A. Wilkens: Voda - učme se jí rozumět
A. Wilkens: Voda - učme se jí rozumět

A. Wilkens
Voda - učme se jí rozumět

1. vyd. 2002, ISBN 80-85905-99-X, brožovaná, 72 str.

doporučená cena: 145 Kč
naše cena
: 116
ušetříte: 29

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | o autorech | o podstatě knihy | ukázky z knihy

ukázky z knihy

Každý člověk je spotřebitelem vody - otázka zodpovědného přístupu k vodě jako základu života se tedy týká každého z nás. Voda, kterou jsme "použili", to znamená znečistili, odteče dříve, než si náležitě uvědomíme následky svého jednání. V našem civilizačním rozmachu je navíc samozřejmostí, že vždy přiteče voda čistá. K naší představě vody patří i to, že z nás smývá špínu, a prameny přitom poskytují po tisíciletí stále čerstvou vodu. Ačkoli nám následky našeho zacházení s vodou příroda nevnucuje, každý uvědomělý člověk dnes ví, že nabyly katastrofálních rozměrů. Zmizelo hodně životního prostoru pro rostliny a zvířata, mnoho pramenů a studní bylo kvůli znečištění zničeno. Tyto následky nelze přehlížet. Lidé si mohou kupovat přístroje, které je možná ochrání před tou či onou škodlivinou ve vodě, avšak celku to nijak neprospěje a odpovědnější nakládání s touto nenahraditelnou poživatinou to nepodpoří. Jak dojít k tomu, abychom si uvědomili svou zodpovědnost a ocenili to, co nám vlastně neumožňuje poznat následky našeho jednání a co je nám zdánlivě v tak hojné míře k dispozici? V říši neživých věcí zůstávají trosky předmětů, které poničíme, ležet před námi tak dlouho, dokud je neodstraníme. Máme tak motivaci k tomu, abychom se ničení vyvarovali. U tekutiny tomu tak není, špína odteče a nikdo nás nenutí, abychom se poučili z chyb; k tomu musíme dojít vědomě. My musíme převzít iniciativu, my se musíme starat! A k tomuto "starání se" patří učit se rozumět vodě. Chtěli bychom, aby tato kniha byla přínosem, a práci Ústavu pro výzkum proudění chápeme jako "výzkum, který by měl přispět k novému chápání fenoménu vody".

Vyjdeme-li ze své smyslové zkušenosti a vnitřního prožívání, můžeme se pokusit přiblížit tomu, co je na vodě zvláštní. Prožitek bublání pramene nebo šplouchání potůčku nás vede k tomu, abychom tento pocit čerstvosti vyjádřili slovem život. Od starých dob až dodnes se často hovoří o silách, které ve vodě působí a které mohou být oživující, léčivé, nebo také mohou způsobit onemocnění. Takové pocity a prožitky nám dovolují hovořit o vodě živé, ačkoli zde máme co do činění s minerální látkou.
Voda nemá vlastní biologický život! Může však život zprostředkovávat, dostane-li se s ním do kontaktu. Pozorováním jevů s vodou spojených můžeme její zprostředkovatelskou úlohu postřehnout.

