Fritjof Capra: Tao fyziky<br> <span class='sub-title'>Paralely mezi moderní fyzikou a východní mystikou</span>

Fritjof Capra
Tao fyziky
Paralely mezi moderní fyzikou a východní mystikou

1. vyd. 2004, ISBN 80-86685-10-1, vázaná, 367 str.

doporučená cena: 378 Kč
naše cena
: 302
ušetříte: 76

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | Obsah | Předmluva k 2. vydání | Kap. 1. Moderní fyzika - cesta srdce? | Kap. 19. Epilog

Kap. 19. Epilog

Východní náboženští filosofové se zajímají o bezčasové mystické poznání, které leží za hranicemi rozumu a které nemůže být přiměřeně vyjádřeno slovy. Vztah tohoto poznání k moderní fyzice je jen jednou z jeho mnoha stránek, které není možné, podobně jako jeho ostatní aspekty, nevyvratitelně dokázat. Můžeme ho však zakoušet intuitivní cestou. Proto doufám, že se mi alespoň tu a tam podařilo poskytnout čtenáři možnost zažít poznání, které se pro mne stalo zdrojem ustavičné radosti a inspirace: totiž to, že hlavní teorie a modely moderní fyziky vedou k vnitřně konzistentnímu pohledu na svět, který dokonale harmonizuje s názory východní mystiky.

Ti, kteří takovouto harmonii zažili, nepochybují o významu paralel mezi světovým názorem fyziků a mystiků. Zajímavou otázkou pak už není, jestli tyto paralely existují, ale proč existují a co z jejich existence plyne.

V úsilí pochopit záhadu života se lidé ubírali rozličnými cestami. Byly mezi nimi cesty vědce i cesty mystika, ale i cesty básníka, dítěte, klauna, šamana a mnoho dalších. Tyto cesty vyústily do odlišných verbálních i neverbálních popisů světa, které zdůrazňují jeho rozličné stránky. Každý z nich je v kontextu, ve kterém vznikl, cenný a užitečný. Avšak všechny jsou jen popisem či znázorněním skutečnosti, a z toho vyplývá jejich omezení. Ani jeden nemůže poskytnout úplný obraz světa.

Mechanistický světový názor klasické fyziky je užitečný na popis takového druhu fyzikálních jevů, se kterými se střetáváme ve svém každodenním životě, ve svém běžném okolí. Ukázalo se také, že je velmi úspěšný jako základ techniky. Je však nevhodný na popis fyzikálních jevů v submikroskopické oblasti. V protikladu mechanistické koncepce světa stojí pohled mystiků, který je možné shrnout slovem "organický", protože všechny jevy ve vesmíru považuje za integrální části nedělitelného harmonického celku. Tohoto organického pohledu se podle mystických tradic dosahuje právě v meditativních stavech vědomí. Mystici používají k popisu světa pojmy odvozené z neobvyklých zážitků, které se však obecně nehodí na vědecký popis makroskopických jevů. Organický světový názor není vhodný na konstruování strojů ani na zvládnutí technických problémů přelidněného světa.

V každodenním životě je cenný a užitečný jak mechanistický, tak i organický pohled na vesmír; první pro vědu a techniku, druhý pro vyrovnaný a naplněný duchovní život. Ale za hranicemi naší každodenní zkušenosti mechanistické koncepce ztrácejí svou použitelnost a musí být nahrazeny koncepcemi organickými, které se velmi podobají koncepcím mystiků. To je hlavní zkušenost moderní fyziky, která byla předmětem našich úvah. Ve dvacátém století fyzika ukázala, že koncepce organického světonázoru jsou nesmírně užitečné na atomové a subatomové úrovni, přestože mají jen nepatrnou cenu pro vědu a techniku v lidských měřítcích. Zdá se proto, že organický pohled je základnější než mechanistický. Klasickou fyziku, založenou na mechanistickém pohledu, je možné odvodit z kvantové teorie, z níž vyplývá organický pohled. Naopak odvodit kvantovou teorii z mechanistického pohledu nelze. Zdá se, že tato základnější úroveň organického pohledu naznačuje, proč můžeme očekávat, že světonázory moderní fyziky a východní mystiky budou podobné. Oba vznikly, když člověk šel k samé podstatě věcí, tj. "do hloubky hmoty" v oblasti fyziky či k "hlubší oblasti vědomí" v oblasti mystiky, tedy když člověk odhaluje za povrchní mechanistickou slupkou života skutečnost odlišnou.

Paralely mezi názory fyziků a mystiků se stávají ještě hodnověrnějšími, když si připomeneme další podobnosti, které je možné nalézt navzdory jejich odlišným přístupům. Především obě metody jsou důsledně empirické. Fyzici získávají své poznání pokusy, mystici meditativním nazíráním. V obou případech jde o pozorování a v obou oblastech jsou tato pozorování jediným zdrojem poznání. Předmět pozorování je přirozeně velmi odlišný. Mystik se dívá do svého nitra a zkoumá rozdílné úrovně svého vědomí, které zahrnují tělo jako hmotný projev mysli. Právě na poznání vlastního těla se v mnohých východních tradicích klade důraz, považuje se to za klíč k mystickému poznání světa. Když jsme zdraví, necítíme jednotlivé části svého těla, ale uvědomujeme si tělo jako integrovaný celek; a toto vědomí navozuje pocit pohody a štěstí. Mystik si podobným způsobem uvědomuje celistvost vesmíru, který zažívá jako rozšíření svého těla. Podle slov lamy Góvindy:

Pro osvíceného člověka... jehož vědomí obepíná vesmír, se vesmír stává jeho "tělem", zatímco jeho hmotné tělo se stává projevem Vesmírné mysli, jeho vnitřní vidění výrazem nejvyšší skutečnosti a jeho řeč výrazem věčné pravdy a síly manter.

