Čhögjal Namkhai Norbu
Nauky prvotní moudrosti

1. vyd. 2005, Váz., 292 str.

doporučená cena: 358 Kč
naše cena
: 286
ušetříte: 72
SLEVA: 20 %
Obsah stránky:
Anotace | Obsah | Kapitola 2. Dzogčhen - cesta samoosvobozování

Kapitola 2. Dzogčhen - cesta samoosvobozování

      Učení předané Čhögjalem Namkhai Norbu v Bois de Vincennes v Paříži 23. června 1992 - publikováno v Mirroru č. 20

      Rád bych nyní vysvětlil, co je základním principem nauky dzogčhenu. Snad jste se již něco naučili o naukách súter a tanter, jejichž charakteristické přístupy a metody nazýváme cestou odříkání a cestou transformace. Nauku dzogčhenu pak podle její charakteristické metody nazýváme cestou samoosvobozování. Musíme však pochopit, že dzogčhen není jen název nějaké nauky. To je důležité si uvědomit hned na začátku.

      Obecně užíváme pro nauky množství různých názvů, jako např. upadéša. Tu mnoho lidí považuje za něco speciálního, ale přitom jim stále uniká, co je to dzogčhen. K objevení a pochopení skutečného významu nauky dzogčhenu nepotřebujete žádné názvy knih či nauk nebo zvláštní filosofické studium. Když totiž čtete nějakou knihu a přemýšlíte nad ní, pohybujete se ve sféře intelektuálních znalostí. Tímto způsobem však nikdy svůj vlastní stav dzogčhenu objevit nemůžete.

      Objevit jej můžete jedině tak, že nejprve pozorně čtete a nasloucháte, přičemž se snažíte pochopit význam nauky, skrytý za slovy, a pak aplikujete její metody v praxi. Aplikovat metody znamená, že pracujete se svými konkrétními zkušenostmi. To je jediný způsob, jak můžete skutečně pochopit, co je to dzogčhen. Není to jen název učení nebo jméno nějaké knihy. Nesmíte být tedy příliš podmíněni tím, co si přečtete v knihách. Snažte se především porozumět vnitřnímu smyslu toho, co je vám sdělováno. Využijte naplno svou kapacitu.

      Nemáte-li však dostatečnou schopnost postupovat tímto způsobem až k objevení svého vlastního stavu dzogčhenu, znamená to, že nemáte kapacitu k následování nauky dzogčhenu. To samozřejmě neznamená, že by takový člověk neuměl číst knihy nebo o nich přemýšlet.

      Obzvláště pro lidi ze Západu není žádný problém přečíst si mnoho knih a provádět pak jejich mentální analýzu. Každý z vás umí číst a přemýšlet. Lidé si zde také rádi čtou před spaním. Vedle postele či na nočním stolku můžeme často najít spoustu zajímavých knih. To je jistě dobrý způsob, jak si čtení knížek užít, ale tímto způsobem nikdy neobjevíte svůj přirozený stav dzogčhenu. Proto musíme porozumět skutečnému smyslu nauky.

      Transformace Nejprve ze všeho musíme pochopit, co míníme samoosvobozováním a jaký je rozdíl mezi cestou samoosvobozování a cestou transformace. Řekneme-li transformace, je zde už koncept čisté a nečisté vize. Víte, jak je v tantrismu znázorňován prvotní stav a jeho dva aspekty: pomocí symbolu vadžry se dvěma stranami jako dvěma dimenzemi, čistou a nečistou. Pokud by zde nebyl tento koncept, co a do čeho bychom transformovali?

      Transformujete vždy nečistou vizi na čistou. Transformujete svých pět bytostných složek na pět dhjánibuddhů, pět elementů na pět jum těchto buddhů a svých pět rušivých emocí na pět moudrostí. Máte tedy velmi přesně definovaný koncept čisté a nečisté vize. K tomu se váže rovněž představa, že nečistá vize je pouze aspekt samsáry, takže nemá žádnou hodnotu. Proto vše transformujete do čisté vize. To je tedy principem transformace.

      Samoosvobozování Mluvíme-li o samoosvobozování, nemáme tyto koncepty spojené s metodou transformace. Samoosvobozování neznamená, že bychom něco přeměňovali na něco jiného. Není zde dokonce vůbec žádná představa čistého a nečistého. Samozřejmě to neznamená, že když jste praktikujícími dzogčhenu, vaše nečisté vize jednoduše zmizí. Ale když jsme ve svém prvotním stavu, ve stavu kontemplace, jsme mimo pojmy čistého a nečistého - ve stavu samoosvobozování.