Úrovně projevu vody

Pomyslíme-li na vodu, asi se nám nejdříve vybaví zrcadlící se hladina jezera nebo šplouchání potůčku. Teprve daleko později si vzpomeneme třeba na mraky. Uvidíme-li oblázek, vůbec na vodu nepomyslíme, ačkoli jeho oblý tvar vznikl přece pouze a jedině působením vody.
Budeme-li pozorně sledovat, jak voda v našem okolí působí a jak se projevuje, můžeme vystihnout zcela rozdílné úrovně projevu, které se od sebe výrazně liší a vykazují se rovněž odlišnými fenomény. Ve vzduchu se nám voda jeví zcela jinak než na zemi, vodní hladina vytváří naprosto odlišné formy než "vodní prostor", který se pod ní ukrývá. Když voda formuje hmotný svět, staví před nás ještě další říši tvarů.
Tyto úrovně k nám promlouvají rozličnými jazyky. Barevnost, která se díky vodě vyjevuje ve vzduchu a světle, v nás vyvolává silné pocity a vjemy. Vezměme si například ranní a večerní náladu. Zrcadlení vodní hladiny a hra vln mohou mít v sobě cosi okouzlujícího, klidný proud nás může strhávat do snění a odnášet nám tak pevnou půdu pod nohama. Teprve to pevné, co voda utvořila, jsme schopni svým předmětným vědomím správně pochopit.
Cítíme, že vodu nelze chápat tak jako ostatní věci ve světě. Ona je v pozadí všech jevů, projevuje se v nich a zároveň je proměňuje. Představme si třeba barvy nebe nebo zrcadlení břehu na hladině jezera. Voda stojí v pozadí jevů, je však zároveň ve stejné míře všude přítomna - ve vzduchu, který by bez vzdušné vlhkosti nemohl být nadále vhodný pro živé bytosti, ale i v mnoha pevných předmětech, které by se bez vody nutně rozpadly v prach.
Když pozorujeme mnohotvárnost tvůrčích a formujících sil, které se nám skrze vodu zjevují, uvědomíme si, že jde o svět, který nelze přírodovědecky dostatečně popsat pomocí konvenčního matematicko-analytického pojmosloví.

Vodní fenomény

Odpálíme-li kulečníkovou kouli, můžeme si při znalosti jistých zákonitostí lehce představit, jaká bude její přímá cesta. Na tom jsou založeny všechny míčové hry. U vody tomu tak není! Na přímý podnět k pohybu reaguje rozmanitostí pohybů a forem, které nás musí uvádět v úžas, neboť naše myšlení je zakotveno v oblasti pevných předmětů. U fenoménu zvaného voda se statickými pojmy nevystačíme. Musíme pro něj nalézt adekvátní pojmy. Vedle rtuti je voda jednou z nejpohyblivějších tekutin a má současně velmi vysoké povrchové napětí. Vodní říše je říší pohybu, říší vznikání a zanikání, říší probíhajících procesů.
Přirozené pohyby vodní masy opisují v prostoru spirálovitě se proplétající cesty, v nichž můžeme v nepatrném i obrovském rozměru rozpoznat variace na tvar vírů. Vír je tedy možné pokládat za jednu z nejzákladnějších forem proudění. Pojem forma je zde třeba chápat jinak než u pevného předmětu. Jestliže vtéká obarvená voda do vody čiré a dochází-li přitom k víření (viz vysvětlivky na konci knihy), vidíme, že na rozhraní mezi čirou a obarvenou vodou vznikají určité formy. Tyto barevně vymezené hranice však nejsou skutečným ohraničením proudu, ten je bez hranic. Je to kontinuum, na němž je účastna celá masa vody. A ta je ohraničena pouze svou hladinou a z ostatních stran pevnou bariérou, jako je např. dno moře, stěny nádoby apod.
Chceme-li popsat vznikání a zanikání víru, můžeme si vypůjčit pojmy z živé přírody. Když prstenec víru protéká přes nějakou překážku, prodělává složité proměny - metamorfózy. Ty jsou umožněny neustálým přetvářením "těla vody", které může pokračovat donekonečna. Tento proces je možný díky smykání (viz vysvětlivky) a stáčení, což jsou pohyby, které nás přivádějí k pojmu tekutina. Víření smykovým prouděním (viz vysvětlivky) vytahuje přidané barvivo do plochy, která se zavine do víru. Všechny látky, které se ještě nepromísily s okolní vodou, jsou v důsledku pohybů proudů vytaženy do plošných obrazců. Tento proces probíhá podle zákonitostí, které se při určitém uspořádání (tak jako tomu bylo v ukázce vznikání prstence víru) obzvláště pěkně zviditelňují a které připomínají utváření orgánů. Můžeme pozorovat, jak střetáváním vzniká z pohybu forma, jak se tato forma diferencuje a opět rozpouští, když dochází ke zklidnění. Tak prožíváme vznik forem v místě styku masy, která se pohybuje, s tou, která je v klidu, a mezi polaritou pohybu a klidu.
Můžeme se naučit rozumět vodě jako fenoménu, který usiluje o rozrůznění i o vyrovnání, a přitom vždy prochází určitým procesem. Naprosto klidnou vodu ve skutečnosti objevíme jen stěží. Dokonce i voda ve sklenici, která stojí na stole, se začíná odpařovat, ochlazovat a pohybovat.
Vznikání a zanikání, utváření a proměňování jsou základem každého biologického života. Také proces utváření povrchu včetně jemných buněčných struktur je předpokladem pro členění a diferenciaci životních procesů. Voda tyto procesy umožňuje a demonstruje. Můžeme se naučit poznávat vodu jako nejdůležitější prvek pro vše živé.
Ve své přednášce (Sensibles Wasser 1/85) Th. Schwenk říká:
"Voda nemá charakteristiky živého organismu, ale bez vody není života." A dále:
"Voda nevykazuje žádný z těchto životních projevů (růst, oplodňování, rozmnožování, proměňování, výživu, vylučování, látkovou výměnu atd.), ale teprve díky vodě jsou všechny tyto projevy možné."...
"Co vodě umožňuje plnit takovou úlohu?
Tím, že se zříká jakékoli vlastní formy, stává se tvořivou substancí pro všechny formy.
Tím, že se zříká jakéhokoli vlastního života, stává se prvotní substancí veškerého života.
Tím, že se zříká vlastní fyzické stability, stává se nositelkou všech proměn hmoty.
Tím, že se zříká svého vlastního rytmu, stává se původcem jakéhokoli rytmu.
"
Voda "...nemá žádné orgány, je sama společným praorgánem všeho živého, orgánem, který zůstává funkční. Nemá zevní rysy života, ale všechny je ztělesňuje, a to funkčně jakožto možnost, schopnost a činnost."

