Pchu Sung-ling: Zkazky o šesteru cest osudu

Pchu Sung-ling
Zkazky o šesteru cest osudu

2. opravené. vyd. 2004, ISBN 80-86685-35-7, Váz., dobové dřevořezy, 306 str.

doporučená cena: 298 Kč
naše cena
: 238
ušetříte: 60
SLEVA: 20 %
Obsah stránky:
Anotace | o překladateli | Obraz na zdi | Taoista na Hoře námahy | Pomalovaná kůže | Sen doktora Cenga | Báseň jako předmět doličný | Doslov Olgy Lomové

Doslov Olgy Lomové

      "Kronikář podivných příběhů" Pchu Sung-ling se narodil krátce před pádem mingské dynastie, roku 1640, v C'-čchuanu ve východní Číně na poloostrově Šan-tung. Pocházel ze staré úřednické rodiny, která se však nacházela v hlubokém úpadku. Jeho otec neměl úspěch v úřednické kariéře a z bídy se stal kupcem, čímž se připravil o společenskou prestiž, jež tradičně příslušela pouze úřednickým rodinám. Svému synu však poskytl důkladné vzdělání, na které osobně dohlížel. Když bylo Pchu Sung-lingovi devatenáct let, byl vybrán jako jeden z nejnadanějších mladých mužů v kraji do státní akademie, kde dále prohluboval své znalosti a tříbil literární styl. Záhy na sebe upozornil význačné místní literáty. Říkalo se o něm, že "Knihy čte jako úplněk, když mávne štětcem, zavane vítr!" Tento výrok chválí dvě tradičně vysoko ceněné schopnosti čínského básníka - pronikavou inteligenci a schopnost okamžité improvizace. V této době se Pchu Sung-ling stal také spoluzakladatelem a aktivním členem vlivného literátského bratrstva, kde se ke společnému skládání básní a diskusím o literatuře scházeli nejznámější šantungští básníci.

      Vlastní cíl vzdělání - úřednickou kariéru, se však Pchu Sung-lingovi nepodařilo dosáhnout. Celý život se marně pokoušel složit vyšší zkoušky a nastoupit dráhu úspěšného úředníka. Zastával zpočátku funkci pomocného tajemníka u vojska, většinu života pak působil jako sekretář a domácí učitel v bohatých rodinách místní džentry. Teprve ve věku 71 let, čtyři roky před tím, než zemřel, se mu podařilo získat titul kung-šeng, jenž opravňoval svého držitele nastoupit regulérní úřednickou dráhu. K tomu však již nedošlo.

      Značnou část života Pchu Sung-ling prožil v nuzných poměrech. Spory se švagrovými vedly k tomu, že se s manželkou a matkou odstěhovali z původního rodinného domu a žili v prosté chýši z výnosů z nevelkého pole. Jeho životní podmínky se sice poněkud zlepšily, když se r. 1672 stal tajemníkem a domácím učitelem v rodině místního váženého statkáře Pi Ťi-joua, stále však žil velmi prostě. Předmluva, jíž opatřil sbírku svých povídek, svědčí o tom, jak těžce nesl svůj neúspěch v úřední kariéře.

      Pchu Sung-ling byl uznávaným básníkem, autorem skladeb v klasických pravidelných formách i ve formě písňové, v různé míře se blížící lidovému projevu. (Český výbor z této části jeho tvorby v překladu Marty Ryšavé a Josefa Hiršala vyšel r. 1974 v Odeonu pod názvem Vyznání.) Pchu Sung-ling je dále autorem čtrnácti divadelních her se zpěvy, psaných v šantungském dialektu formou odvozenou od lidového divadla. Bývá mu připisováno též autorství jednoho románu, to je však více než sporné. V jeho díle nalezneme i práce o zemědělství, chovu bource morušového a léčivých bylinách, určené k osvětě prostého lidu. Nesmrtelnost si však získal obsáhlou sbírkou krátkých příběhů psaných vytříbeným klasickým jazykem a nazvanou Záznamy o podivném ze Studovny klábosení (Liao-čaj č'-i). Naše Zkazky o šesteru cest osudu jsou výborem právě z této sbírky.

      Pchu Sung-ling sepisoval tyto povídky, či "záznamy" v rozmezí desítek let. Sbírka má předmluvu datovanou do r. 1679, z čehož lze vyvozovat, že jako celek se objevuje právě k tomuto datu. Je však zřejmé, že Pchu Sung-ling pokračoval v práci na knize a v dalších letech ji ještě doplnil. Celá sbírka čítá téměř pět set záznamů. Obsahuje příběhy a záznamy o neobyčejných věcech, které se Pchu Sung-ling doslechl od svých přátel, část má evidentně folklórní původ, zatímco další záznamy jsou zřejmě dílem autorovy fantazie. Podle tradice Pchu Sung-ling zajímavé historky sbíral, kde mohl. Před svým domem prý postavil stolek a zval kolemjdoucí, aby si vypili šálek čaje a zakouřili, a přitom mu vyprávěli neobyčejné příběhy.

