Peter T. Furst: Halucinogeny a kultura

Peter T. Furst
Halucinogeny a kultura

1. vyd. 1996, ISBN 80-85905-20-5, Brož., foto, il., 260 str.

doporučená cena: 188 Kč
naše cena
: 132
ušetříte: 56

SLEVA: 30 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | o autorovi | výroky o knize | Obsah | ukázky z Úvodu, 4., 7. a 10. kapitoly | Doslov Jiřího Horáčka

Doslov Jiřího Horáčka

      Jiří Horáček

      Psychedelická zkušenost jako okamžik singularity

      Halucinogeny jsou látky, které mají schopnost kvalitativně měnit psychiku člověka a vyvolávat stavy změněného prožívání vnitřní i vnější reality. Tyto látky nevyvolávají pouze halucinace. Proto není termín "halucinogeny" považován za zcela přesný a bývá nahrazován termíny jinými, např. psychedelika (mysl odhalující), psychodysleptika (mysl rozrušující), fantastikanty, psychotogeny, oneirogeny (sny produkující), entheogeny (zprostředkující náboženskou zkušenost), phanerothymy (pocity zviditelňující), psychotomimetika (psychózu napodobující) nebo schizotoxiny (Strassman, 1995).

      V pestrosti používaných odborných termínů vidíme i různorodost pohledů na účinek halucinogenních látek. Dodnes není jasné, zda stav, který vyvolávají, je pouze přímým odrazem interakce té které látky s mozkem, nebo zda halucinogeny otevírají cestu k hlubinám psychiky, jež jsou jinak našemu vědomí nepřístupné. Halucinogen mění strukturu a běžné zákonitosti duševní činnosti a vytváří jakýsi alternativní svět, který po dobu intoxikace existuje paralelně s realitou. Vznikají prožitky, které lidé označují jako "jiné světy", "multiplikovaná realita", "rozšířené vědomí" a podobně. Asi nejsilnějším subjektivním pocitem, který psychedelickou zkušenost provází, je "fascinace jinakostí". Zkušenost naprosté jinakosti je faktorem, který u pozitivně naladěného člověka může vést ke změně v pohledu na vesmír, svět, život i na sebe sama a následně i ke změně hodnotového systému (Shagas 1967, Leary a Metzner, 1968, Strassman, 1995).

      Při studiu použití psychedelik v různých kulturách se stýkají jinak vzdálené vědní disciplíny jako botanika, antropologie, chemie, etnografie, farmakologie, psychiatrie toxikologie, psychologie a další.

      Interakce nervové soustavy s halucinogenem je okamžikem singularity. Z nepoznatelné a vzdálené říše "nebytí" tryská erupce nového jsoucna, nové reality, jež je náhle přístupná vědomí člověka. Jedinec zažívá bytostnou pluralitní povahu světa. Psychologická změna, ke které s psychedelickou zkušeností dojde, může být spojena s obrácením z vnějšího do vlastního vnitřního světa (Carstairs, 1954), lidé začínají hlouběji prožívat, stávají se méně agresivními a méně soutěživými. S intenzivním prožitkem dochází k tomu, že se stávají méně zranitelnými nepříznivými faktory všedního života a snižuje se hladina existenciální úzkosti. Za negativních podmínek může halucinogen naopak nepříznivě zasáhnout do psychologického vývoje a přinést ty nejzávažnější komplikace.

      Při analýze zisků a možných rizik, se kterými je užití halucinogenních látek spojeno, je těžké neupadnout do simplifikujících soudů. Jedná se o problematiku mimořádně citlivou a komplikovanou, plnou emocí s množstvím obav na jedné straně a nereálných očekávání na druhé. Ve druhé polovině dvacátého století se psychedelika často ocitala v centru společenského kvasu a byla používána jako nástroj sociálních i generačních půtek a bojů. To jsou okolnosti značně nepříznivé objektivní analýze. Abychom se vyhnuli alespoň některým zjednodušením, pokusíme se při popisu interakce jedince s psychedelikem o vytvoření deskriptivního modelu v podobě třírozměrného prostoru. Okamžik setkání určitého člověka s určitým psychedelikem se zobrazí v tomto modelovém prostoru jako bod. Jeho poloha je určena souřadnicemi tří os. Jednotlivé osy reprezentují faktory, jež klíčovým způsobem ovlivňují rizika na jedné straně a integraci psychedelické zkušenosti na druhé.

