Luis Eduardo Luna: Vegetalismo<br> <span class='sub-title'>Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie</span>

Luis Eduardo Luna
Vegetalismo
Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie

1. vyd. 2002, ISBN 80-86685-02-0, vázaná, 288 str.

doporučená cena: 348 Kč
naše cena
: 278
ušetříte: 70

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | O autorovi | Obsah knihy | 1. kapitola | 4. kapitola | 5. kapitola | 6. kapitola | 7. kapitola | Závěr

Závěr

V této knize jsem se věnoval relativně podrobnému popisu šamanismu, jak jej praktikují mestičtí obyvatelé peruánské Amazonie. Existuje zde zřejmá kontinuita s šamanismem domorodých etnických skupin z oblasti horní Amazonie. Nadále se uchovává několik podstatných prvků: představa, že některé rostliny a zvířata mají mocné duchy, od kterých lze odvozovat vědění a sílu; dále myšlenka, že chceme-li se od těchto rostlin učit, je nezbytné dodržovat přísné stravovací návyky a sexuální odloučení, a že tyto rostliny mohou být použity jako nástroj k prozkoumávání přirozených i nadpřirozených sfér; přesvědčení, že bádání v těchto sférách přináší určitá nebezpečí, že novic potřebuje duchy, aby ho chránili před nadpřirozenými ataky; představa, že je možné manipulovat se sny a halucinacemi; idea, že vědění a síla jsou koncentrovány v magické substanci, kterou mají vegetalisté ve své hrudi, a že jsou dále obsaženy v magických zpěvech a melodiích, které se tito učí od duchů; představa, že nemoc je zapříčiněna působením duchů či zlomyslných čarodějů, že je jakýmsi patogenním duchem projevujícím se v materiální formě (hmyz, kousek kosti, jehla či ostří) a v této podobě může být odvrácena prostřednictvím magických rostlin a melodií, pacientovou očistou tabákovým kouřem a vytažením zlomyslného ducha z nitra pacienta za pomoci blahodárných duchů, kteří dlí v expertově magické substanci.

Jednou ze základních představ je ta, že vegetalisté přijímají různé rostlinné duchy, kteří jim umožňují přivtělit si jejich určité vlastnosti. Jsou to jednak vlastnosti odpovídající jejich materiálním projevům, jako schopnost vydržet prudké deště a záplavy a na druhé straně ty vlastnosti, které souvisejí s antropomorfní a teriomorfní transformací. Rostlinní duchové jsou tak schopni novice zavést do různých sfér, což závisí na jejich formě -- jsou ptákem, hmyzem, rybou apod. Vodní rostliny umožní novici, který je užije, vstoupit do podvodního světa. Trnitý strom umožňuje použití svých trnů jako zbraně, k obraně i ke způsobování zranění. To vše je projevem principu similia similibus, kterým je amazonské myšlení prostoupeno.

Přisvojení vlastností rostlin má dva základní hmotné projevy: magický hlen, který má expert usazen ve své hrudi, a magické melodie, které jsou též symbolicky ukryty na prsou, neboť odtud se údajně vyvíjejí a rostou jako větvičky stromu. Pod vlivem ayahuasky nebo jiných psychotropních rostlin jsou různé druhy hlenu viditelné ve své "reálné" formě. Magické melodie se díky synestetickému působení ayahuasky také vizualizují. Ještě jiným projevem duchů jsou magické šipky (virotes). To je také důvod, proč ve skutečnosti hovoříme o nemoci jako o vniknutí ducha. Amazonský spirituální svět se zdá být světem neustálých transformací.