Výzkumný ústav v Herrischriedu

Mnoho lidí tuší, že otázka kvality vody nemůže být přiměřeně zodpovězena pouhým pohledem na mezní hodnoty ve vodě obsažených nežádoucích látek. Položíme-li si otázku "Co je a jak se chová dobrá voda - voda, kterou pociťujeme jako osvěžující?", setkáváme se s velkou nejistotou a mlhavými představami. Zcela chybí určitá ideální představa takovéto vody.
Otázka kvalitativního pojetí dobré oživující vody s ohledem na veškeré životní souvislosti je prvořadou výzkumnou snahou Ústavu pro výzkum proudění v Herrischriedu. Usilujeme o chápání vody jako zprostředkovatelky života a budujeme základy vědeckého poznání, které jsou nezbytné pro rozvoj zodpovědného duchovního přístupu k nakládání s vodou.
Ústav vešel ve známost jako místo vzniku knihy "Citlivý chaos" (Das sensible Chaos) od Theodora Schwenka a výzkumu vody pomocí jím vyvinuté metody kapkového obrazu. Ústav byl zakládán v letech 1960/61 (viz str. 28) a usídlil se v jižním Schwarzwaldu, neboť se zde nalézala usedlost s vhodným zdrojem pramenité vody. Jeho spoluzakladatel a první vedoucí Theodor Schwenk vypracoval v 60. letech metodu kapkového obrazu, aby v obraze proudění vody zachytil její jemné vlastnosti. Je to znázorňující, nikoli analytický postup, jež se aplikuje způsobem srovnatelným s přístupem Goethovým. Umožňuje názorné zobrazení formotvorné obnovovací činnosti vody. Tato metoda zde byla podrobena dalšímu zkoumání a byla rozpracována tak, aby bylo možné přesněji pochopit její východiska a vypovídací schopnosti. Dodnes je naším ústředním pracovním nástrojem. Tuto metodu, její využití a výzkumné ambice podrobněji popisujeme na str. 31-55.
Dosavadní výzkumná práce ústavu týkající se pitných, podzemních, pramenitých a říčních vod dokládá (viz např. str. 48-53), že pohyblivost vody vede ke zcela rozdílným obrazům proudění. Je to samostatný kvalitativní aspekt a jako doplněk analytických postupů přispívá k celkovému kvalitativnímu pojetí vody.
U metody kapkového obrazu jde nejen o její využití pro vypracování určitého ideálního vzoru dobré pitné vody, ale také o poznání toho, jak na pohyblivost vody působí různé technické vlivy. Úkolem ústavu však není testovat zboží a ústav neposkytuje žádná dobrozdání o přístrojích na úpravu vody. Na druhé straně se zabýváme základními výzkumnými problémy, např. zkoumáním rytmu.