      První osa (např. X) našeho modelu je funkcí biologické charakteristiky té které psychoaktivní látky. Na jednom pólu jsou látky, které vyvolávají pouze změnu vnímání a myšlení ("jinosvětské účinky") a na náladu přímo nepůsobí (např. LSD, psylocybin, DMT). Na druhém pólu téže osy (blíže k nule) jsou látky, které působí převážně na náladu, a myšlení s vnímáním nemění vůbec nebo až druhotně (např. opiáty a psychostimulancia amfetaminového typu). Mezi těmito extrémy se nacházejí všechny ostatní psychoaktivní substance. Látky blízké pólu, který ovlivňuje převážně náladu, nedávají zažít pocit "jinakosti" a pouze falešně emočně zabarvují jsoucí realitu kolem nás. Nemohou proto k osobnostnímu růstu člověka nijak přispět a pro svou euforizující složku jsou i extrémně nebezpečné z hlediska možné drogové závislosti. Naopak látky opačného pólu ovlivňují pouze vnímání a strukturu myšlení (čisté halucinogeny) a poskytují zkušenost "jiného". Protože bezprostředně neeuforizují, nevyplývá z jejich farmakologické charakteristiky tak vysoké riziko závislosti.

      Druhá osa (Y) reprezentuje osobnostní zralost člověka. Dosažení určité úrovně osobnostní zralosti je podmínkou toho, aby se zkušenost "tohoto světa pouze jako jednoho z možných" mohla stát ziskem a rozšířením vnitřní svobody. Psychedelická zkušenost může odstranit neurotické lpění na pomíjivých hodnotách a může pomoci k obrácení na hodnoty duchovní, k hledání poznání a vnitřního míru. Nutnou podmínkou je však dokončení vývoje osobnosti. Abych mohl podnikat exkursy do jiných světů, musím být napřed zakotven v tomto světě. Na jednom pólu osy Y je jedinec s dokončeným psychickým vývojem, zralý, s životní zkušeností a bez momentálních problémů, jež by se měly intoxikací pseudořešit. Druhý konec osy Y (blíže nule) reprezentuje člověka nezralého buď věkem, nebo poruchou v psychickém vývoji. Pro tyto křehké osobnosti ještě plné vnitřních problémů znamená psychedelická zkušenost vážné narušení zrání a může být jen pouhým únikem od neřešených problémů. Následně hrozí vážné riziko vzniku duševních poruch od drogové závislosti až k toxickým psychózám. Na opačném pólu osy Y je riziko výrazně nižší.

      Třetí osu můžeme označit jako Z. Je dána myšlenkovým kontextem, v rámci kterého je užit halucinogen. Pod vlivem psychedelických látek dojde k zaplavení silnými smyslovými a emočními vjemy, myšlení pracuje s odlišnými zákonitostmi, jsou generovány nové logické systémy a jsou prožívány fantastické příběhy. Aby bylo možné intenzivní zkušenost zpracovat a plodně integrovat, aby nebyla jen trochu nebezpečnou kratochvílí, je nutné ji přijímat v určitém kontextu. Je potřeba intelektuálního nástroje, který ji pomůže zařadit a uchopit. U kultur popisovaných v knize Petera T. Fursta je myšlenkovým kontextem mytologický nebo náboženský systém. Ten vytváří rámec, ve kterém je psychedelický prožitek interpretován jako znovuprožití posvátných událostí z mytologického dávnověku ("in illo tempore"). Děje se tak při rituálech a účastníci se ocitají v posvátném čase, který "má paradoxní povahu Času kruhového, vratného a znovu dosažitelného, jakési věčné mytické přítomnosti, do níž se náboženský člověk periodicky navrací prostřednictvím ritů" (Eliade, 1994). Jinou možností náboženské interpretace zážitku je setkání se supranaturální sílou, jež existuje sice v našem čase, ale v běžně nepřístupné dimenzi. Příkladem jsou některé aspekty peyotlového kultu. K halucinogenům je však možno přistupovat i s jinými spirituálními, filosofickými, vědeckými a intelektuálními koncepty.