Je zde i tradice. Ta však není nějakým statickým fenoménem, pouhým pozůstatkem minulosti. Mestický šamanismus je vysoce dynamický. Neustále se přizpůsobuje okolnostem, je otevřen výpůjčkám nových kulturních prvků, které byly do oblasti uvedeny. Strážní duchové mohou mít formu elektrického úhoře, velké anakondy, různých ptáků, černého býka, anděla s mečem, mořské panny, ozbrojeného vojáka, bojovníka, mimozemské bytosti... Mestičtí šamani mohou ve svých vizích cestovat na zádech mravence nebo se sami stát hmyzem, aby mohli probádat dno jezera nebo řeky. Nebo mohou být taxíkem či lodí, anebo dokonce létajícím talířem, jak to popisoval malíř Pablo Amaringo.

Rád bych zdůraznil fakt, že mnou popisovaný šamanismus koresponduje s určitým typem expertů (vegetalistas), kteří jsou silně spojeni s vesnickým prostředím. Všichni v mládí pracovali v džungli, učili se poznávat pralesní flóru a faunu a byli v bezprostředním kontaktu s příslušníky amazonských etnických skupin. Jiní experti jsou propojeni s městským prostředím. V jejich praktikách jsou obsaženy navíc i prvky související zejména s náboženskými představami, které nemají v této části světa svůj původ - s rozenkrucianismem, gnosticismem nebo dokonce s východními naukami. Některé z amazonských elementů byly přeměněny nebo úplně zapomenuty.

V praktikách vegetalistů, které jsem studoval, vidím jakéhosi ducha zbloudilého pralesního lovce. Každý jde sám za sebe. Rostlinoznalci jsou vysoce individualističtí, ale přesto jsou neustále propojeni nerozeznatelnou sítí, jež spojuje experty, kteří vycházejí z různého kulturního dědictví, napříč geografickými regiony a dokonce hranicemi. Jejich individualismus se obzvláště odráží v magických zpěvech či melodiích (icaros). Každý z nich má své vlastní magické melodie, které se naučil přímo od duchů rostlin. Když je na sezení přítomno několik takových expertů, každý z nich zpívá své magické písně. Jestliže však někdo z nich své icaro dosud nemá, pak se nepokouší sledovat magickou melodii žádného z přítomných mistrů. Pamatuji si, jak pozoruhodné bylo sezení, na němž jsem se zúčastnil a kterého se zúčastnilo několik mých hlavních informátorů. Zatímco don Emilio něžně pískal své icaro, don Manuel Ahuanari zpíval v kečujštině tichou a smutnou píseň a don Alejandro a don José Coral energicky zpívali svá icaros směsicí různých jazyků, to vše v jeden okamžik. To je úplný opak toho, co jsem párkrát viděl na ayahuaskových sezeních mladých expertů z měst. Don Sergio například při ceremoniálu působil jako dirigent velkého sboru. Všichni přítomní zpívali stejnou píseň. To samé lze najít i u brazilských kultů, v rámci kterých se kolektivně (velkým počtem lidí) užívá ayahuasca (Santo Daime). Členové kultu na ceremoniích jednohlasně zpívají vybrané písně (himnos). Mezi členy UDV (Uniao do Vegetal), také v Brazílii, se často používá místo živého zpěvu magnetofonová nahrávka. Rád bych věděl, zdali ničení pralesního prostředí a proces urbanizace zapříčiňuje mezi lidmi, které přitahuje duchovní hledání, pokusy o adaptaci jiných forem religiozity a posun směrem k institucionálním praktikám.

Na počátku svého výzkumu jsem se pokoušel o rozřešení problému, který před lety nastolil Richard Evans Schultes (1967: 51) -- problém se týkal botanické identifikace rostlinných přísad ayahuasky. Časem jsem však přišel na to, že množství přísad je vlastně neomezené jednoduše proto, že ayahuasca je vlastně prostředkem, který slouží k prozkoumávání vlastností nových rostlin a substancí, a to prostřednictvím studia změn, které ovlivňují halucinogenní zkušenost, a zkoumáním obsahu vizí. Postup mestických expertů při takových experimentech je stejný jako v případě indiánů z údolí Sibundoy, které studoval Melvin L. Bristol (1966). Badatelská zvědavost některých vegetalistů je vede k neustálému zkoušení nových rostlin, a dokonce i substancí. Don Fidel, expert z Pucallpy, mi vyprávěl, že si jednou vzal aspirin (mejoral), aby ho vyzkoušel pod vlivem ayahuasky. Objevil, že aspirin také obsahuje "rostlinný výtažek", díky kterému je jako lék účinný. Tento způsob prozkoumávání účinků je vskutku radikálně odlišný od běžných výzkumů rostlin, které vykazují nějakou biologickou a psychologickou aktivitu.

