Upanišady
Upanišady

Upanišady

1. vyd. 2004, ISBN 80-86685-34-9, váz., 448 str.

doporučená cena: 498 Kč
naše cena
: 398
ušetříte: 100

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | Anotovaný obsah | Předmluva | Uzounká stezka prastará vede daleko

Uzounká stezka prastará vede daleko

1. Uzounká stezka prastará vede daleko; dotkl jsem se jí, nalezl jsem ji.
Tou jdou moudří, co znají brahma, odtud vzhůru do nebeského světa vysvobozeni...

2. Do slepé tmy vejdou lidé pěstující nevědomost,
do temnější oni druzí, oddavší se jen poznání.

Poznámka: Podle Šankary tu "nevědomost" znamená jenom pouhé konání skutků a "poznání" znalost rituálních částí véd.

3. Neradostné jsou ty světy, do slepé tmy ponořené,
do nichž v smrti odcházejí nevědomí, nerozumní lidé.

4. Pozná-li někdo o átmanu, že sám je jím,
koho ještě může chtít, touhou po kom může trýznit tělo?

5. Kdo našel, procitl k poznání átmana,
jenž vstoupil do této zrádné houštiny,
je všetvůrce, neboť tvoří všechno,
jeho je svět a sám je také světem.

6. Poznejme to, dokud jsme ještě zde,
nepoznáš-li, je to velká zkáza.
Kdo to poznali, stanou se nesmrtelnými,
ostatní pak dojdou jen žalu.

7. Jestliže spatří tohoto átmana jasně jako Boha
a pána minulého i budoucího, necouvne před ním.

8. Toho, před nímž otáčí se rok se svými dny,
uctívají bozi jako světlo světel a nesmrtelný věk.

9. Toho, na němž založeny jsou skupiny po pěti i prostor,
mám za átmana; poznav nesmrtelné brahma, jsem nesmrtelný.

Poznámka: Podle Šankary jsou skupiny po pěti jednak gandharvové, předkové, bozi, asurové a rákšasové a jednak příslušníci čtyř varn a nišádové.

10. Kdo poznali dech dechu, zrak zraku, sluch sluchu
i mysl mysli, s jistotou poznali brahma prastaré a první.

11. Jen myslí možno je spatřit, není v něm žádná rozdílnost.
Kdo zde vidí rozdílnost, jde od smrti k smrti.

12. Jen jako jediné možno je spatřit, nezměrné, pevné.
Átman je bez poskvrny a mimo prostor, nezrozený, veliký, pevný.

13. Když moudrý bráhman jej poznal, nechať se věnuje poznání.
Nechť neplýtvá mnoha slovy, vždyť řeč je pouhá únava.

14. To je vpravdě tento veliký, nezrozený átman, jenž mezi dechy je vytvořen z vnímání, ten, jenž spočívá v prostoru v nitru srdce, ovladatel všeho, pán všeho, vládce všeho. Nevzroste dobrými skutky, ani se nezmenší špatnými. On je pánem všeho, on je vládcem bytostí, on je ochráncem bytostí. On je hrází oddělující tyto světy, aby nesplynuly. Jako takového se ho bráhmani snaží poznat studiem véd, obětmi, dary, askezí a půsty. Jedině jeho poznav, stává se člověk mudrcem. Toužíce jedině po něm jako po svém světě, odcházejí potulní asketové do bezdomoví. Když právě jeho poznali, netoužili dřívější mudrci po potomstvu, uvažujíce: ,K čemu by nám bylo potomstvo, když naším světem je tento átman?' Pozvedli se nad touhu po synech, nad touhu po bohatství i nad touhu po světech a vedli život žebravých asketů. Neboť touha po synech je jako touha po bohatství a touha po bohatství jako touha po světech - vždyť obě jsou jen touhy. Tento átman není ani to, ani to; je neuchopitelný, neboť ho nelze uchopit, je nezničitelný, neboť ho nelze zničit, je neulpívající, neboť neulpívá, je nespoutaný, netrpí, není zraňován. Jeho věru nepřemohou tyto dvě myšlenky: ,Proto jsem vykonal dobro' a ,Proto jsem provedl zlo' - on sám věru přemůže obě. Nepálí ho, co učinil a co neučinil.