Metoda kapkového obrazu

Metodu kapkového obrazu vyvinul v 60. letech Theodor Schwenk pro názorné vystižení jemných kvalit vody. Dochází k němu určitým standardizovaným postupem testování, při němž se vodě nacházející se v citlivé oblasti přechodu mezi laminárním a turbulentním prouděním dává podnět k pohybu. Tímto způsobem vznikají určité formy proudění, v nichž se názorně vyjeví kvality vody. Ty je potom třeba "přečíst". Metoda kapkového obrazu se v Ústavu pro výzkum proudění v Herrischriedu provádí, dále rozvíjí, vyučuje a demonstruje již více než třicet let. Těší se vzrůstajícímu zájmu rovněž v odborných kruzích, které hledají nové, názornější způsoby přístupu k vodě, než může nabídnout analýza látek ve vodě obsažených.
Tím novým, co metoda přináší, resp. její předností, je zprostředkování pohledu na jinou vrstvu skutečnosti vztahující se k vodě, než je problematika látkového složení vody. Touto metodou se zkoumá pohyblivost vody. Ta je vyjádřením jejího ústředního poslání - sloužit životu. V rámci tohoto svého poslání voda umožňuje např. proměnu, vznikání a zanikání. Existuje mnoho cest, jimiž je možné se pomocí metody kapkového obrazu ubírat, výlučné postavení mezi všemi snahami má však úsilí získat vědecky podložené moderní hodnocení vody, které nám pomůže přistupovat k vodě zodpovědně.
Theodor Schwenk v přírodě pozoroval, jak se již v pohybu vody bezprostředně odráží její kvalita. Tím je myšleno např. utlumené vytváření kapilárních vln ve znečištěném potoce, jež je důsledkem sníženého povrchového napětí. To byl výchozí bod, z něhož se odvíjelo nahlížení na pohyblivost vody jako na významný projev kvality vody ve vztahu k životu. A to je také základem metody kapkového obrazu. Testování vody metodou kapkového obrazu slouží ke znázornění této pohyblivosti. Pohybové formy, k nimž dochází pod vodou, jsou složité mnohotvárné obměny vírů, které však, pokud s sebou neunášejí nějaká tělíska či barvivo, zpravidla zůstávají neviditelné. Při práci s kapkovým obrazem je nutné tyto formy nějakým vhodným způsobem zviditelnit. K tomu dochází díky pomocným šlírovým optickým prostředkům.
Jak tedy vypadá takové získávání kapkového obrazu: vzorek vody, který je určen k prozkoumání, se nalije do speciální skleněné misky, kde vytvoří tenkou vrstvu. Tato vrstvička vody je uváděna do pohybu opakovaným vkapáváním destilované vody. Proudivý pohyb vody se utlumí tím, že se do vzorku přidá glycerin, který je viskóznější než voda. Glycerin navíc zviditelní proudivé formy pro šlírovou optiku, neboť při vkapávání čisté vody do směsi vodního vzorku a glycerinu se právě díky glycerinu tvoří šlíry (viz vysvětlivky).
Vlastní pokus začíná dopadem první kapky do vodního vzorku. Předtím, než k tomu může dojít, je třeba provést určité přípravné práce. K nim patří příprava laboratoře a skleněných přístrojů a zkušební pokus s danou pokusnou miskou. Hodinu před započetím pokusu je třeba tuto misku vysušit a smíchat vodní vzorek s glycerinem. Všechny pracovní kroky jsou přísně standardizované.
Po dopadu první kapky se uprostřed vzorku objeví turbulentní zóna, kterou označujeme jako "jádro", a okolo ní vznikne takřka nediferencovaná kruhová linie tvořící hranici rozprostranění vkápnuté vody. Jedná-li se o vzorek čisté vody, je možné již po druhé či třetí kapce vidět, jak z této hraniční linie vystřelují jemné víry, které se hned potom začínají opět rozplývat. Další kapky tento obrázek zvýrazňují, teprve kolem 10.-14. kapky se oblast okolo jádra začíná měnit a ztrácet své ostré kontury. Poté vznikají nové struktury na periferii obrazu, lineární, částečně zahnuté, částečně rozvětvené, které se kapku po kapce rozrůstají. Můžeme tedy rozlišit turbulentní jádro ve středu, dále silně proměnlivou vířící zónu kolem středu s nově vznikajícími útvary a konečně konzervativní dendritovou zónu v okrajovém pásmu vzorku. Každý jednotlivý kapkový obraz má charakteristické formy lišící se podle zkoumané vody. Ještě více informací nám poskytne vlastní vývoj daného testování, proměna každého obrazu. Na jedné straně existují rozmanité formy vírů, které se s každou novou kapkou proměňují. To nazýváme mnohotvárným vývojem testování. Tato testování mají nepředvídatelný průběh, a označují se proto jako nedeterminovaná. Na druhé straně existují pokusy, při nichž se vytvoří jednotvárné obrazy, jejichž vývoj lze předvídat, jejich průběh je tedy determinovaný.
Všechno to, co vidíme, postrádá klidový stav. Jsme svědky neustálého vytváření forem, proměny a zanikání, což může u pozorovatele vést k vybuzenému, oživenému vnímání. Fotografie zachytí pouze výsledek tohoto vývoje. Aby pozorovatel soustředil svou pozornost na průběh testování, neustále jej zaznamenává pomocí k tomu účelu stanovených značek.
Při prožívání pokusu s kapkovými obrazy se názorně vyjevuje, co znamená pohyblivost a otevřenost, tedy schopnost být ovlivněn zvenčí. Pochopením vody a těch vlastností, které dobrá voda musí mít, je možné dojít k jejímu kvalitativnímu posouzení.