Ačkoli je v této knize role ayahuasky a její užívání zdůrazňováno, je třeba připomenout, že je pouze jednou z několika rostlin, které patří do kategorie rostlin-učitelek. Další z nich, tabák, je určitým způsobem mnohem významnější než ayahuasca. Tabák se totiž považuje za prostředníka mezi rostlinoznalcem a jinými rostlinnými duchy. Don Emilio říkává: "Bez tabáku se nemůže užívat žádná jiná rostlina." (Sin el tabaco no se puede usar ningún vegetal.) Tabák očišťuje tělo a vyhání choroby. Johannes Wilbert (1979: 31) o tom na základě výpovědi jednoho šamana napsal: "Umožňuje mu vidět svého ducha a spolu s ním dobro nebo i zlo, které z šamana vychází." Tabák je zároveň potravou duchů (muerrayas; duchové dona Josého, kteří žijí na konci světa, se živí pouze nektarem z tabákových květů). Zvládnutí užívání tabáku (jak kouření, tak i orálního užívání nebo šňupání) je jednou z částí šamanské iniciace všech mých informátorů. Tabák je na ayahuaskových sezeních vždy přítomen.

Rostliny, které se používají jako učitelé, mají dvojí funkci. Mohou být použity jako léčivé rostliny na různá onemocnění, anebo jako rostlinní učitelé v případech, kdy jsou splněny zvláštní podmínky (dodržování předepsané diety a sexuální odloučení). Naneštěstí je o šamanském použití většiny takovýchto rostlin známo jen velmi málo. Ačkoliv se mi podařilo sebrat a posléze i identifikovat víc než dvacet pět z nich, bohužel jsem nebyl svědkem přípravy ayahuasky spolu s jinými přísadami, než jsou Psychotria viridis, Diplopterys cabrerana, tabák a toé (Brugmansia suaveolens). Ostatní rostliny, rostlinní učitelé, zřejmě patří do sféry šamanské iniciace, nikoli do každodenní praxe. Na trhu v Iquitos jsem viděl deset rostlin-učitelek, které se prodávaly jako léčiva. Žena, která je prodávala, nevěděla takřka nic o jejich šamanském použití. Některé z nich nejsou již dlouho k dostání v důsledku mýcení velkých ploch pralesa. Některé vysoké stromy, které jsou považovány za rostlinné učitele, mají zároveň jistou ekonomickou hodnotu. Na rozsáhlých oblastech kolem měst a podél splavných řek byly tyto stromy totálně vykáceny.

Nové generaci vegetalistů vážně chybí znalosti flóry a fauny, a to zejména kvůli postupnému procesu destrukce přirozeného prostředí. Mnoho druhů ptáků a jiné zvěře, o kterých mi informátoři tolik vyprávěli, je vidět čím dál tím vzácněji. Experti mi vždycky říkali, že ten, kdo se chce opravdu učit, musí najít místo netknuté rukou člověka. Bude vhodné zde citovat Whittena (1985: 33), který poukazuje na vědomosti domorodých obyvatel o jejich ekosystému:

Znalost tohoto všeobecného systému existuje ve specifických kosmologických strukturách nejvýznamnějších symbolů, které spolu s potřebnými vizemi a znalostmi umožňují těmto domorodým lidem široce a svobodně komunikovat o dynamických proměnách jejich ekosystému s ohledem na klíčové duchovní bytosti.

