Luis Eduardo Luna: Vegetalismo<br> <span class='sub-title'>Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie</span>

Luis Eduardo Luna
Vegetalismo
Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie

1. vyd. 2002, ISBN 80-86685-02-0, vázaná, 288 str.

doporučená cena: 348 Kč
naše cena
: 278
ušetříte: 70

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | O autorovi | Obsah knihy | 1. kapitola | 4. kapitola | 5. kapitola | 6. kapitola | 7. kapitola | Závěr

5. kapitola

Magický hlen a magická šipka (virote)

V určité chvíli v průběhu iniciace duch nebo starší šaman předá novici magický hlen (yachay, yausa či mariri) nebo jiný předmět, který je vložen a ukryt do hrudníku. Yachay se popisuje jako hustý hlen, s jehož pomocí šaman dokáže vyjímat magické šipky, které čarodějové posílají, aby způsobovali nemoci, ba i smrt.

Všichni vegetalisté, které jsem potkal, tvrdí, že hlen mají (srov. Chiappe a kol., 1985: 72). Don Celso mi povídal, že hleny jsou vždy dva, jeden mužský a druhý ženský, a jsou prý dvanáct, resp. osm centimetrů dlouhé. Dále mi vyprávěl, že se mu zjevili duchové a nabídli mu magické hleny čtyř barev: bílý, žlutý, modrý a zelený. Mohl též přijmout hlen červené barvy, kosti, trny a ostré předměty, které by ho pravděpodobně nasměrovaly k zlomyslnému čarodějnictví, ale odmítl je. Don Alejandro mi vyprávěl, že po třech měsících dodržování diety mu jeho indiánský učitel sdělil, že mu předá "rostlinu" yachay. Pomocí tukaního zobáku si nafoukal tabákový dým a tabákovou šťávu do obou nosních dírek. Poté uvolnil do malé nádobky část hlenu a dal ho učedníkovi, aby jej spolu s tabákovou šťávou vypil. Don Emilio to považuje za nesprávnou proceduru. On získal svůj hlen přímo od duchů a nikdy by nepřemýšlel o tom, že by se yachay získával od kohokoliv jiného či se dokonce předával z osoby na osobu. Don José Coral zase tvrdil, že předávání hlenu jiné osobě je velmi nebezpečné, neboť vegetalista tím riskuje novicovo porušení předpisů (speciální dieta a sexuální abstinence). Hlen se mu takto může vrátit nazpět s tím, že zde hrozí mistrovo onemocnění nebo dokonce smrt.

Don Emilio popisoval své yachay jako druh jakéhosi magnetu, který přitahuje magické šipky (virotes), když saje postižené místo na pacientově těle. Nemoc se poté v ústech od yachay oddělí a vyplivne ven, mimo dům. O magických šipkách vytažených z pacientova těla se věří, že se navrátí původci. Jestliže si ten tuto hrozbu včas neuvědomí, můžou ho šipky i zabít. Podle dona Emilia se může yachay podobně použít při extrakci jedu z rány způsobené hadím uštknutím.

Aby vegetalista dostal hlen do úst, používá kafr a poté i tabákový kouř. Přitom vydává neobyčejně působivé zvuky. Po této proceduře je připraven k vytažení magické šipky.

Existence této substance byla zaznamenána u mnoha amazonských indiánských kmenů (srov. Karsten, 1964: 178; Nimuendajú, 1939: 150; 1919--20: 1002--1037; 1921--22: 367--406; Tessmann, 1930: 229, 406, 472, 520; Langdonová, 1979b). Tessmann ji ve své studii o etnických skupinách severovýchodního Peru nazývá kouzelná hmota (zaubermasse). U Chívarů se nazývá tsentsak -- třpytivá substance, která obsahuje pomocné duchy (Harner, 1973: 17--20) a má funkci ofenzivní (jako magická šipka) i defenzivní (jako obranný štít).

U indiánů Lamista se používá termínu yachay. Podle Françoise Barbira-Freedmanové (dříve Scazzocchiové) se kečujské yachay vysvětluje jako rituální znalost, která umocňuje duchovní sílu. Pojem se odvozuje ze slovního kořene yacha (vědět). Yachay, jeden z mála jmenných slovesných kořenů používaných v jazyce kmene Lamista, se zvláště vztahuje k rituální znalosti. Objevuje se v podobě bílého hlenu, který údajně leží ve vrchní části žaludku (v kečujštině shungu), ten je u těchto indiánů považován za životně nejdůležitější část těla. Hlen v sobě obsahuje magické šipky a pomocné duchy, které místní šamani vyvolávají kvůli léčbě i zraňování. Obecně používaným termínem k označení šamana je slovo yachak, vlastník yachay (Scazzochiová, 1979: 178--179).