Testování pitné vody - Co je dobrá pitná voda?

Přírodně čisté, neznečištěné podzemní a pramenité vody - jež jsou ideálním vzorem dobré osvěžující vody - se bez ohledu na obsah vápníku přirozeně vyznačují společným nadřazeným typem proudění: v živém proudivém pohybu vznikají mnohotvárné rytmické útvary, které se s každým impulsem k pohybu mění a přetvářejí. Tato voda je svou pohyblivostí vrcholem schopnosti utvářet formy.
Naproti tomu voda člověkem narušená proudí nerytmicky, vytváří nemnoho proudivých forem, a tyto formy jsou málo diferencované. To znamená, že formotvorné proudivé chování vody je možné chápat jako samostatný kvalitativní aspekt, který může doplnit hygienicko-analytický test o určitou pozitivní charakteristiku, jež může svědčit o dobré osvěžující vodě.
Voda je pitná, je-li hygienicky nezávadná. Žádoucí opatření v tomto ohledu upravuje Nařízení o pitné vodě. "Dobrá" je v širokém smyslu slova pitná voda, která je hygienicky nezávadná a navíc odpovídá i svými ostatními vlastnostmi hlavním zásadám normy DIN 2000. K těm patří i pohyblivost vedoucí k utváření forem. Takovou vodu pociťujeme jako osvěžující a "živou". To může platit i o tvrdé vodě.
Kapkové obrazy zobrazují aspekt pohyblivosti vody, nikoli aspekt pitnosti; ten je nutné ověřit chemickou a bakteriologickou analýzou. Z proudivých forem se nedá vyčíst, jaké jednotlivé látky jsou ve vodě rozpuštěny. Poskytují však obrázek toho, jak tyto látky působí na pohyblivost vody, jak se voda, jako celek zahrnující všechny obsažené látky, chová.


Pohyblivost vody:

pomocí metody kapkového obrazu dochází ke zviditelnění kvalitativního aspektu vody.

Dobrá pramenitá voda
Dobrá pramenitá voda

Přítomnost mycích prostředků ve vodě
Přítomnost mycích prostředků ve vodě

Běžná vodovodní voda
Běžná vodovodní voda

Hodnocení knihy
kniha zatím nebyla hodnocena

ohodnoťte knihu  

Další naše knížky
DharmaGaia mj. vydala:

Lucien Zell: The Sad Cliffs of Light