      Myšlenkový kontext zahrnuje také prostředí a atmosféru, ve které dochází k přijetí halucinogenu. U kultur popisovaných ve Furstově knize je užití ritualizované, situace je jasně definována, každá součást rituálu je vnímána symbolicky jako nositel důležitého sdělení. Prostředí, přítomní lidé, hudba a celá atmosféra zásadním způsobem ovlivňují psychedelickou zkušenost. V psychoterapii se pro faktory vnějšího prostředí, jež modifikují psychedelickou zkušenost, používá termín setting (Smart 1966, Strassman, 1995).

      Jeden pól osy Z reprezentuje ritualizované užití s vědomím kontextu ve vstřícném a bezpečném prostředí. Účastník má následně silný pocit sounáležitosti s komunitou a kulturou, jejímž je členem. Opačný pól osy Z (blíže nule) je dán nepřítomností intelektuálního kontextu a rozptylujícím prostředím, které neposkytuje pocit bezpečí a podpory. Takový setting je spojen s velikými riziky od zmatenosti až k sebepoškození. Na rozdíl od správného settingu se dostavují pocity vzdoru a negativismu vůči světu a kultuře, jejímž je členem.

      Kniha amerického antropologa Petera T. Fursta Halucinogens and Culture skvělým způsobem dokumentuje cesty a způsoby, jakými byla psychedelická zkušenost integrována v různých kulturách. Ve srovnání se současným pouličním užíváním halucinogenů a psychoaktivních látek vidíme, že rituální užití halucinogenů se v našem tříosém modelu pohybuje vždy blíž bezpečnějším a produktivnějším pólům každé ze tří os. Možný pozitivní aspekt halucinogenů je v modelu přímo úměrný vzdálenosti vzniklého bodu (interakce: jedinec--halucinogen) od průsečíku oněch tří os (bod nula). Rostlinné halucinogeny užívané v kmenových společenstvích (osa X) jsou většinou spojeny s nízkým potenciálem závislosti a jsou relativně bezpečné. Výjimky (např. durman a tabák) bývají kompenzovány na ostatních osách. Do rituálů nemají většinou přístup všichni, vstupují do nich lidé vnitřně připravení a dospělí (osa Y). Za výjimku je možné považovat např. zasvěcovací rituály pro dospívající chlapce u kalifornských indiánů ("velebný obřad huskanawing"), kdy očekávání, kontext užití a rituální inprinting (osa Z) nahrazují u hochů osobnostní zralost.

      Při studiu použití psychedelik v různých kulturách se stýkají a doplňují jinak vzdálené vědní disciplíny jako botanika, antropologie, chemie, etnografie, farmakologie, psychiatrie, toxikologie, psychologie a další. Peter T. Furst jako jeden z půkopníků této problematiky nám přibližuje roli jakou halucinogeny hrály v kulturní evoluci různých národů a lidstva vůbec. Je to oblast, která je nám díky vývoji euroamerické civilizace velmi vzdálená. Důkladné studium postavení psychedelik v kontextu předindustriálních společností je však dnes mimořádně aktuální. Může se stát cestou, která přispěje k řešení současné problematiky postavení psychoaktivních drog. Rituální používání psychedelických látek je odrazem odvěké lidské touhy po přesahu sebe sama. Studium postavení psychedelik v různých náboženských a mytologických systémech může pomoci odhalit motivační síly, jež jsou i součástí duše novodobého člověka a které za nepříznivých okolností vedou až k drogové závislosti nebo i smrti. Psychedelické látky a znalosti, jak je bezpečně využít v duchovním životě, existovaly po celou dobu evoluce člověka. Psychedelika i reaktivita nervové soustavy na ně zůstaly, znalosti, jak s těmito látkami zacházet, však zmizely. Vzhledem k dosavadním zkušenostem je čekávání, že psychedelika rovněž zmizí ze světa, nereálné a naivní. Chceme-li protnout začarovaný kruh zmatených prohibičních a antiprohibičních snah, nezbývá nežli se pokořit a navrátit se ve studiu k vlastním kořenům a k tisíciletími ověřeným znalostem. Tím se nám možná podaří zastavit nebo alespoň zmenšit řeku utrpení.