Domnívám se, že znalost ekosystému je částečně zakódována v některých magických zpěvech, které vegetalisté zpívají, bohužel však v jazycích, kterým nerozumím. Tyto melodie a jejich texty se ztratí, jestliže si nikdo nedá tu práci s uchováním alespoň některé jejich části. Šamanismus s největší pravděpodobností přežije, ale zřejmě ztratí jeden ze svých charakteristických rozměrů -- to, že je pevně spjat s amazonským prostředím.

Jestliže se teď chceme zamyslet nad terapeutickými aspekty rostlinoznalectví (vegetalismo), uvedu několik poznatků. Vzpomeňme si na rozdíly, které vegetalisté činí mezi jednotlivými typy, resp. stavy lidského těla. Podle nich existuje cuerpo sencillo, což je tělo osoby, jež vede normální, běžný život a je vystavena ohrožení nadpřirozenými útoky, to znamená nemocemi. Cuerpo preparado má člověk, který své tělo posiluje užíváním rostlin, zatímco cuerpo danado je tělo nemocného člověka zasaženého magickou šipkou, setkáním se zlým duchem nebo čarodějnictvím. Ve druhém zmiňovaném stavu nalezneme myšlenku preventivní medicíny. Nejlepším způsobem, jak proti nemoci bojovat, je vůbec neonemocnět. Ayahuasca a jiné rostliny-učitelky se mohou užívat právě z tohoto důvodu -- nebo také při uzdravování, jak jsme viděli na případech mých informátorů. Jestliže si však rostliny člověka "vyberou" a on plně dodržuje předepsaná doporučení, odhalí mu určitou část vědění. Moudrost a zdraví jdou ruku v ruce. Pokus o získání obou -- zdraví i moudrosti -- otevírá dveře ostatním věcem.

Myšlenka o dodržování zvláštní diety je nahlížena jako sine qua non k tomu, aby se člověk mohl stát jak expertem na rostliny, tj. aby získal moudrost a sílu, tak i člověkem, který se dokáže uzdravit z nemoci, tj. obnovit svůj dobrý zdravotní stav. Pouze prostřednictvím očištění přísně dodržovanou dietou je jedinec schopen kontaktu s nadpřirozeným světem, dokáže se učit od rostlin a obnovovat své fyzické zdraví. Všichni vegetalisté se domnívají, že dodržování diety znamená jakýsi druh moudrosti. Doslova se shodli na tom, že během dodržování předepsané diety pracovala jejich mysl odlišně. Dokázali pozorovat a lépe si věci zapamatovat, dokonce se změnila vůně jejich těla. Něco je vedlo k přímějšímu zkoumání přírody. Měli srozumitelné sny, ve kterých pokračovali v procesu učení se. Všichni zdůrazňovali, že během takové diety vůbec nezeslábli. Naopak, ačkoli ztratili na váze, jejich tělo bylo mnohem silnější. Tím dokázali přestát složité podmínky života v pralese, dieta byla pro ně prevencí před chorobami. Věřím, že tato fakta mohou být vodítkem pro další výzkumy etnofarmakologů, psychologů a neurofyziologů.

Prakticky stejnou dietu pacientům vždy předepisují specialisti v případech závažných onemocnění, zvláště způsobil-li nemoc nadpřirozený zásah. Dieta se pojímá jako přirozená cesta k obnovení rovnováhy, neboť napomáhá vypuzení patogenního ducha či substance. Zároveň je díky ní člověk otevřen blahodárnému působení rostlin a zvířecích duchů. Během svého terénního výzkumu jsem několikrát vyslechl příběhy lidí, kteří tvrdili, že v období, kdy dodržovali stanovenou dietu, viděli ve svých snech a vizích navozených užitím některé z rostlin-učitelek přicházet starce či stařenu, kteří různými způsoby odstraňovali chorobu. A to symbolicky, například očištěním těla koštětem, nebo způsobem, jakým západní lékaři provádějí operaci. Také je běžná představa, že je expert díky ayahuasce schopen uvnitř těla vidět příčinu nemoci nebo dokonce vidět pacientovo tělo jako pod rentgenem. Pacienti někdy dovedou vizualizovat příčinu nemoci, ba i nemoc samotnou (autoskopie). Takové případy by jistě zajímaly ty, kteří se zabývají vztahem mezi imunitním systémem a psýché. Jeanne Achterbergová ve své před časem vydané studii (1985) píše:

Nedávné výzkumy ukazují, že imunitní systém je pod přímou kontrolou centrálního nervového systému, zvláště těch sfér mozku, které souvisejí s přenosem obrazu těla.

