Rob Nairn: Klidná mysl<br> <span class='sub-title'>Uvedení do buddhismu a meditace</span>

Rob Nairn
Klidná mysl
Uvedení do buddhismu a meditace

2. vyd. 2012, ISBN 978-80-7436-027-5, vázaná, 104 str.

doporučená cena: 158 Kč
naše cena
: 126
ušetříte: 32

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | O autorovi | Obsah knihy | o buddhismu | ukázka

ukázka

      Kapitola I.

      Meditace

      Důležitost vlastního postoje

      Meditace se nepodobá běžné činnosti, protože není zaměřená na dosažení žádného cíle ani neužívá lineární či usměrněné myšlení. Je to postup, na jehož počátku necháme svoji přetíženou mysl, obvykle plnou rozrušení, agresivity, vzteku, strachu a úzkosti, aby zpomalila a samovolně spočinula v klidu.

      To, co je u meditace nejdůležitější, je postoj, který k ní zaujmeme.

      Pokud chcete pomocí meditace něčeho dosáhnout nebo ve své mysli něco změnit, pak váš přístup nedovolí meditaci, aby nastala, a výsledkem snažení bude spíše vnitřní konflikt a napětí. Mnoho lidí si například myslí, že smyslem meditace je vyprázdnit mysl, zastavit myšlenky nebo nějak ovlivňovat či ovládat vnitřní mentální a emocionální pochody. A tak sedí a očekávají, že se jim to podaří, jako král Knut, který seděl na trůně na břehu mořském a marně rozkazoval vodám, aby ustoupily. Takové úsilí by vedlo k témuž -- namísto vnitřního zklidnění by spíše rostlo napětí a hromadily se potlačené emoce, které by se nakonec mohly provalit do vědomí a vyvolat ještě větší vnitřní zmatek.

      Otevřený postoj

      Základním prvkem přístupu k meditaci je akceptace, příznivý a otevřený náhled na sebe. Ten začíná u vlastní mysli. Učíme se přijímat vše, co se v mysli odehrává -- všechny myšlenky, pocity, cokoli -- a vyrovnávat se s tím. Pokud se sebou budeme chtít nějak manipulovat, pokoušet se násilně si navodit jiný stav mysli, dospějeme k sebeodmítání a jen si způsobíme další obtíže.

      Když se nad tím zamyslíte, dává to opravdu smysl. Pokud musíte žít s někým, kdo vás nebere takové, jací jste, ale neustále se vás snaží měnit, vychovávat, formovat podle své vlastní představy o vás, nebude se vám to zamlouvat. Budete si připadat nepříjemně, budete trpět pocity útlaku a nakonec se vzepřete. Vaše vztahy s tímto člověkem budou špatné, napjaté, konfliktní.

      Cvičení mysli je založeno na stejných principech, neboť právě na mysl pohlížíme jako na své "já". Pokud nejsme schopni vyjít sami se sebou, chybí nám základ pro vnitřní harmonii a klid.

      Hovoříme-li o akceptaci, hovoříme prostě o bezpodmínečné lásce -- a začínáme od sebe. Pokud nejsme schopni brát se tak, jak jsme, a mít rádi sebe sama bez různých "kdyby", bez podmínek, nebudeme schopni akceptovat a mít rádi ani druhé. Pokud žijeme ve stavu vnitřního emocionálního konfliktu, zmatku a napětí, působíme právě takto na okolní svět, neboť navenek projevujeme právě to, jací jsme uvnitř. Pokud se učíme brát se takoví, jací jsme, a mít rádi sebe sama bezpodmínečně, potom právě toto budeme vyzařovat do světa. Budeme-li šťastní, klidní a milující, budeme přirozeně vyjadřovat tyto vlastnosti.

      Lidé často nesprávně chápou zásadu sebeakceptace a domnívají se, že znamená schvalování či dokonce podporu škodlivých stavů mysli. Například většina dětí slýchává, že je špatné být vzteklý nebo mít zlost na druhé atd. Jsou utvrzovány v postoji, že tyto stavy jsou nepřijatelné nebo nebezpečné. ("Když budu mít tyto pocity, budou mi nadávat, odsuzovat mě, nebudou mě mít rádi.") To vede k potížím a zmatku v mysli, protože každý člověk jimi v určité míře trpí. Obvyklým řešením je tyto projevy ignorovat, namlouvat si, že se týkají jen ostatních, či dokonce jejich existenci popírat. Přesně toto děláme se všemi svými "nepřijatelnými" myšlenkami a pocity a zcela iracionálně přitom věříme, že pokud to budeme dělat dostatečně dlouho a důsledně, pak snad zmizí.

