Jyoti
Anděl zavolal mé jméno.
Příběh transformativní energie, která přebývá v těle

Michael Vančura: Doslov

      Psát doslov k této knize je pro mě radostí, protože dobře znám téma, příběh i osobu, která ho prožila a sepsala.

      Jyoti ve své knize popisuje, jak prochází od pročišťování na osobní úrovni života k universálním prožitkům společným všem lidem. Od personální k transpersonální úrovni. Od osobního příběhu k archetypu a mýtu.

      Pokud dostatečný počet lidi nastoupí tuto cestu, pak "v tomto stavu můžeme opět nastolit rovnováhu na této planetě a láska se může stát stavem vědomí, který budou sdílet všichni namísto nenávisti, strachu a násilí".

      V předešlé větě je skryto jádro celé knihy.

      Podobá se apelu, kterým Václav Havel v roce 1989 otevřel brány možností osobního hledání a sebeobjevování: "Láska zvítězí nad lží a nenávistí."

      Jyoti dodává v poslední větě své knihy: "Záleží jenom na nás."

      Já to podtrhuji, ale současně vím, že to není vůbec jednoduché a že každý musí sám za sebe vylézt na vysokou horu, aby v sobě objevil lásku a stal se opět tím, čím jsme všichni původně byli. Snad to jednou bude ten nejprostší akt našeho života.

      Jyoti ve své knize popisuje sny, synchronicity a transformativní energetické fenomény, které rozpoznává jako něco, co přichází "odjinud". Propojuje pak tento nevšední materiál s všednodenním životem. Ukazuje, jak nás řídí něco vyššího a jak je důležité nechat "instrukce" působit. Podaří-li se nám přesvědčit naše ego, aby se vzdalo kontroly, staneme se adepty umění naslouchat pokynům archetypálních vzorců a nevědomých energií.

      Jyoti patří k těm šťastlivcům, kteří se svými neobvyklými zážitky dokázali jít za "správnými" osobami. Připomíná mi tím příběh o jóginovi, který visí na stromě a cvičí jógu. Zastaví se u něj schizofrenik a ptá se: "Jak ty to děláš, jógine? Máš podobné zážitky jako já, a zatímco ty si tady cvičíš, mě zavírají do blázince!"

      "Záleží jenom na nás," komu svůj příběh vyprávíme.

      V naší moderní "západní" kultuře není vůbec samozřejmé najít bezpečný rámec, umožňující vyjádření transpersonálních prožitků bezpečným způsobem. Zážitky popisované v této knize mohou být šokující svou intenzitou i obsahem. Některé léčebné postupy -- například Paulovo čištění dvou egyptských čarodějů -- mohou působit neuvěřitelně.

      A opravdu to tak vypadá, když se na to díváte z té "rozumné strany" hory. Z druhé strany to zase vypadá šíleně na této straně.

      Představte si jihoamerického domorodce, pro kterého je rozšířené vědomí podmínkou dobrého lovu a tím pádem přežití. Jaký by byl asi jeho popis jízdy autem po šestiproudové dálnici? Jak by se divil, že máme banky, do kterých ukládáme peníze a šetříme je na někdy později?

      Psychospirituální krize, jak zážitky popisované v této knize nazýváme, nás zavádí na rozhraní dvou světů. Vyzývá nás, abychom prošlapali cestu na obě strany hory. Nebudeme žít plným životem, dokud neprošlapeme cestu tam a zpět, tam a zpět.

      Zážitky z druhé strany hory mohou být nepravděpodobné, ale má je mnoho lidí. Znám jich spoustu, kteří prošli podobnými zkušenostmi a jsou nejen naživu, ale žijí svůj život ze svého pohledu zdravěji. Zbavili se něčeho, co je uvnitř svazovalo a omezovalo jejich možnosti.

      Jyoti přináší poselství z druhé strany hory a srozumitelně je předává druhým. Dokáže učit otevřenosti vlastní otevřenosti. Má schopnost údivu z vhledu a z možnosti objevovat. Tyto schopnosti ji vedly k vytvoření programu, který je zaměřen na provázení změněnými stavy vědomí.

      Před deseti lety přijali Jyoti a Russ pozvání do Prahy. Od té doby jezdí do Evropy pravidelně a rozvíjejí zde tento program, který už probíhá na třech místech na světě. Základní myšlenka programu vychází ze skutečnosti, že tělo i mysl mají přirozenou schopnost léčby. Abychom mohli této schopnosti využít, musí být odkloněna ta část našeho já, která stojí v cestě.

      Změněný stav vědomí, který je považován za nejúčinnější cestu, je stavem inspirovaným tisíce let starými praktikami našich předků. Účastníci programu procházejí zkušeností s rituálem, metodami práce založenými na intenzívním dýchání, sweatlodge, meditaci, bubnování nebo vedené imaginaci. Učí se tak využívat možností jemnohmotných energií, učí se důvěřovat vlastnímu procesu, nebo provázet druhé lidi.

      Píšu tento doslov na ranči v Kalifornii, který Jyoti a Russell s několika přáteli před pěti lety založili. Je pro mě důležité popsat, co tady opakovaně zažívám. Je to jakési pokračování knihy v reálném světě, zpětná vazba o tom, co vzniklo mimo jiné také na základě zkušeností, jimiž Jyoti prošla.

      Žije se tady v duchovním společenství založeném na synergickém, tj. podporujícím vztahu s okolním prostředím, který je v souladu s potřebami Matky Země. Důležitou úlohu zde hraje vědomá integrace zkušenosti z jiných kultur a závazek snahy o dosažení nejvyššího lidského potenciálu.

      Je to místo, kam se lidé přicházejí modlit. Důraz není kladen na to, k čemu nebo ke komu se modlí. Modlitba je řečí srdce a obnovuje náš vztah k přírodě, k lidem okolo nás i k  nám samým. Žije se tady v indiánském čase. Prioritou je udělat věci tak, jak mají být. Ne udělat je včas.

      Provází se tady psychospirituální krizí. Prakticky se zde žije to, co Jyoti popisuje na straně 141. "Volání" tady má své místo pro "volajícího", jsou tady ti, kteří jsou s to "odpovědět", proces se tady podporuje a všichni jsou přesvědčeni, že z toho mají prospěch jak jednotliví lidé, tak celé společenství.

      Tato kniha je důležitým zdrojem informací jak pro ty, jejichž život neprobíhá hladce -- právě vstupují do krize, nebo již hledají cestu k pomoci (viz kapitola o SEN, Síti pro pomoc osobám v psychospirituální krizi). Možná jste krizí již prošli, možná jste prošli i léčbou a nejste si úplně jisti, zda rozumíte souvislostem toho, co proběhlo.

      Je to rovněž kniha určená pro odborníky z pomáhajících profesí -- sociální pracovníky, psychology, kurátory, dobrovolníky, zdravotnický personál, lékaře a mezi nimi především psychiatry. Může být přínosem i pro lékaře pracující s lidmi, kteří se nějakým způsobem dotkli smrti, nebo se dostali v rámci svých obtíží do hlubokých změněných stavů vědomí.

      Každému z nich může tato kniha ukázat cestu k netradičnímu způsobu přemýšlení o jevech, se kterými se setkávají -- cestu, na kterou se nelze vydat tradičním studiem. Pro někoho může být četba lákavým dobrodružstvím sebeobjevování. Pro někoho rozjímáním nad otázkou: "Jak je možné, že k normalitě je někdy možné dojít 'nenormální' cestou?"

      Záleží jenom na nás.

      Michael Vančura
      psycholog a psychoterapeut