Přivolávač deště<br> <span class='sub-title'>Moderní zimbabwské povídky</span>

Přivolávač deště
Moderní zimbabwské povídky


Recenze: LN 10.5.2003
1. vyd. 2003, ISBN 80-86685-08-X, brožovaná, 130 str.

doporučená cena: 138 Kč
naše cena
: 97
ušetříte: 41

SLEVA: 30 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | Mbongeni Malaba, Jaroslav Olša, jr.: Století zimbabwské literatury | ukázka

ukázka

      Shimmer Chinodya: Přivolávač deště

      Nikdo nemluví o ničem jiném než o hladomoru. Dávno skončil listopad, za pár dní jsou Vánoce. A půda je stále suchá.

      "Pane," modlili se mnozí křesťané, "víme, že jsme zhřešili, ale sešli nám už déšť."

      Ale Pán zatím jejich prosby nevyslyšel. Obloha zůstala stále stejná, blankytně modrá bez mráčku. Moudré ženy začaly šetřit s jídlem, tak si byly jisté, že nastává hladomor, a chtěly být dobře připravené.

      Dokonce i dobytek se bál hladomoru. Nikde žádná tráva ani voda - to byly příznaky blížící se smrti.

      Už jen málokdo doufá. Je horké odpoledne, pár dní po Vánocích, vzduch se chvěje duněním bubnů.

      "Přivolávač deště se chystá na obřad," řekl kdosi. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. Co tady zmůže přivolávač? Celé je to nad lidské chápání. Přivolávač obvykle pomůže, když je obloha zatažená.

      Tu noc byla celá vesnice povolána k náčelníkově chýši. Dospělí vypili dva tři soudky čerstvě uvařeného piva a děti, držíce se stranou, snědly u ohně večeři. Krátce po západu slunce profesionální bubeníci a tanečníci začali tančit, aby vyvolali duševní trans přivolávače. Naneštěstí se přivolávač dlouho nemohl dostat do transu, a tak museli tančit až do časného rána.

      Přivolávačem deště byla asi čtyřicetiletá vysoká hubená žena, její pleť nebyla ani moc světlá, ani moc tmavá, a to jí dělalo celkem pohlednou. Byla celá v černém. Oblečená do kusů černé látky omotaných kolem břicha a stehen, měla černé korále a černé náramky, černé sandály a nádhernou korunu z černého peří. Dokonce i rohož, na které seděla, byla černá.

      Její hlas byl tichý a rozkazovačný. Dokonce i sám náčelník se řídil tím, co řekla, protože byla tou, co má vždycky pravdu. Aby jí lidé naslouchali pozorně, mluvila v krátkých větách.

      V pozdním dopoledni se dostala do duševního transu. Vyslovila první příkaz.

      "Běžte na pole tohoto muže. Uprostřed pole stojí velký strom, v jeho kmeni je díra. V díře najdete hnízdo. V hnízdě najdete dva ptáky. Zničte hnízdo a ptáky mi přineste."

      Skupinka mužů se vydala splnit příkaz. K jejich nevýslovnému úžasu bylo všechno přesně tak, jak řekla. Zničili hnízdo a s ptáky pospíchali zpátky. Když jí je předali - byl to párek nevinně vyhlížejících orlů - přikázala dvěma mužům rozřezat je a spálit. Všichni dospělí byli povoláni, aby přihlíželi, přičemž se jakýsi nebohý pes vrhl na jeden masitý kus a byl ostatními nemilosrdně zbit.

      Pak přikázala, aby vypálili dům zemřelé ženy, která v tomto kraji kdysi žila. Muži určení vyplnit tento pokyn se zdráhali, báli se msty mrtvé ženy, báli se, že je i jejich rodiny bude pronásledovat. Ale byli varováni před otálením, "neboť předkové by se mohli rozhněvat," řekla.

      Když byly všechny příkazy vyplněny - bylo už pozdní odpoledne - zvedla se k závěrečné promluvě.

      "Skončila jsem. Chcete-li mi poděkovat - přijďte zítra ráno. Ale pamatujte! Neděkujte mně. Poděkujte předkům." Odmlčela se. "Ti z vás, kteří mají svá obydlí daleko odsud, utíkejte, ať nezmoknete."

      Lidé zvedli oči k obloze. Nadcházel soumrak, ale na obloze nebylo ani mráčku.

      "Utíkejte!" řekla znovu, prudčeji. A jako by přikázala větru, který zčistajasna najednou začal vát, obloha se zatáhla, mraky se prudce honily. Za tři minuty vítr zeslábl a šedavým soumrakem začal padat déšť, ostré, těžké kapky bubnovaly do kůže. Zakrátko půda, která byla tak dlouho vystavena žáru, zcela pohltila třepetavé kaluže vody. Všude zněl oslavný jásot, ptáci, zvěř, žáby...

      "Jak jsi to dokázala?" zeptala se jí nazítří zrána jedna žena.

      "Nevím," odvětila s úsměvem. "Když se to děje," odmlčela se, aby za chvíli pokračovala s novou sebejistotou, "nevím vůbec nic."

Hodnocení knihy
kniha zatím nebyla hodnocena

ohodnoťte knihu