Akong Tulku Rinpočhe: Krocení tygra<br> <span class='sub-title'>Tibetská učení pro všední život</span>

Akong Tulku Rinpočhe
Krocení tygra
Tibetská učení pro všední život

1. vyd. 2005, ISBN 80-86685-38-1, Váz., 208 str.

doporučená cena: 288 Kč
naše cena
: 245
ušetříte: 43

SLEVA: 15 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | o autorovi | Obsah | Kapitola 1: Krocení tygra | Kapitola 10: Bdělost | II. 2. Relaxace

Kapitola 1: Krocení tygra

      Ovládaná mysl vede ke štěstí.
      Buddha Gautama

      Mysl je pramenem všech našich prožitků a zkušeností. Není pochyb o tom, že nejasné vnímání světa vede ke zmatku a utrpení - jako by někdo s vadou zraku viděl svět vzhůru nohama nebo jako když bojácnému člověku připadá všechno děsivé. Možná si do značné míry svoji nevědomost a mylné chápání skutečnosti ani neuvědomujeme. Svoji mysl můžeme přirovnat k divokému tygrovi, který běsní v našem všedním životě. Podněcována žádostivostí, nenávistí a zmatením, nezkrocená mysl se slepě žene za tím, co chce, a ničí vše, co jí stojí v cestě. Pravou povahu věcí chápe jen málo, a často vůbec ne.

      Obvykle jsme tak zaslepení, že si ani neuvědomujeme, jak divoká naše mysl je. Když se věci nedaří, máme sklon obviňovat druhé lidi nebo okolnosti, místo abychom příčiny svého strádání hledali v sobě. Chceme-li však nalézt skutečný klid nebo štěstí, musíme této divokosti čelit a vypořádat se s ní. Pouze tak se můžeme naučit používat svoji energii pozitivním a vyrovnaným způsobem, abychom přestali škodit sobě i druhým.

      Divokost, kterou se musíme zabývat, není jen zlost a vztek; je mnohem hlubší a podstatnější. Obvykle nás pohání nevědomost, nenávist a klamné představy. Tento sklon nás však zotročuje a umožňuje zmatenosti a škodlivým emocím, aby v nás převládaly. Mysl tak zdivočí a stane se neovladatelnou a naše svoboda je ta tam.

      Než začneme tygra krotit, musíme ho nejprve vystopovat. Nic z toho není snadné, ale obtížím a nebezpečím se prostě musíme postavit. Je-li dítě slabé a nedostatečně vyvinuté, pak mu nepomůžeme, necháme-li je dělat si vše tak, jak chce. Rodiče je musí vést k tomu, aby chodilo, jinak nebude normálně růst a nezesílí. Důslednost na straně rodičů je tedy projevem skutečného soucítění. S výcvikem mysli je to podobné. Může být obtížný a zpočátku snad dokonce i bolestivý, stejně však nezbývá než ho podstoupit.

      "Krocení tygra" je vhodné pro kohokoli, kdo má v životě obtíže, tedy nejen pro lidi z Východu nebo pro buddhisty. Lidé z Východu se mohou lišit od lidí ze Západu rysy tváře, svými zvyky, způsobem hovoru či oblékání; podstata člověka je však univerzální, mnohem hlubší než rasové znaky nebo barva kůže. Laskavost, ať už ji prokážete kdekoli, všeobecně vzbuzuje příznivou odezvu, její opak působí vztek, lítost nebo bolest. Když uvažujeme o radosti a strasti přímo a prakticky, uvědomíme si, že mysl - zdroj všeho, co děláme nebo říkáme - je stále táž, na Východě i na Západě. Kde však ta mysl je? Máme-li ji odhalit, nezbývá než podívat se na zcela všední situace a zkoumat své chování, svou žádostivost a potíže ve všedním životě.

      V životě lidských bytostí je mnoho žádostivosti a lpění, kterými často působíme velké potíže jak sami sobě, tak i druhým. Nedaří-li se nám, co si přejeme, jsme nešťastní. I když dosáhneme toho, co chceme, naše štěstí je jen dočasné, protože v mysli vždy vyvstane další žádost a zaujme uprázdněné místo. Při veškeré své činnosti se vždy snažíme jen uspokojit své žádosti. Ty však přesahují všechny podoby a meze - jsou nekonečné jako vesmír.

