Radek Chlup, (editor): Bůh a bohové<br> <span class='sub-title'>Pojetí božství v náboženských tradicích světa</span>

Radek Chlup, (editor)
Bůh a bohové
Pojetí božství v náboženských tradicích světa

1. vyd. 2005, ISBN 80-86685-42-X, Brož., 196 str.

doporučená cena: 188 Kč
naše cena
: 150
ušetříte: 38
SLEVA: 20 %
Obsah stránky:
Anotace | O autorech | Pojetí božství v Řecku (Radek Chlup) | Pojetí božství v judaismu (Milan Lyčka) | Pojetí božství v Indii (Lubomír Ondračka)

Pojetí božství v Indii (Lubomír Ondračka)

Rané védské náboženství (cca 1500-1000 př. n. l.)

Toto údobí bývá často patřičně nazýváno obdobím Rgvédu, neboť tato védská sbírka je jediným textovým pramenem, na němž stojí veškeré naše poznatky o dané době. Mluvíme pak o náboženství Rgvédu, které je ale vzhledem k charakteru textu poměrně obtížné rekonstruovat. Některé závěry však přeci jenom učinit můžeme.

Začněme ukázkou z textu, který sice náleží až k pozdější literární vrstvě a spadá tak do dalšího období, jež ale stejně dobře charakterizuje náboženství Rgvédu.

Nato mu položil otázku Vidagdha Šákalja: "Kolik je bohů, Jádžňavalkjo?" On mu odpověděl s použitím vzývání, o kolika bozích se hovoří při vzývání všech bohů: "Tři sta a tři, tři tisíce a tři." [tedy 3306] "Ano," pravil [Vidagdha], "ale kolik je bohů, Jádžňavalkjo?" "Třiatřicet." "Ano," pravil [Vidagdha], "ale kolik je bohů, Jádžňavalkjo?" "Tři." "Ano," pravil [Vidagdha], "ale kolik je bohů, Jádžňavalkjo?" "Dva." "Ano," pravil [Vidagdha], "ale kolik je bohů, Jádžňavalkjo?" "Jeden a půl." "Ano," pravil [Vidagdha], "ale kolik je bohů, Jádžňavalkjo?" "Jeden." "Ano," pravil [Vidagdha]. "Kteří jsou to, ty tři tisíce tři?"

Načež se Jádžňavalkja pustí do výkladu, koho že představují ony jednotlivé počty. Pro nás je z této ukázky podstatné, že jedna z obvyklých otázek religionistického zkoumání při popisu nějakého náboženství, totiž otázka po počtu bohů, nemůže v Indii přinést odpověď, jež by mohla být oporou pro další výklad. Pravda, v Rgvédu se občas hovoří o třiatřiceti bozích, obvykle dělených do třech jedenáctek, někdy jsou ale zároveň s touto třiatřicítkou současně vzýváni další bohové, a setkáme se i s počtem 3339. Krom toho existuje skupina "všichni bohové" (višvé dévás) a na druhou stranu se zejména v mladších vrstvách Rgvédu setkáme s tendencí zahrnout celý panteon pod jediné božstvo. Jinými slovy, počet bohů není to, co by nám přiblížilo védské pojetí božství.

Ať už je počet bohů jakýkoliv, jedna vlastnost védského panteonu je zřejmá. Není nikterak uspořádán ani hierarchizován. Neexistuje žádný indický Zeus, neboť téměř každý bůh může být vzýván coby nejvyšší a nejmocnější. Generace indologů se pokoušejí vnést do světa védských bohů nějaký řád a hledají principy, podle nichž by bylo možné božstva utřídit a védský panteon tak nějakým způsobem strukturovat. Avšak žádný z dosud navržených modelů nedošel širšího přijetí.

Tato skutečnost má řadu důvodů, ale tím hlavním je problém nevyhraněnosti samotných védských bohů. Ti jsou totiž značně neosobití, nemají zvýrazněnu individualitu, jasné charaktery. Všichni jsou mocní, skvělí, zářící, většinou jsou dobří, rozdávají lidem blaho a bohatství, nejsou zlomyslní, neškodí nespravedlivě a není třeba se jich bát. Tato nevyhraněnost platí i pro jejich činy: určitý úkon, např. kosmogonický, dělá převážně jeden bůh, ale zároveň tentýž akt může být připsán několika jiným bohům. Navíc jsou bohové často vzýváni v párech a pak na toho druhého přecházejí typické vlastnosti a činy prvního boha. Běžná je i identifikace jednoho božstva s jinými. O mnohých bozích máme sice v Rgvédu řadu zmínek, ty jsou ale natolik strohé, že na jejich základě nedokážeme zrekonstruovat žádnou výpověď. Schází nám jakýkoliv kontext, mytologický příběh.

S nevyhraněností védských bohů úzce souvisí i poměrně nízká míra antropomorfizace. Jen malá část z nich vykazuje výraznější antropomorfní rysy. Mnozí bohové totiž představují různé přírodní jevy, astronomické objekty, abstraktní či etické principy, deifikovanou obětinu (Sóma) apod. A u takovýchto božstev nacházíme antropomorfní prvky velmi sporadicky. Není tedy divu, že ve védské době nebyli bohové nikterak zpodobňováni - neexistovaly žádné obrazy, sochy ani chrámy.

Pokud jde o otázku, odkud se vzali védští bohové, Rgvéd nám nenabízí nějaký jednotný theogonický model, a tak tu najdeme vedle sebe řadu nejrůznějších představ. Zřejmě nejčastěji jsou bohové potomci duálního božstva Země a Nebe. Na očekávanou otázku: "Odkud se vzali Země a Nebe?" je jednoduchá odpověď: "Zplodili je bohové." Setkáváme se tady s oblíbeným védským paradoxem: děti plodí své rodiče. Někdy bohové povstávají z primordiálních vod. Občas jsou produktem nějakého abstraktního principu, a to buď tak, že se všichni objeví během kosmogonického procesu, na jehož počátku stojí nějaký takovýto princip ("to", žár apod.), nebo jsou jednotliví bohové potomci vlastnosti, která v nich převažuje (syn síly, syn dovednosti, syn pravdy). Poněkud výjimečně (v mladší vrstvě textu) plodí jednotliví bohové další generace.

Podobně nejasná je odpověď na otázku po nesmrtelnosti bohů. Zdá se totiž, že nesmrtelnost není přirozená a samozřejmá vlastnost védských bohů, ale že ji museli nějakým způsobem získat. Cesty byly opět různé. Nesmrtelnost mohl poskytnout nějaký bůh, bylo možné ji získat požitím hlavní védské obětiny sómy či nápoje nesmrtelnosti, případně v pozdějších textech askezí, provedením rituálu atd.

Jednou z nejzajímavějších výpovědí o povaze védských bohů je jejich vztah s lidmi. Ten je založen na vzájemném obdarovávání, uskutečňovaném v rituálním konání: (1) lidé věnují bohům potravu v zápalné oběti; (2) bohové původní dar nespotřebují celý, ale část vrátí zpět lidem; (3) tu část obětiny, kterou bohové přijmou, bůh ohně Agni promění v kouř a vůni a odnese ji bohům; (4) za tuto potravu se bohové dárci odvděčí pozemskými dary, jež od nich pořadatel oběti žádá; (5) ani přijatou potravu bohové nespotřebují všechnu, ale opět z ní část ponechají, tu pak věnují pořadateli oběti, když se po smrti dostane k bohům do nebe. Celý tento systém indické texty výstižně charakterizují výrokem: "Dej mně, já dám tobě!"