      O principu samoosvobozování si můžete udělat jistou představu na příkladu zrcadla, jehož se v nauce dzogčhenu používá při uvedení jako symbolu pro stav poznání. Jak nám použití symbolu zrcadla pomáhá k dosažení poznání? Především si uvědomte, k čemu se zrcadlo používá - k pozorování sebe sama. Neslouží k pozorování vnějších objektů a k následnému posuzování a přemýšlení, zda to, co vidíme, je dobré nebo špatné, čisté nebo nečisté. Máte-li tento přístup, zůstáváte lapeni v dualistické vizi.

      Jak ji tedy lze překonat? Místo vnějších objektů pozorujte sami sebe. Stejně jako když se díváte do zrcadla. Tak jako pohledem do zrcadla zjistíte, jak vypadá vaše tvář, pozorováním sebe sama postupně zjišťujete, jaká jsou vaše omezení, jaké jsou podmínky a stav vašeho bytí.

      Takovéto sebepozorování je však obvykle intelektuálnímu způsobu studia dosti vzdálené. Máte-li v mysli určitý koncept a zastáváte vyhraněný filosofický názor, musíte se konfrontovat s odlišnými názory či úhly pohledu svých oponentů a negovat je. To znamená, že vše kolem sebe posuzujete ve světle těchto konceptů a místo, abyste se dívali dovnitř, provádíte mentální analýzu. A to je něco úplně jiného než pozorování sebe sama.

      Náhled Ve všech tradicích súter a tanter se hovoří o náhledu, kterému si tibetsky říká tawa, a každá škola či tradice má svou vlastní tawu. Jste-li následovníky školy Sakja, učíte se sakjapovskému náhledu. Následujete-li tradici Kagjü, poučí vás o kagjüpovském náhledu. Pak budete bránit tento kagjüpovský náhled proti ostatním, které budete naopak popírat. Mezi školami a jejich učenci existuje na tomto poli mnoho disputací a polemik. Studujete-li mádhjamiku a pradžňápáramitové texty, musíte následovat jeden z těchto náhledů. Nejprve studujete a následujete myšlení jedné školy, pak studujete další a srovnáváte je. Každopádně zde existuje mnoho teoretických diskusí.

      K čemu tyto diskuse a polemiky jsou a jak k nim vůbec došlo? Bylo to proto, že jednotlivé náhledy neboli tawy se v těchto případech vytvářejí pozorováním a analýzou vnějších objektů. Smysly jsou obráceny navenek a vše se analyzuje a posuzuje. Něco se pak považuje za dobré a něco jiného za špatné. Tento přístup vám možná může pomoci při intelektuální formě studia, ale nesměřuje ke skutečnému poznání.

      Chcete-li například přednášet na universitě, musíte být schopni zvládat určitý typ analytického myšlení. Jinak vás lidé nebudou považovat za učence. Není to však přístup, který by vám umožnil vymanit se ze samsáry a dosáhnout realizace. K objevení svého pravého, přirozeného stavu musíte udělat přesný opak - dívat se dovnitř, pozorovat sebe sama. Proto se v nauce dzogčhenu používá symbolu zrcadla.

      Pohled do zrcadla je samozřejmě jen příklad, protože samotné zrcadlo vám všechny vaše problémy a omezení neukáže. Vy je však potřebujete dobře poznat, protože jen pozorováním svých omezení, postojů a záměrů můžete najít zdroj svých problémů. Symbol zrcadla vám tak především umožňuje pochopit, že musíte pozorovat sami sebe, místo toho, abyste posuzovali druhé.

      Potenciál Další velmi důležitá funkce symbolu zrcadla slouží k pochopení toho, co se míní pojmem potenciál. Všechny cítící bytosti mají nekonečný potenciál, nejen lidé. Ale jako lidé můžeme tuto skutečnost velmi dobře pochopit a také objevit. A jak tedy můžeme svůj potenciál a jeho přirozenost objevit? Především musíme sami sebe pozorovat, abychom zjistili, že tento potenciál máme. Pak můžeme pomocí příkladu se zrcadlem skutečně porozumět tomu, co to znamená spočinout ve své pravé přirozenosti. Být či spočinout ve svém přirozeném stavu znamená být mimo posuzování, překročit veškeré mentální analýzy. Tomu se učíme na příkladu zrcadla.

      Máte-li například před sebou zrcadlo, vidíte v něm mnoho různých odrazů. Mohou to být pěkné nebo ošklivé věci, velké i malé, nejrůznějších barev a tvarů. Podíváte-li se do zrcadla, upínáte se k objektům, které se v něm objevují.