15. Tak praví rgvédské verše:

On je věčná velikost bráhmana,
[jež] nevzrůstá skutky, ani se nezmenšuje.
Jen jeho místo je třeba znát.
Na tom, kdo pozná je, neulpí zlý skutek.

Proto kdo toto ví a je klidný, ovládá se, je tichý, trpělivý a soustředěný, vidí átmana v sobě, vidí, že átman je vše. Nepřemůže ho zlo, nýbrž sám přemůže zlo. Nepálí ho zlo, nýbrž sám spálí všechno zlo. Stane se bráhmanem beze zla, bez poskvrny, bez pochyb. To je brahmovský svět, veličenstvo, toho jsi dosáhl," pravil Jádžňavalkja [...]

(Brhadáranjaka IV.4.8-23)


"Vlož tuto sůl do vody a ráno za mnou přijď!" On tak učinil. Otec mu řekl: "Přines tu sůl, kterou jsi večer vložil do vody." Sahal po ní ve vodě, ale nenašel ji. To proto, že se rozpustila.

"Srkni si z jedné strany! Jaká je?" "Slaná." "Srkni si zprostřed! Jaká je?" "Slaná." "Srkni si z druhé strany! Jaká je?" "Slaná." "Vylij ji na kamennou desku a přijď za mnou!" Učinil tak a řekl otci: "Je tam pořád." I pravil mu otec: "Ovšem že tam je, synáčku, jenom ji nevidíš; ale je tam. Nejjemnější podstata zde, vlastní tomu všemu, je pravda. To je átman. To jsi ty, Švétakétu."

(Čhándogja VI.13)


Chop se jako luku veliké zbraně upanišad a přilož šíp nabroušený meditací! Napni luk myslí soustředěnou na jeho podstatu a zasáhni, příteli, jako cíl právě to Nehynoucí! Lukem je slabika ÓM, šípem je átman a cílem je to, co bylo nazváno brahma. Pozorně je třeba zasáhnout - pak splyneš s ním v jedno jako šíp s terčem. Na něm je utkáno nebe i země i prostor i mysl se všemi životními dechy. Jen jeho poznejte jako jediného átmana! Zanechte jiných slov! On je mostem k nesmrtelnosti.

(Mundaka II.3-5)


Kdo touží touhou ve své mysli, ten kvůli tužbám tu či tam znovu se narodí. Toho však, dokonalého, kdo všechny své tužby umlčel, už zde touhy zanikají.
Tohoto átmana nelze dosáhnout slovy či chápajícím rozumem ani mnohým studiem. Koho on si zvolí, ten ho může dosáhnout - tomu tento átman odhalí své tělo.
Nikdo nedosáhne tohoto átmana bez síly a nelze ho dosáhnout bez bdělosti ani askezí bez správného zaměření. Kdo však o něj usiluje těmito prostředky a je vybaven poznáním, toho duch vstoupí do příbytku brahma.
Když ho dosáhnou, jsou ti, kdo prozřeli, nasyceni poznáním, jsou dokonalého ducha, bez vášní a klidní. Když nalezli všude toho, který vším prostupuje, moudří a oddáni átmanu vstupují přímo do všeho... Jako řeky běžící zapadají do moře a ztrácejí v něm své jméno i svou podobu, tak moudrý, oproštěný od jména i od své podoby, dochází božského puruši, vyššího než je nejvyšší.

(Mundaka III.2.2-8)


"Jádžňavalkjo," pravil, "vylož mi brahma tak, aby bylo zjevné a neskryté, átmana, který je ve všem." "Je to tvůj átman, který je ve všem." "Který je, Jádžňavalkjo, ve všem?" "Je to ten, který překračuje hlad a žízeň, žal a poblouznění, stáří i smrt. Poznavše tohoto átmana, bráhmani se vzdávají touhy po synech, touhy po majetku, touhy po světech a žijí jako potulní žebráci. Vždyť touha po synech je touha po majetku a touha po majetku je touha po světech - obě jsou to touhy. Proto by měl bráhman zanechat učenosti a být jako dítě. Zanechav dětství i učenosti, je mlčenlivým mudrcem. Zanechav mlčení i nemlčení, je opravdovým bráhmanem. Takovým bráhmanem pak zůstane, ať žije jakkoli. Všechno ostatní je žal."

(Brhadáranjaka III.5.1)