Aldous Huxley
Nebe a peklo

ukázka

      ... Tak jako země před sto lety i naše mysl má své temné Afriky, nezmapovaná Bornea a svá amazonská povodí. Ve vztahu k fauně těchto krajů nejsme zatím zoology, ale pouhými přírodozpytci a sběrateli vzorků. Není to šťastná skutečnost; ale musíme ji přijmout jako takovou a  dokázat v ní maximum... Pro duševního přírodozpytce, sběratele psychologických vzorků, je základní potřebou bezpečný, dostupný a spolehlivý prostředek...

      Existují dva takové prostředky. Žádný z nich není dokonalý, ale oba jsou dostatečně spolehlivé, dostatečně přístupné a dostatečně bezpečné na to, aby ospravedlnily své využití těmi, kdo vědí, co činí. V prvním případě se duše za svým vzdáleným cílem transportuje za pomoci chemických látek - buďto meskalinu, nebo kyseliny lysergové. V druhém případě je prostředek psychologické povahy a vzdálenost k protinožcům mysli překonána hypnózou. Oba prostředky přenášejí vědomí do téhož kraje, ale droga má širší záběr a unáší své cestující do terra incognita hlouběji.

      Jak a proč hypnóza dosahuje zmíněných účinků? To nevíme. K našim účelům to však ani vědět nemusíme. Nezbytné je v této souvislosti jen zaznamenání skutečnosti, že v transu pod vlivem hypnózy se někteří jedinci přenášejí do krajů protinožců mysli, kde nacházejí psychologický ekvivalent vačnatců - zvláštních stvoření žijících svým vlastním životem podle zákonů jim vlastních.

      O psychologických účincích meskalinu už něco málo víme. Pravděpodobně (zatím totiž nemáme jistotu) interferuje s enzymatickým systémem, který reguluje fungování mozku. Tímto procesem snižuje účinnost mozku jakožto nástroje zaměřujícího mysl na problémy života na povrchu naší planety. Zdá se, že snížením toho, co je možno nazvat biologickou účinností mozku, se do vědomí otevírá přístup těm druhům duševních pochodů, které jsou za běžných podmínek vyloučeny, protože nemají žádný význam pro přežití. Podobné pronikání biologicky neužitečného, ale esteticky a někdy i duchovně cenného materiálu může nastat následkem nemoci nebo únavy, anebo může být vyvoláno hladověním či pobytem v naprostém tichu a tmě.

      Člověk pod vlivem meskalinu nebo kyseliny lysergové přestane mít vize či vidiny, jestliže dostane vysokou dávku kyseliny nikotinové. To napomáhá vysvětlit účinky hladovění jako stimulátoru vizionářského vytržení. Snížením množství dostupného cukru zmenšuje půst biologickou účinnost mozku a umožňuje tak pronikat do vědomí materiálu, který pro samotné přežití nemá žádný význam. Zásluhou avitaminózy se navíc vylučuje z krve právě ten známý inhibitor vizí, kyselina nikotinová. Dalším inhibitorem vizionářského vytržení je zkušenost běžného každodenního vnímání. Experimentální psychologové zjistili, že umístíte-li člověka do "uzavřeného prostředí", kde není žádné světlo ani zvuk nebo vůně, dáte mu vlažnou koupel a jen jednu na dotek sotva patrnou věc, vaše oběť brzy začne "vidět věci", "slyšet hlasy", a mít zvláštní tělesné pocity.

      Milarepa ve své himalájské sluji a poustevníci z Thebaidy užívali v podstatě shodného postupu a dosahovali v podstatě shodných výsledků. Tisíc vyobrazení Pokušení svatého Antonína svědčí o účinnosti omezené životosprávy a uzavřeného prostředí. Je zřejmé, že askeze má dvojí motivaci. Jestliže muži a ženy mučí svá těla, není to jen proto, že tak doufají odčinit minulé hříchy a vyhnout se budoucím trestům, ale také proto, že touží navštívit své duševní protinožce a udělat si jakýsi vizionářský výlet. Ze zkušenosti a z vyprávění jiných asketů vědí, že hladovění a uzavřené prostředí je přenesou tam, kam se touží dostat. Jejich sebetrýznění tak může být branou do ráje. (Ale stejně tak - a o tom bude pojednáno níže - může být branou do krajů pekelných.) ...

      Typická zkušenost s meskalinem nebo kyselinou lysergovou začíná vnímáním barevných, pohyblivých, živých geometrických tvarů. Časem se čistá geometrie konkretizuje a vizionář již nevnímá obrazce, ale věci se vzorem jako například koberce, rytiny a mozaiky. Ty pak ustupují rozlehlým a složitým stavbám uprostřed krajin, které se nepřetržitě mění, přitom přecházejí od sytých barev k sytějším, od velkolepého ještě k velkolepějšímu. Hrdinské postavy, jakým Blake říkal "Serafové", se mohou vyskytnout po jedné či v zástupech. Celou scenérií se pohybují bájná zvířata. Všechno je nové a úžasné. Téměř nikdy vizionář nevidí nic, co by mu připomínalo vlastní minulost. Nerozpomíná se na výjevy, osoby nebo objekty ani si je nevymýšlí, ale hledí dál na nové stvoření.

      Stavební materiál pro toto stvoření poskytují vizuální zkušenosti běžného života, ale formování tohoto materiálu je dílem někoho, kdo určitě není tím "já", které tyto zážitky mělo nebo které si je později vybavilo a zamýšlelo se nad nimi. Tyto formy jsou (cituji Dr. J. R. Smythiese z jeho článku nedávno publikovaného v American Journal of Psychiatry) "produktem vysoce diferencované oblasti inteligence bez jakékoli zřejmé emocionální či volní souvislosti se záměry, zájmy nebo pocity dotyčné osoby".

      Zde je citát či zhuštěná parafráze popisu vizionářského světa od Weira Mitchella, jenž se do něj přenesl pomocí peyotlu, kaktusu, který je přírodním zdrojem meskalinu.

      Při vstupu do toho světa viděl množství "hvězdných bodů" a cosi, co vypadalo jako "úlomky barevného skla". Pak přišly "jemné plovoucí vrstvy barev". Ty vystřídal "nenadálý příval bodů bílého světla" táhnoucí se celým zorným polem. Nato byly vidět klikaté čáry velice jasných barev, které se jaksi proměnily v těžké mraky v ještě zářivějších odstínech. Nyní se objevily stavby a pak krajiny. Stála tam gotická věž složité konstrukce s ohlazenými sochami v branách či na kamenných konzolách. "Kamkoli jsem se podíval, každá vyčnívající hrana, římsa a dokonce i plochy kamenů ve svých spojích byly různou měrou pokryté nebo ověšené shluky čehosi, co vypadalo jako obrovské drahé kameny, nikoli však broušené, některé se spíše podobaly kouskům průsvitného ovoce... Vše se v sobě zdálo mít jakési vnitřní světlo." Gotická věž ustoupila hoře, nepředstavitelně vysoké skalní stěně, kolosálnímu ptačímu pařátu vytesanému z kamene a čnějícímu nad propastí, pak barevným drapériím vlajícím do nekonečna a další záplavě drahokamů. Nakonec se naskytl pohled na zelené a purpurové vlny rozbíhající se po pláži "s myriádami světel v barvě příboje".