      Dualistická vize V Buddhově učení súter se praví, že všechno je založené na vzájemné závislosti. Objekty před zrcadlem a schopnost zrcadla tyto objekty odrážet jsou vzájemně závislé. Skrze tuto vzájemnou závislost se odrazy objevují. Zpravidla víte, že odraz není skutečný, ale jste pevně přesvědčeni, že objekt před zrcadlem skutečný je. Zůstáváte tak v dualistické vizi lapeni představou, že vy jste zde a díváte se tam, do zrcadla. V něm se objevují odrazy. Díváte se na ně, ale nejsou skutečné, zatímco objekty ano. Takovýto pohled do zrcadla však není tím pravým poznáním. I když máte alespoň představu něčeho "neskutečného", moc vám to nepomůže. Je to jen myšlenka, intelektuální poznání. Takový je běžný způsob lidského vnímání.

      Být zrcadlem Řekneme-li, že máme poznání, že jsme objevili svůj přirozený stav a spočíváme v něm, znamená to, že jsme se sami "stali zrcadlem". Vidíte tedy, že "být zrcadlem" a dívat se do zrcadla jsou dvě naprosto odlišné věci. Pokud "jsme zrcadlem", nemáme již žádné dualistické koncepty.

      Když se v zrcadle objevují odrazy, proč se tomu tak děje? Jsou pro to dva důvody. Prvním je, že zrcadlo má kapacitu manifestovat nekonečně mnoho odrazů. To je jeho schopnost, jeho kvalifikace. Druhým důvodem je, že zrcadlo objekty, které se před ním objevují, nijak nekontroluje, nepřijímá ani neodmítá. Prostě je všechny odráží. Nepotřebuje k tomu žádný program. Tomu se říká neomezený potenciál.

      My máme stejný neomezený potenciál, ale nejsme si toho vědomi. Jsme ke své pravé přirozenosti slepí, a tak žijeme neustále v zajetí představ, jako: "Já jsem tady a ten objekt je tam," nebo: "Dívám se a vidím objekt" atd. Nikdy si neuvědomíme, že jsme jako zrcadlo. A když si to neuvědomíme, nemůžeme se jím samozřejmě ani nikdy stát. Pouze když si to uvědomíte, existuje možnost, že jím jednou také doopravdy budete.

      Když jste zrcadlem, nepředstavují pro vás odrazy žádný problém. Mohou být velké, malé, hezké, ošklivé, prostě jakékoli. Pro vás jsou všechny odrazy pouze manifestací vašeho neomezeného potenciálu. A nemáte-li s odrazy žádný problém, dostáváme se k samoosvobozování. Nic neměníte, nic netransformujete. Pouze spočíváte ve své přirozenosti, ve svém pravém stavu.

      Jistě si vzpomínáte na termín "jedna chuť" z mahámudry a dzogčhenu semde. Můžete mu porozumět, když doopravdy budete zrcadlem. Ať se bude manifestovat cokoli, pěkné nebo ošklivé, nebude v tom pro vás žádný rozdíl. Spočíváte-li ve své přirozené podstatě, nedotýká se vás žádná změna. To je skutečným významem samoosvobození.

      Rigpa a kontemplace Když vám mistr předává přímou transmisi, znamená to, že používá určitou metodu k tomu, abyste dosáhli určité zkušenosti stavu poznání. S takovouto zkušeností tedy objevujete neboli jste uvedeni do svého prvotního stavu anebo můžeme také říct do poznání své rigpy. Můžete použít různá jména, ale na tom vůbec nesejde.

      Mluvíme-li o spočívání v tomto stavu, mluvíme o praxi kontemplace. Kontemplace v dzogčhenovém kontextu znamená, že skutečně máte toto poznání a že v něm, stejně jako zrcadlo, opravdu spočíváte. Pak můžeme říct, že jsme ve stavu kontemplace. Dokud nezískáte tuto zkušenost stavu poznání, dokud svůj prvotní stav neobjevíte, i když budete o kontemplaci hovořit, bude to jen jméno. Kontemplace však není pouhou představou, je to něco konkrétního, co můžeme objevit skrze svou vlastní zkušenost. Takže to je ten slavný dzogčhen - stav rigpy. Dokud jej neobjevíme, je dzogčhen jen slovo.

      Přímá zkušenost V nauce dzogčhenu vám mistr předává metody, které pak aplikujete za účelem objevení, rozpoznání tohoto stavu poznání neboli rigpy. Když řeknete: "Praktikuji nebo následuji nauku dzogčhenu," neznamená to, že odříkáváte modlitby nebo že provádíte nějaké vizualizace a recitujete mantry. Znamená to, že jste následováním mistra a používáním od něj obdržených metod objevili svůj prvotní stav. Když jste jej objevili, potřebujete stále ještě mnoho různých metod, abyste jej realizovali. Protože rozpoznání tohoto stavu a jeho plné uskutečnění jsou dvě naprosto odlišné věci.