Je důležité zvážit, jaké důsledky může mít pro pacienta to, že zná příčiny své nemoci. Uleví si od napětí, a tím snad i umožní vlastnímu organismu, aby učinil opatření vedoucí k odstranění choroby. Vegetalista obvykle nabízí chudým pacientům - což je v této oblasti většina lidí -- více psychologické podpory než západní lékař, jenž má zpravidla velmi málo času, požaduje vysoké peněžní částky a nutí své pacienty, aby navštěvovali zdravotnická zařízení, která jsou jim zcela cizí. Vegetalista často zve své pacienty do vlastního domu, dokonce i na dlouhou dobu, poskytuje jim konzultace, jeví zájem o finanční a emocionální problémy svých pacientů, baví je svými příběhy, dokonce jim nabízí něco, co bychom nazvali formou rodinné terapie. Všechny tyto složky hrají v léčebném procesu svou roli.

Když berou pacienti ayahuasku pod dohledem svého experta, často obecně posuzují svůj život, který vedou. Součástí jejich představy o zdraví a nemoci je ptát se, proč je člověk nemocný a také "proč zrovna já", a to je třeba si zapamatovat. Zdá se, že ayahuasková sezení mají pro mnoho lidí terapeutickou hodnotu, ba i v případě, kdy netrpí nějakou určitou chorobou nebo psychickou poruchou. Mnoho lidí si chce očistit tělo a mysl. Vegetalisté se uchylují k ayahuaskovým sezením dokonce i v případě léčby alkoholismu, s nímž často zacházejí jako s chorobou, kterou někdo způsobil. Alkoholismus je jedním z největších problémů lidí žijících v této oblasti Amazonie, a to jak mezi domorodými etnickými skupinami, tak i u mestického obyvatelstva. Je paradoxní, že užívání ayahuasky, které se vždy provádí v přísně kontrolovaných podmínkách, bylo v minulosti pronásledováno. Dosud na něj establishment nahlíží s nejvyšší nedůvěrou, zatímco průmyslovou výrobu piva, která v Amazonii jen kvete a způsobuje mnoho lidského utrpení, v oficiálních turistických brožurách považují za znamení pokroku tohoto regionu.

V minulé kapitole jsem probíral dichotomii vize versus očista v souvislosti s užíváním ayahuasky mezi vegetalisty. Jestliže se podíváme na ayahuasková sezení v některých domorodých skupinách, zahrnující dlouhé tance, opakované dávky nápoje a hlasité projevy setkání s duchy, pak se ceremonie, které provádějí mestici, jeví vskutku jako skromné. Vegetalisté jsou velmi opatrní lidé. Dávka nápoje se pečlivě odměřuje. Často se ozývají stížnosti, že ayahuasca nebyla správně připravena, a tudíž neprodukovala žádné vize. Jsem zvědav, zdali budeme svědky něčeho takového v souvislosti s užíváním kaktusu San Pedro na peruánském pobřeží. Joralemon (1984) podal zprávu o tom, že vedl rozhovory se čtyřiceti pacienty svého informátora a pouze deset z nich mu tvrdilo, že měli halucinace. Elizabeth Kreimerová (osobní sdělení) mi vyprávěla, že její informátoři používají tak zředěný roztok šťávy z kaktusu San Pedro, že nemůže způsobovat žádný psychoaktivní efekt. Nicméně pacienti podstupují velmi silnou stimulaci sympatetického nervstva autonomního nervového systému, která je způsobena seřazením senzorických stimulů (Joralemon, 1984: 407).