      Jenže to se nestane. Takový přístup nevede k ničemu jinému než k vnitřnímu konfliktu, chronickému napětí, úzkosti, strachu, neuróze, psychickým a nakonec i fyzickým poruchám. Negativní stavy nezmizí, dokud s nimi nebudeme něco dělat.

      Je pravda, že škodí. Jsou zhoubné a ničivé. Působí potíže nám i ostatním, jsou příčinou všech problémů světa. Pokud je jimi mysl zaplavena, nemůžeme pociťovat štěstí, klid a lásku. Ale jak k nim máme přistupovat, pokud potlačování, popírání a manipulace situaci jen zhoršují? Řešením je pravý opak toho, co většina lidí považuje za účinné -- tedy otevřenost a akceptace. Zkusme použít analogii.

      Když onemocníte, jdete k doktorovi. Jeho prvním úkolem je určit diagnózu vaší nemoci, tj. musí hned na počátku připustit, že jste nemocní. To neznamená, že vaši chorobu schvaluje nebo říká, že je to skvělá věc. Jde pouze o to, že dokud ji nebude brát jako skutečnost, nebude s ní moci nic dělat. Kdyby vám řekl, že vaše nemoc je špatná a nepřijatelná, že máte jít domů a nedělat hlouposti, šli byste k jinému doktorovi. Úkolem doktora je brát vás takové, jací jste, vyšetřit vás a zjistit, proč máte zdravotní obtíže, určit diagnózu a léčit vás.

      Přesně o toto jde, když hovoříme o akceptaci. Berte se takoví, jací jste. Meditace odkrývá na stále hlubších úrovních děje odehrávající se v mysli, a to není možné bez sebeakceptace.

      Právě takový by měl být správný přístup. Pokud na sebe budete pohlížet otevřeně, v mysli vyvstane velká síla a přizpůsobivost. Omezená a zranitelná mysl, která se nedokáže vyrovnat se životem, se otevře a rozšíří. Zde leží počátek lásky a soucítění, bez nichž není meditace možná. Většina z nás je však nepociťuje a rozvine je až na stezce spirituálního snažení.

      Otevřený postoj je nejdůležitější aspekt meditace, jenž by měl být v naší mysli přítomen stále. Právě proto bylo o něm pojednáno již na počátku této části knihy.

      Meditace: jak začít

      S rozptýlenou myslí nejsme schopni vykonávat ani běžné činnosti -- a tak potřebujeme mysl pokojnou, obzvlášť pro činnosti dharmové (Milaräpa)

      Vyjděme z toho, že každý člověk má nesmírné možnosti, obrovský potenciál, který může v sobě probudit a uskutečnit. Každý z nás je schopen prožívat nepomíjející dokonalou radost, lásku, vnitřní jas, otevřenost. O tomto stavu se obvykle tvrdí, že je nepopsatelný, protože myšlenky a pojmy vystihující lidskou zkušenost ho nemohou obsáhnout. Je prožitkem naší pravé podstaty: je osvobozením, vysvobozením ze strádání a všech potíží, ať už mají jakoukoli podobu či projev. Právě k němu se ubírali lidé, kteří během tisíců let historie meditovali.

      Vinou egocentrické snahy o přitahování a zadržování jsme zbloudili, sešli z cesty, zapomněli, co je v jádru žití. Začali jsme chybně chápat, o co vlastně v životě jde, a vinou tohoto neporozumění jsme zaměřili svoji pozornost jen na omezený výsek vědomé zkušenosti. Pokřivené vnímání reality nás zavedlo k fixaci na ego a z té dále vyplynulo množství různých škodlivých stavů, které se zmocnily našeho vědomí na zjevné i subtilní úrovni a projevují se u nás buď neustále, nebo jen příležitostně. Když se projevují, máme problémy a strádáme, protože všechny negativní stavy působí bolest -- ať už nám samým (např. deprese, závist) nebo ostatním (např. vztek nebo nenávist, když jim dáme volný průchod).