      Tento postup opakujeme po celý život. Jako děti chceme mnoho hraček - jedna nestačí - a každá nás brzy omrzí. Později možná toužíme po nejlepším vzdělání nebo spoustě přátel. Žádostivost nás pohání, abychom se ze všech sil snažili shromažďovat materiální statky. Chceme mít mnoho šatstva, kupovat si k jídlu různé speciality, shromažďovat majetek, auta, rádia a televize. Méně očividné je, přejeme-li si být pohlední nebo se až do smrti vyhnout nemocem. Můžeme dokonce chtít onemocnět, abychom upoutali pozornost, vzbudili soucit a laskavost. Jen co však onemocníme, chceme být opět zdraví.

      Totéž platí o našem přístupu k jídlu: když máme plný žaludek, chceme mít prázdný, když je prázdný, chceme, aby byl plný. Takto neustále hledáme, co nemáme, a sníme o tom. Opravdové uspokojení však nenalézáme nikdy. I přes veškeré úsilí, obtíže a výdaje se nám stále nedaří svá přání splnit.

      Štěstí mylně hledáme mimo sebe a neuvědomujeme si, že může přijít pouze zevnitř. Když obdivujeme květinu a utrhneme ji, její krása za pár dní pomine. Květina vadne a umírá, naše žádostivost však zůstává a my hned chceme další. Žádostivost nelze provždy uspokojit jedinou květinou; spíše by si vyžadovala neustálý přísun květin. Ve skutečnosti tedy potřebujeme něco jiného - změnit způsob, jakým vnímáme svět. Musíme se naučit přijímat svou žádostivost, a přesto jí nebýt poháněni. Jen tehdy budeme spokojeni s tím, co už máme, namísto abychom neustále chtěli víc.

      Žádostivost nezná hranic. Říká se, že mysl nemá žádnou podobu ani žádné meze, a že i žádostivost proto vždy přesáhne všechny meze - nemá žádnou podobu, pokračuje stále dál a dál. Pouze zkrocení mysli tedy může utišit nekonečnou touhu po uspokojení, jen takto lze rozvinout skutečné porozumění. Ovládáním mysli dozráváme, stáváme se dospělejšími.

       Naše mysl už samozřejmě do určité míry vycvičena je. Jako malé děti se pohybujeme a vydáváme zvuky zcela impulzivně. Později se naučíme do jisté míry ovládat a získáme určitou nezávislost. Snášíme obtíže a žijeme s druhými lidmi; to nám poskytuje určitou míru porozumění a přivádí nás přirozeně k jisté zralosti. A tak lze říci, že jsme během svého života tygra trochu zkrotili. Ale jezdit na tygru stále ještě neumíme.

      Gurdjieff přirovnává výcvik mysli k výcviku divokého koně. Divocí koně se necvičí ani neustálým bitím, ani tím, že se nechají zcela bez dozoru. Takové krajní prostředky jsou předem odsouzeny k nezdaru. Musíme najít střední cestu. Pokud zaujmeme negativní přístup a usoudíme, že snaha cvičit divokého koně nemá vůbec cenu, nedojdeme zcela jistě k ničemu dobrému. Musíme pochopit, že kůň je divoký, a k jeho výcviku přistupovat láskyplně. Nejdůležitější ze všeho však bezpochyby je, že kůň nás musí přijmout za svého cvičitele.

      Zralosti můžeme dosáhnout teprve tehdy, když přijmeme za své, kdo jsme. Obviňovat ze své divokosti společnost, rodinu nebo nepřátele nepomáhá. Musíme dospět k určité shodě se sebou a přijímat své myšlení, ať se zdá dobré nebo špatné. Dovolíme proudit jakýmkoli myšlenkám, které vyvstanou, a nepodléháme nutkání nějak na ně reagovat, potlačovat je nebo zastavovat.

      Pokud se například budeme snažit vyloučit své nepříjemné myšlenky a vyhazovat je do smetí, bude pytel s odpadky časem tak přecpaný, že praskne. Takový přístup by mohl vést k duševní chorobě a - stejně tak jako necvičený tygr - bychom mohli způsobit mnoho škody. S negativitou je možné pracovat a transformovat ji; sílu tygra lze použít pro dobrou věc.