Může se také stát, že, alespoň u některých jejích uživatelů, ayahuasca ztrácí svůj halucinogenní efekt, zatímco je mnohem více zdůrazněna myšlenka očisty, která spočívá v emetických a katarzních vlastnostech nápoje. Mezi amazonskými domorodými etnickými skupinami je šamanismus specializací, kterou se zabývají obzvláště nadaní jedinci. To vyžaduje dlouhý trénink za pečlivě kontrolovaných podmínek. Je to jako učit se řídit loď. Pouze prostor, ve kterém se cestuje, je lidské nitro, kde je možné se setkat s ještě divočejšími vodami a zrádnějším větrem než ve vnějším světě. Když nejsou naplněny určité podmínky, jako je výše popsaný pečlivý trénink, pak není pochyb o tom, že by novic měl být extrémně opatrný, když vstupuje do geografie duchovního světa. U některých etnických skupin, které podstupují proces akulturace, se zdá, že nejpotentnější psychotropní rostliny jsou užívány velmi zřídka. Irene Bellierová (1986) poznamenala, že mezi indiány Mai Huna, tukanskou skupinou žijící v peruánské Amazonii mezi řekami Putumayo a Napo, má pouze velmi málo šamanů vědomosti o užívání toé (v jazyce Tukanů pei) -- rostliny rodu Brugmansia, která obsahuje atropinové alkaloidy. Říkají, že se jí obávají. Také ji používá jen velmi malé množství vegetalistů. Pouze příležitostně přidávají pár listů do hrnce, ve kterém se připravuje ayahuasca.

Byť mnoho obyvatel Iquitos a Pucallpy dosud vlastní políčka a skromnější zemědělské usedlosti (chacra), a tudíž jsou v neustálém kontaktu s prostředím džungle, můžeme zaznamenat jasný posun ve zdůrazňování různých duchů. Jak se díky mohutnému odlesňování stávají mnohá zvířata a rostliny stále vzácnějšími, tak silně se proměňuje i panteon duchů. V kosmologii mladých praktiků zaplňují kulturní prázdnotu po mizejících rostlinných a zvířecích duších zcela nové elementy. Tyto nové prvky mohou pocházet z evropských esoterických tradic, které se do Amazonie dostaly teprve nedávno. Myšlenky, které z těchto tradic vycházejí, bývají spojeny s prvky lidového katolicismu, nových mesianistických kultů a v několika málo případech i s vírou v zásah mimozemských civilizací (na obrazech malíře Pabla Amaringa se téměř vždy objevují motivy UFO, a to spolu s duchy pralesa, pohádkovými bytostmi a orientálními panovníky). Velmi často dochází k tomu, že věhlasní "západní" lékaři nahrazují v podobě strážných duchů duchy zemřelých indiánských šamanů. Jako příčina nemoci se pomalu opomíjejí vodní a pralesní duchové a činy zlomyslných čarodějů a čarodějnic. Za příčinu neštěstí a smůly se čím dál tím častěji považuje život v často rušných městech a ti, kteří jej vedou, nikoli rostliny nebo zvířata. Nicméně se zdá, že "staří" vegetalisté se u většiny obyvatelstva nadále těší mnohem větší vážnosti než mladší experti.

Několikrát jsem se sám sebe ptal, zdali nejsem svědkem mizející, umírající tradice. Na jednu stranu jsem si plně uvědomoval fakt, že žádný z mých informátorů, kteří reprezentují typ rostlinoznalectví (vegetalismo) bezprostředně spojeného s tradičním amazonským kulturním komplexem, nemá vlastně svého následovníka. Vzorové, tvrdé podmínky učednictví mladé rolníky příliš nelákají, zato se více a více zajímají spíše o zboží pocházející z vnějšího světa: hodinky, kožené boty, rádia nebo motocykly. Jestliže tito lidé mají přece jen nějaké náboženské sklony, existuje velké množství nejrůznějších náboženských skupin, které jsou s to jejich entuziasmus absorbovat. Sociální tlaky se projevují ve zvýšeném pití alkoholu, hlavní drogy kolonistů. Účast na ayahuaskovém ceremoniálu, zvyku indiánů, nemá ani žádnou sociální prestiž. Přece však musím poznamenat, že téměř na každém ayahuaskovém sezení (kterého jsem se osobně zúčastnil) se objevil někdo, zpravidla dospělý člověk, kdo měl při této příležitosti ayahuasku poprvé.