      S meditací tedy začínáme proto, abychom vytvořili podmínky pro změnu tohoto stavu věcí. Meditace odhaluje onen základní klam, totiž samotnou fixaci na ego. Jejím prostřednictvím přijdeme na to, že v psychologické rovině lpíme na nezdravých, matoucích a destruktivních stereotypech. Toto poznání vede automaticky k osvobození, protože se svojí energií pracujeme nikoli v teoretické, ale v reálné rovině. Pokud prožíváme skutečné meditativní stavy, pak shledáváme, že mysl je schopna reagovat okamžitě a zcela jasně. Tato bezprostřednost a pronikavost jsou podmínky vedoucí k hluboké transformaci vědomí. Změna je patrná právě v této rovině, protože mysl je už prosta veškerého vnitřního rozvažování a zmatku. Vidění je dokonale jasné a na vnitřní úrovni není nic než toto vidění. Není snadné přiblížit to jako stav mysli; zkuste si však představit člověka, který vejde do ztemnělé místnosti a zvedne z podlahy cosi, co považuje za kus provazu. Když už to drží, náhle si uvědomí, že je to had. Stav mysli, který následuje, nastává okamžitě a je naprosto jasný (kromě lidí trpících extrémní neurózou): aniž by se mysl zdržovala jen jediný okamžik vnitřním hovorem nebo zmatkem, vydá povel: Pusť to! a onen člověk předmět pustí, "aniž by musel myslet". Jde tedy o stav mysli, který nastává bezprostředně a spontánně, nikoli na základě nějaké teorie či úvahy. Meditace rozvíjí v mysli právě tuto schopnost. ("Myslí" se v této souvislosti rozumí nejen intelektuální schopnost racionálně uvažovat, ale též pocity a emoce.)

      To vše neznamená, že se všichni utápíme v bezbřehém oceánu neustálého utrpení, zlosti a nenávisti. Náš život je spíše neuspokojivou směsicí prožitků a zkušeností, které jsou jen málokdy takové, jaké bychom si představovali. Pokud se nám naše přání splní, pocit naplnění a uspokojení nikdy netrvá dlouho. Brzy chceme opět více téhož. Většina z nás má takto pocit nenaplnění, pouhého sklouzávání po povrchu života, či dojem, že "ničeho nedosahují". Právě takové pocity nás přivádějí na stezku meditace, stezku vedoucí k našim vnitřním hlubinám, od vnější povrchnosti k vnitřnímu uvědomění a dokonalému naplnění.

      Co je meditace?

      Meditace je proces, během něhož se učíme užívat vlastní mysl moudrým a dovedným způsobem. Postupně vede ke klidu, spontánnímu očištění, hlubokému porozumění a konečně k úplnému očištění ode všech škodlivých stavů mysli. Na tomto posledním stupni nastává úplné uvědomění si vlastní "božské" podstaty. Během této cesty adept prohlédne past egoismu a uvolní se z ní. Jak postupuje po cestě sebeobjevování, zlepšuje se i jeho život. Nalézá vnitřní harmonii, jasnost a stabilitu; opouští zmatenou a rozptýlenou mysl; je schopen prožívat více radosti, otevřenosti, altruismu a lásky. Vyvrcholením této cesty je osvícení. Stejně jako u slov "nekonečno" nebo "věčnost" můžeme mít jen přibližnou představu, co by asi mohlo znamenat. Jeho význam nejsme schopni beze zbytku obsáhnout. Zcela jistě je to však spočinutí v radosti, která přesahuje veškeré naše chápání.

      Existuje nespočet různých systémů a metod meditace a každá z nich má svůj zvláštní účel a výsledek. Pokud chce někdo podnikat psychedelické výlety nebo mít zážitky z jiných sfér, prostě si vybere a použije patřičnou metodu. Neměl by se však mýlit tím, že ji bude považovat za meditaci.