      Správné je cvičit tygra velmi důstojně, otevřeným a přátelským způsobem. Tygra přijímáme, i když ho přímo nevidíme. Důležité je postavit se k situaci takové, jaká je. Ať už jsme nebo nejsme nábožensky založení, muži nebo ženy, mladí nebo staří, naše strast má velmi podobnou povahu. Rozdíly jsou pouze v jejích příčinách. Například pokud jsme starší, prožíváme problémy které doprovázejí stáří; pokud jsme ve středním věku, máme starosti v zaměstnání nebo v mezilidských vztazích; pokud jsme mladí, můžeme mít potíže se vzděláním nebo při dospívání. Celý život jsme vystaveni neustálému sledu strádání, tak jak se průběhem času mění naše tělo.

       I když naše trápení má různé podoby a jeho síla je proměnlivá, existuje pouze jediný účinný způsob, jak se osvobodit od bolesti našeho bytí, a to je přijmout ji. I nadále prožíváme své každodenní situace, i nadále se snažíme je řešit, nepokoušíme se však už přizpůsobit celý svět svým žádostem a projekcím. Jsme-li staří, přijímáme, že jsme staří; jsme-li mladí, přijímáme to také. Ať jsme v jakékoli situaci, prostě ji přijímáme. Jakmile toho budeme schopni, budeme do značné míry ze svého strádání vysvobozeni. Jakmile budeme schopni nechat je být, útrapy pominou.

       To neznamená, že řešením je naprostá pasivita ve vztahu ke světu. Stejně tak bychom se však neměli neustále s něčím potýkat a snažit se učinit svůj život dokonalým. Namísto toho následujeme střední cestu mezi těmito dvěma extrémy. Když jsme pochopili meze vyplývající z našeho lidství, jsme spokojeni s tím, že v každé situaci prostě jednáme, jak nejlépe umíme. Chováme se pružně a přitom jsme si vědomi úrovně svého porozumění i okolností dané situace. Naším stálým cílem je naprosto se osvobodit od příčin strastí a nepůsobit nové potíže ani sobě, ani ostatním.

      Nejprve hledáme lék na své vlastní trápení. Bez ohledu na to, co nás sužuje, bývá jeho vlastní příčina v podstatě tatáž. Jakmile pochopíme, že příčiny strádání spočívají především v neschopnosti uspokojit žádostivost naší mysli, nahlédneme také, že příčiny jsou přítomny jen v našem nitru a nijak nezávisí na okolním prostředí. Ať už žijeme v jakékoli společnosti, ať jsme spirituálně orientovaní nebo ne, pochopení skutečnosti, že žádostivost má zdroj v naší vlastní mysli, nám umožní jít vpřed. Uvědomíme si, že druzí strádají stejně jako my, a spontánně v nás vyvstane soucítění. Začne být zřejmé, že i druzí pouze chtějí být šťastní stejně jako my.

      Soucítění je přání pomáhat všem bytostem a vysvobodit je z příčin utrpení. Pokud bychom si však vyčítali obtíže vyvstávající v naší mysli, mohlo by se stát, že bychom začali postrádat soucítění se sebou samými. A nemáme-li soucítění se sebou, jak bychom je mohli pěstovat ve vztahu k druhým? Rozhodně se nesnažíme si cokoli vyčítat, trýznit se nebo trestat. Pouze uznáváme, že žádostivost vyvstává v naší mysli a nikde jinde. Přijetí této skutečnosti v nás probudí důvěru a moudrost. Začneme si uvědomovat, že žádostivost je i v ostatních lidech stejně jako v nás. Od tohoto okamžiku začneme být schopni s druhými spolupracovat a naše soucítění s nimi vzrůstá. Nastane doba skutečného přátelství.

      Nejen pro začátečníky, ale pro každého je prospěšné pochopit, jak krotit mysl. Možná si myslíme, že toho o životě už víme hodně, že máme rozsáhlé znalosti a vědomosti. Krocení mysli je však pro každého z nás naprosto nejdůležitější, zcela základní věcí. Naučíme se tak rozvinout soucítění a spřátelit se se sebou samými i s druhými. Tibetské přísloví říká, že je docela snadné se s někým rozejít ve zlém, spřátelit se však trvá velmi, velmi dlouho. Od strastí se oprostíme, bude-li v rodinách, ve společnosti i mezi národy sílit přátelství. V jakékoli situaci se snažíme být k sobě laskaví.