Nemohu popřít, že moje práce má jisté nedostatky. Zejména se jedná o mou neznalost indiánských jazyků, především kečujštiny, která je jazykem magických zpěvů par excellence. Nedostatečné jsou i mé znalosti amazonské flóry a fauny. Kvůli své nezpůsobilosti jsem jistě opomenul několik důležitých souvislostí. Svůj terénní výzkum jsem vždy prováděl v letním období od června srpna. Ve zbylém čase jsem nebyl schopen sledovat další případy ani jsem nemohl cestovat do oblastí, kde by se daly shromažďovat vzorky rostlin, o kterých jsem se doslechl jen z vyprávění. Mezi jednotlivými typy expertů by bylo třeba provádět další a další podrobné výzkumy, a to i v jiných oblastech peruánské Amazonie. Při své budoucí práci s tématem se pokusím alespoň některé nedostatky odstranit.

V této souvislosti se zdá, že ze všeho nejdůležitější je navázání spolupráce s badateli, kteří se zabývají různými aspekty šamanismu jak domorodého, indiánského, tak praktikami u mestického obyvatelstva, a to napříč kulturními areály. Tematika rozhodně vyžaduje hlubší interdisciplinární výzkum. Různá odvětví sociálních a přírodních věd mohou takovému přístupu jenom prospět. Historické disciplíny mohou získat mnoho poznatků pro komparativní studie oblastí, ve kterých probíhají velmi rychlé kulturní změny. Lepší pochopení fenoménu rostlinoznalectví může být prospěšné pro odborníky, kteří se zabývají otázkou veřejného zdraví, zejména z hlediska využití těchto poznatků v podmínkách obyvatel Amazonie.

Vegetalisté jsou autentičtí udržovatelé amazonské lidové tradice. Někteří z nich si jsou vědomi silných vazeb na domorodou tradici. Tuto myšlenku může dobře ilustrovat jedna anekdota. Don Emilio mě nikdy přímo o nic nepožádal. Dávali jsme si přirozeně dárky jako dva dobří přátelé. Velmi mě proto překvapilo, když mě jednoho dne, stydlivě jako malý chlapec, požádal, zdali bych mu nedal fotografii Apolinara, inganského šamana, který mi kdysi dal ayahuasku poprvé: Možná že bys mi mohl dát fotografii toho velkého experta z tvého města. ("Joven Educo, podría ser que usted me quisiera dar la foto del gran maestro vegetalista de alla de su tierra.") Samozřejmě že jsem mu tu fotografii dal. O rok později jsem si všiml, že obrázek visí na jedné ze stěn místnosti, kde se obvykle koná ayahuaskové sezení. Tímto malým gestem don Emilio projevil velkou úctu indiánským předkům, od kterých pochází velká část jeho vědění.

Peruánská Amazonie, stejně jako amazonské oblasti patřící do jiných zemí, prožívá velké změny. Vliv moderních technologií je znát takřka na každém kroku. Hluk aut, motocyklů a elektrických strojů vyrušuje amazonský duchovní svět. "Duchové hluk nesnášejí," řekl mi jednou don Sergio. ("A los espíritus los aflige el ruido.") Přestože klid přehlušuje rachot letadel brázdících noční nebe, magické zpěvy nadále umožňují vegetalistům cestovat do míst, kam západní technologie dosud nedosáhla -- do sfér duchů, do světa, který sice akceptuje divy moderní doby, ale zároveň je obklopen minulostí a budoucností.