      O těch však tato kniha není. Budeme se věnovat jednomu z nejstarších a nejvíce osvědčených systémů meditace, které lidstvo zná. Všeobecně se mu říká "meditace prohlédnutí" (resp. "vhledu"). Tento název je odvozen ze slova vipassana, termínu používaného pro jeden ze základních způsobů meditace, kterou vyučoval Buddha. Termín vipassana se obvykle překládá jako "prohlédnutí" nebo "vidění věcí takových, jaké jsou". Správněji se jí říká meditace sattipathana, protože je založena na podrobném popisu cvičení plné přítomnosti, který pochází od Buddhy Šákjamuniho a je zapsán v pálijském spisu Sattipathana sutta. Nadále se však budeme držet snazšího termínu "meditace prohlédnutí".

      Meditace prohlédnutí je první krok ve všech buddhistických systémech výcviku mysli a používají ji všechny buddhistické školy. Během posledních padesáti let si ji oblíbilo i mnoho lidí ze Západu a jako jednoduchá a bezpečná cesta k transformaci vědomí a "osvobození" přitahuje i zájem západních psychologů. Tedy: bezpečná je, pokud se cvičí správně. Značnou část této knihy zaujímá popis, jak ji cvičit správně a bezpečně. To je nezbytné, protože i když tato meditace je velmi jednoduchá, přivádí nás do oblastí mysli, které se často projevují jako velmi složité, zmatené a labilní. Musíme se proto dovědět, jak se zachovat, pokud se takové obtíže vyskytnou.

      Meditace prohlédnutí má několik na sebe navazujících stupňů či fází. Začneme na samém počátku...

      Cvičení 1: Prostá pozornost

      Přibližně patnáct minut provádějte následující cvičení:

      1. Najděte si klidné místo a přesvědčete se, že nebudete rušeni.

      2. Posaďte se na pohodlnou židli s rovným opěradlem. Musíte mít rovná záda.

      3. Uvolněte se a zaměřte pozornost na dech tak, jak bylo popsáno výše. Budete "plout s dechem".

      4. Buďte pozorní ke všemu, co vyvstane, ať už je to cokoli. Pokud se ztratíte v myšlenkách, pak ihned poté, co si toho všimnete, nechejte myšlenku být a obraťte pozornost zpět k dechu.

      5. Toto cvičení provádějte 5 minut, pak si udělejte krátkou přestávku. Celý postup opakujte ještě dvakrát a poté sezení ukončete.

      6. Během dne si stále uvědomujte, zda jste přítomní. Víte stále, co děláte, právě tehdy, když to děláte? Meditace není izolovaná aktivita, ale je integrální součástí života.

      Pokračujte v tomto cvičení jeden týden a postupně prodlužujte dobu meditace až na třicet minut.

      ...

      III. Každodenní cvičení

      Pokud chcete do svého života zahrnout pravidelnou meditaci, mohly by vám pomoci některé základní rady.

      Denní doba

      Popřemýšlejte o svém denním programu a rozmyslete si, v jakou denní dobu by pro vás bylo nejsnazší najít si čas pro meditaci. Nejlepší je časné ráno. Pokud nevyhovuje, může to být i jindy. Jakmile jste si už stanovili určitou dobu, dodržujte ji. Meditace se takto stane částí vašeho denního programu. Je lepší meditovat často krátkou chvíli než jen jednou za čas po dlouhou dobu.

      Zpočátku seďte patnáct až dvacet minut. Tuto dobu si můžete rozdělit na úseky po pěti nebo deseti minutách. Jakmile si na meditaci více zvyknete, můžete ji prodlužovat. Nikdy však neužívejte násilí nebo křečovitou snahu. Když pocítíte únavu, udělejte si přestávku, uvolněte se a pár minut se dívejte z okna.

      Každý týden prodlužujte dobu vyhrazenou pro meditaci o pět minut, až se dostanete k jedné hodině.

      Pokud máte dost času na dvě sezení za den, je nejlepší meditovat ráno a večer. Nakonec byste tedy mohli sedět dvě hodiny denně.

      Místo

      Pro meditaci byste měli mít vyhrazeno určité místo. V ideálním případě by to měla být místnost určená jen k tomuto účelu. Pokud to není možné, najděte si klidné místo, které nepotřebujete na nic jiného a kde nebudete rušeni. Postupně se na něm vytvoří podpůrná atmosféra.