      Podle čínského třídění žánrů Záznamy o podivném ze Studovny klábosení patří do kategorie "zápisků" (pi-ťi). Jedná se o literární útvar historiografického původu, jehož počátky sahají zhruba do 4. století n. l. Autoři zápisků shromažďovali zajímavé informace z doslechu, ze starých knih i na základě vlastních zkušeností a zapisovali je suchým, věcným stylem v klasickém literárním jazyce. Nadpřirozené jevy a další úkazy vymykající se běžné zkušenosti, souhrnně čínsky označované jako i, "podivné", "jiné", "nenormální", se vždy těšily zvláštnímu zájmu autorů zápisků.

      Pchu Sung-lingova sbírka obsahuje množství krátkých záznamů, které se velmi podobají tradičním zápiskům. Jedná se o krátké záznamy věcí neobyčejných, které postrádají příběh. V Průškově výboru je tento typ zastoupen jen několika ukázkami - Dvě vyprávění o zvířátkách umělcích, Koberec ryšavců (kde se hovoří o lidech z Evropy), Bakalář Kuo a Vinný červ. Pchu Sung-ling se však proslavil tím, že původní formu "zápisku" obohatil o narativní složku a vytvořil fantastickou povídku psanou klasickým jazykem. Součástí této proměny je také výrazná subjektivizace vyprávění. Příběhy o upírech a liškách, známé též z vypravěčské tradice a literatury psané hovorovým jazykem, Pchu Sung-ling proměňuje v romantické příběhy lásky, kde mezi člověkem a nadpřirozenou bytostí vzniká hluboké citové pouto. Napínavým zkazkám dává moralizující rozměr, promítá do nich zejména nechuť ke zkorumpovanému úřednictvu a obdiv k tradičním morálním hodnotám. Tento moralizující rozměr zaostřený na rozkládající se společenskou elitu sdílí s Wu Ťing-c'em, o generaci mladším autorem románu Literáti a mandaríni, známého i v českém překladu. Po vzoru slavného historika S'-ma Čchiena (zhruba 145 - 86 př. n. l.) Pchu Sung-ling často opatřuje své příběhy závěrečným osobním komentářem, který dále zvýrazňuje subjektivní prvek. Dalším nástrojem subjektivizace vyprávění je klasický jazyk bohatý na literární a historické narážky, které vytvářejí síť odkazů ke známým starším textům a přinášejí do podtextu povídek nepřímé hodnocení, ironický komentář či skrytý druhý smysl. Řada povídek zásluhou jazyka bohatého na intertextové odkazy nabývá alegorický charakter a jejich smysl se posouvá opět k moralizujícímu komentáři nad úpadkem dobrých mravů, případně až k satiře na pochybné praktiky úřednictva. Tato vrstva významů však zůstává čtenáři překladů do značné míry skryta.

      Pro českého čtenáře je možná zajímavé, že zhruba ve stejné době, kdy žil Pchu Sung-ling, působil v Číně i český misionář Karel Slavíček (1678-1735). Pchu Sung-lingovy povídky se mu však nikdy nedostaly do ruky, také proto, že zpočátku kolovaly pouze v opisech mezi přáteli. Tiskem vyšly Pchu Sung-lingovy povídky poprvé až po autorově smrti, r. 1752. Těšily se značné oblibě a během 18. a 19. století byly vydány ještě několikrát. Kromě toho se Pchu Sung-lingových povídek záhy zmocnili profesionální vypravěči, kteří si je adaptovali pro potřeby veřejných vystoupení. Jejich zásluhou značná část Pchu Sung-lingových povídek vešla v obecnou známost. V 18. století inspirovaly také vznik dalších sbírek podobného typu, zejména Jüan Mejovu sbírku O čem Konfucius nehovořil (C'-pu-jü) (český překlad výboru z této sbírky vydaly Brody v r. 2003). Značný vliv měly Pchu Sung-lingovy povídky v Japonsku, jak dokládají příběhy japonských vypravěčů 19. století o upírech a strašidlech (v českém překladu viz Sajútei Enčó: Pivoňková lucerna, 1. vydání 1984).

Hodnocení knihy
kniha zatím nebyla hodnocena

ohodnoťte knihu  

Další naše knížky