      Mnoho lidí má takovou představu, že když měli nějakou zkušenost, při které svůj prvotní stav rozpoznali, už jsou najednou osvícení. Ale tak tomu není. Stav osvícení znamená, že máte neustálou přímou zkušenost stavu rigpy, který nemá nic společného s intelektuálním studiem či pochopením. Následujete-li nauku intelektuálním způsobem, máte ze začátku mnoho představ - přemýšlíte, posuzujete a analyzujete. Můžete tyto představy přijímat a následovat anebo ne.

      Když ale po čase zjistíte, že máte stále mnoho problémů, bude to pravděpodobně znamenat, že vaše poznání není skutečné, ale že je spíše jen slepým následováním něčeho, s čím nemáte žádnou opravdovou, přímou zkušenost. Takže když se řekne přímé uvedení a přímé objevení svého pravého stavu, míní se tím, že máme skutečnou přímou zkušenost skrze své smysly. A s pomocí těchto zkušeností rozpoznáváme a objevujeme svůj prvotní stav.

      Když vám například ukážu nějaký předmět, vy se na něj podíváte a budete vědět, jakou má barvu a tvar. Když vám pak řeknu, abyste na to zapomněli, nepůjde to. Když vám řeknu, abyste svou vzpomínku na tento předmět změnili, nedokážete to. Proč? Protože jste s ním měli svou vlastní přímou zkušenost. A s objevením vaší rigpy, vaší pravé přirozenosti je to podobné.

      Studujete-li intelektuálním způsobem, následujete myšlenky a představy někoho jiného. Dnes můžete například věřit slovům svého učitele, ale pak zjistíte něco nového, třeba objevíte svůj pravý stav, a zítra už to platit nebude. Svoje představy a přesvědčení můžete vždy změnit. Tento problém však máte jen proto, že nemáte vlastní přímou zkušenost tohoto stavu. To je slabina intelektuálního studia.

      Objevení, ne rozhodnutí Takže když řekneme "rozpoznat" či "objevit", míníme tím přesnou, konkrétní zkušenost. Zejména pokud následujete nauku dzogčhenu, musíte svůj prvotní stav pomocí metod objevit přímo. S objevením prvotního stavu přichází ruku v ruce i uvědomění hodnoty dzogčhenové transmise. Současně s ním tedy objevíte i význam a funkci nauky. Takovéto uvědomění hodnoty a významu nauky však neznamená, že bychom jen něco akceptovali nebo se pro něco rozhodli.

      Stejně tak rozpoznáte skrze tuto zkušenost hodnotu svého mistra, a ne jakýmsi rozhodnutím, že právě on musí být vaším kořenovým mistrem. Často si lidé vybírají svého kořenového mistra například podle toho, jestli je známý nebo nakolik ho lidé považují za důležitého. A pak, aniž vůbec objeví svou pravou přirozenost, o někom prohlašují: "Ó ano, toto je můj kořenový mistr." Takto se rozhodovat, kdo je naším kořenovým mistrem, však představuje jen pochybný intelektuální způsob.

      Na cestě, nauce ani mistrovi však není nic, o čem bychom se měli rozhodovat tímto způsobem. Nepotřebujete se vůbec o ničem rozhodovat nebo něco akceptovat. Obzvláště v případě, když potkáte seriózního dzogčhenového mistra, nikdy nic jen tak nepřijímáte. Mistr vám předá transmisi a metody a žádá vás jen o to, abyste s nimi pracovali, a sami tak objevili svůj pravý stav. Objevíte-li tuto jedinou věc, objevili jste vše. To je základní teze nauky dzogčhenu. Otevřením jediného oka moudrosti spatříte všechno.

      To je tedy přístup nauky dzogčhenu: "Když objevíte svou pravou přirozenost, objevíte všechno." Mnoho dzogčhenových mistrů například nikdy nestudovalo. Nikdy se nevzdělávali intelektuálním způsobem, ale obdrželi čistou transmisi a praktikovali její metody, až dosáhli probuzení, a najednou se z nich stali nepřekonatelní vzdělanci a učenci. Takových příkladů známe mnoho, nauka má skutečně i tuto funkci.

      Základním principem nauky tedy je, že se snažíme objevit svou rigpu, svůj prvotní, přirozený stav. Abychom toho dosáhli, musíme nejdříve otevřít oči a podívat se pořádně na svoji vlastní situaci, kondici a omezení a důkladně se z toho poučit. Vzpomeňte si přitom na Buddhovo učení o příčině a následku. Když narazíte na nějaký následek, musíte vědět, že má svou příčinu a snažit se ji objevit. Teprve když opravdu otevřete své oči, beze všech bariér a omezení, můžete vidět vše, co potřebujete - zejména jak správně přistupovat k nauce a transmisi a jak používat její metody.