      Pozice

      Z dlouhodobého hlediska je pozice důležitá, obzvlášť budete-li sedět dlouhou dobu nebo se budete účastnit intenzivního výcviku v odloučení. Z tohoto důvodu dále naleznete i podrobné pokyny. Zpočátku si však z toho nedělejte těžkou hlavu. Začátečník musí dodržovat pouze dvě zásady:

      1. sedět klidně a pohodlně,

      2. mít rovná záda a pokud možno se neopírat. Kdybyste používali nějakou oporu pro záda, pravděpodobně byste usnuli. Můžete-li sedět se zkříženýma nohama, je to dobré. Pokud to nejde, seďte na židli nebo na stoličce a nohy mějte položené na zemi.

      Sedm zásad lotosového sedu

      Nyní bude popsána ideální pozice pro meditační sezení. Jen velmi málo lidí ze Západu ji však zvládá bez přípravy, takže nebuďte zklamáni, pokud se vám nebude dařit. V žádném případě se nepokoušejte zaujmout tuto polohu násilím. Buďte k sobě laskaví a trpěliví a postupujte zvolna a po malých krůčcích, aby si tělo mohlo postupně zvyknout a přizpůsobit se.

      1. Nohy -- chodidla spočívají na protilehlých stehnech, pravá noha je položena přes levou. (Pokud to zprvu nezvládnete, můžete sedět i v jiné poloze se zkříženýma nohama a koleny na zemi. Po nějaké době si dejte pravé chodidlo na levé stehno. Až se po čase uvolníte, zkuste položit i levou nohu na pravé stehno.) Zpočátku vás budou po chvíli sezení bolet kolena. Jakmile vás bolest začne rozptylovat, udělejte si přestávku s jemnou masáží kolen.

      2. Rovná záda. Dejte pozor, abyste neměli bederní páteř prohnutou dopředu a také abyste se nesesouvali.

      3. Ramena mají být uvolněná a posunutá mírně dozadu, v žádném případě by neměla být zvednutá až k uším.

      4. Hlava by měla být mírně předkloněna, aby pohled přirozeně směřoval na zem před vámi.

      5. Ruce byste měli mít položené asi v úrovni pupku. Obě dlaně mějte otočené nahoru tak, aby pravá ležela na levé a špičky palců se jemně dotýkaly.

      6. Jazyk by měl být uvolněný, jeho špička se má dotýkat horních zubů a patra.

      7. Oči byste měli mít v ideálním případě otevřené. Pohled by měl uvolněně směřovat do bodu vzdáleného asi 20 cm od špičky nosu nebo být pouze rozostřený. Pokud se vám to zpočátku nebude dařit, oči zavřete a postupně si zvykejte mít je otevřené.

      V počátečním období budete na sezení potřebovat asi 10 cm vysoký polštář.

      Oblečení

      Noste volné oblečení, zvlášť na nohou. Pokud byste si vzali těsné nepoddajné kalhoty, zaškrtily by vám na vnitřní straně kolen krevní oběh. To se může zpočátku stát i s volným oblečením. Pokud k tomu dojde, nedělejte si starosti, tělo se brzy přizpůsobí.

      Strava

      Se svou stravou neprovádějte žádné divoké experimenty. Váš jídelníček by měl být zdravý a vyvážený. Vyhýbejte se krajnostem.

      Intenzivní dlouhodobá meditace v odloučení a meditace ve skupině

      Intenzivní sezení trvající jeden až deset dní jsou velmi užitečná a hodnotná. Pokud se však chystáte na déle než jeden den, měl by s vámi být někdo zkušený. Při dlouhých meditacích mají někteří lidé psychické problémy, a tak se o to radši nepokoušejte na vlastní pěst. Vyvstanou-li potlačené konflikty, je to obvykle dobré znamení hlubokého vnitřního očištění. Pokud jste skutečně porozuměli zásadě sebeakceptace a pozitivního náhledu na sebe sama, budete schopni se vypořádat s čímkoliv. Většina z nás však neporozuměla, a proto se v počátečních fázích cvičení může pomoc někoho zkušeného velmi hodit.

      Neméně užitečná a hodnotná je meditace ve skupině. Podpora skupiny nám pomáhá pokračovat stále dál. Pokud meditujeme s dalšími lidmi, je také méně pravděpodobné, že se budeme dopouštět různých nepředložeností.