Na rozdíl od mystika začíná fyzik výzkum povahy věcí studiem světa materiálního. Po proniknutí do stále hlubších oblastí hmoty si uvědomuje základní jednotu všech věcí a událostí. Ba co víc, poznává, že on sám se svým vědomím je integrální součástí této jednoty. Tak mystik i fyzik přicházejí ke stejnému závěru; ačkoli jeden vyšel z vnitřního a druhý z vnějšího světa. Soulad mezi jejich názory potvrzuje starou indickou moudrost, že brahma, nejvyšší vnější skutečnost, je totožné s átmanem, skutečností vnitřní.

Cesty fyzika a mystika se dále podobají v tom, že oba uskutečňují pozorování v oblastech běžně nepřípustných našim smyslům. V moderní fyzice je to atomový a subatomový svět, v mystice jsou to neobvyklé stavy vědomí, ve kterých se transcenduje svět vnímaný smysly. Mystici často mluví o zážitku "vyšších rozměrů", ve kterém se dojmy rozdílných center vědomí integrují do harmonického celku. Podobná situace existuje i v moderní fyzice, kde byl vyvinut čtyřrozměrný prostoročasový formalismus, který sjednocuje koncepce a pozorování patřící v běžném třírozměrném světě do různých kategorií. V obou oblastech mnohorozměrné zkušenosti transcendují smyslový svět, a proto je skoro nemožné vyjádřit je běžným jazykem.

Vidíme, že cesty moderního fyzika a východního mystika, které se na první pohled zdají zcela nesrovnatelné, mají ve skutečnosti mnoho společného. Proto by nemělo být tak překvapující, že i v příslušných popisech světa nacházíme nápadné paralely. Když se jednou paralely mezi západní vědou a východní mystikou přijmou, vyvstane mnoho otázek týkajících se jejich důsledků. Neobjevuje snad znovu moderní věda s celou svou mašinérií starověkou moudrost, kterou východní mudrci znají už po tisíciletí? Neměli by proto fyzici opustit vědecké metody a začít meditovat? Anebo může existovat mezi vědou a mystikou vzájemný vliv nebo snad i nějaká syntéza?

Domnívám se, že na všechny tyto otázky je potřeba dát odpověď zápornou. Vědu a mystiku považuji za dva doplňující se projevy lidské mysli; odpovídající jejím racionálním a intuitivním schopnostem. Moderní fyzik poznává svět pomocí nejvyšší specializace racionální mysli, mystik prostřednictvím nejvyšší specializace mysli intuitivní. Tyto dva přístupy jsou zcela rozdílné a vyžadují mnohem víc než jen jistý názor na fyzický svět. Jsou však komplementární, jak jsme se ve fyzice naučili říkat. Ani jeden není obsažen ve druhém, ani jeden se nedá zredukovat na druhý; oba však jsou potřebné a pro pochopení světa se doplňují. Abychom parafrázovali starý čínský výrok, mystikové znají kořeny tao, ale ne jeho větve; vědci znají jeho větve, ale ne kořeny. Věda nepotřebuje mystiku a mystika nepotřebuje vědu, muži a ženy však potřebují obojí. Mystický zážitek je potřebný pro pochopení nejhlubší povahy věcí a věda je důležitá pro moderní život. To, co tedy potřebujeme, není syntéza, ale dynamická souhra mezi mystickou intuicí a vědeckou analýzou.

A toho se dodnes v naší společnosti nedosáhlo. V současnosti je náš postoj příliš jangový, abych použil čínskou frazeologii, tedy příliš racionální, mužský a agresivní. Vědci sami jsou typickým příkladem. I když jejich teorie vedou k světonázorovému pohledu podobnému pohledu mystiků, je zarážející, jak málo to ovlivňuje postoje většiny z nich. V mystice není možné oddělit poznání od určitého způsobu života, který se tak stává jeho živým projevem. Dosáhnout mystického poznání znamená projít transformací; dalo by se dokonce říci, že transformací je samo toto poznání. Na druhé straně vědecké poznání často zůstává na abstraktní a teoretické úrovni. A tak se zdá, že většina dnešních fyziků si neuvědomuje filosofické, kulturní a duchovní důsledky svých teorií. Mnozí z nich aktivně podporují společnost, která je založena na mechanistickém, fragmentárním světovém názoru, a nevidí, že věda směřuje za tento světonázor, k jednotě vesmíru, která zahrnuje nejen naše přírodní prostředí, ale i naše bližní. Jsem přesvědčen, že světový názor vycházející z moderní fyziky není v souladu s dnešní společností, která neodráží vzájemný harmonický vztah, jaký pozorujeme v přírodě. Na dosažení takovéhoto stavu dynamické rovnováhy bude potřebná radikálně odlišná společenská a ekonomická struktura; kulturní revoluce v pravém slova smyslu. Přežití celé naší civilizace bude záviset na tom, jestli budeme schopni tuto změnu přivodit. Bude to záviset i na naší schopnosti přijmout něco z jinových postojů východní mystiky, na schopnosti zažít celost přírody a na našem umění žít v harmonii s přírodou.