Můžeme vidět, že koncepce slova yachay je spíše komplexní. Yachay je zároveň zřejmým projevem šamanského vědění, místem, kde se nalézají duchové, a dokonce duchem samotným. Tito duchové mohou osobu chránit a v tomto ohledu se s nimi zachází jako s obránci blízce příbuznými s duchy arkana a šamanským oděvem. V souvislosti se škodící a choroboplodnou činností jsou tito duchové ztotožněni s magickými šipkami (virotes), které jsou jejich materiálním projevem. Za pomocníky při extrakci magických šipek se mohou považovat mnozí pomocní duchové.

Předtím, než se budeme tímto tématem podrobněji zabývat, věnujme se na chvíli otázce, jak si magické šipky představují samotní vegetalisté.

Mezi mestickým obyvatelstvem se magické šipky či choroboplodná činidla nazývají virote, což je ve španělštině označení pro velmi pevný a odolný šíp, obvykle vystřelený z kuše, používané ve středověku. Tento šíp byl schopen prorazit i rytířské brnění. Zatímco samostříl v Evropě brzy zastaral po zavedení střelných zbraní, v Americe jej široce používali během konkvisty. Termínu virote se později používalo k označení šipek vystřelovaných z indiánských foukaček a v širším slova smyslu i magických šipek vysílaných šamany.

Magická šipka virote se popisuje buď jako druh hlenu, který jsou čarodějové schopni vystřelovat ze svých úst, a zraňovat tak tělo jiné osoby, nebo jako trny, úlomky kostí a dokonce i jako drobný hmyz, který se prý vznáší v yachay. Jinými slovy, virote může být jak substancí stejného původu jako yachay, tak i hmotným předmětem, který je v yachay jaksi "zavěšen". S virote dokáže rostlinoznalec manipulovat. Oba tyto náhledy na věc zřejmě koexistují. V prvním případě se zdá, že virote a yachay jsou dvěma aspekty téže věci: první aspekt ukazuje na magickou substanci jako na zbraň, druhý jako na léčebný prostředek. Magické šipky i magický hlen mají společné to, že se navracejí osobě, která je vyslala nebo obdržela. V jistém smyslu jsou živými bytostmi, kterým velí a rozkazuje vegetalista. Tím pádem se dají určitým způsobem včlenit do obecnějšího konceptu pomocných duchů, kteří dlí v šamanově těle a jsou jím ovládáni.

To vše se dokonale shoduje s myšlenkou A. Métrauxe (1967: 91--92) z jeho obecné studie o amazonském šamanismu:

...magické substance, patogenní předměty a pomocní duchové tvoří tři aspekty stejné magické síly.

V jiné své práci (1944: 215; cit. v Eliade, 1964: 52) zdůrazňuje Métraux stejnou představu následujícím způsobem:

Mezi magickou substancí, neviditelnou, ale hmatatelnou masou, a šipkami, trny, úlomky krystalů, kterými je šaman naplněn, není rozdílu. Tyto předměty zhmotňují šamanovu sílu, která je u mnohých kmenů pojímána jako neurčitá a spíše abstraktní forma "magické substance". Můžeme však postoupit dále. Šamanův pomocný duch je personifikací této moci, a ne nějakým odlišným výtvorem, který spolupůsobí s představou neviditelné síly. Dle mého názoru magická substance, patogenní předměty a pomocní duchové představují tři aspekty jedné magické moci.

Rafael Karsten též upozorňoval na ambivalentní povahu "magických šípů". Ve své nedokončené knize o náboženství jihoamerických indiánů na východ od And napsal:

Indiánský "šíp" či "střepina" je napůl neživý objekt, napůl živá bytost, zpola materiální, zpola spirituální, z poloviny přirozený, z poloviny nadpřirozený. Ať už je čímkoli, z hlediska primitivní mysli je to ta nejreálnější možná věc, neboť její existence je manifestována strašlivými účinky (Karsten, 1964: 178).

O několik řádek později Karsten dodává následující:

Ačkoliv se tunchi, buď vypuštěné čarodějem proti jisté osobě, nebo šamanem vytažené z pacientova těla, objevuje vždy ve formě nějakého materiálního předmětu, přece jen se zároveň považuje za živou démonickou bytost.

Vraťme se nyní na chvíli k tématu rostlinných učitelů, zdůrazněnému ve třetí kapitole. Viděli jsme, že novicovo užívání těchto rostlin je ve skutečnosti získáváním některých jejich vlastností, jako kdyby se on stával danou rostlinou. Také jsme viděli, že prostřednictvím magické melodie (icaro) je šaman schopen se stát stejným jako zvíře, které vzýval za účelem navštívení různých míst tohoto světa i jiných světů. Též jsem se zmínil o myšlence dona Emilia, která zdůrazňovala fakt, že jestliže není k dispozici rostlina ayahúman, stejnou službu prokáže pouze icaro této rostliny. Vedle toho existuje u určitých indiánských kmenů víra, že každá rostlina, každé zvíře mají svou vlastní magickou podstatu a magické substance si osvojují zoomorfní vlastnosti. Toto vše nám ukazuje, že yachay je podstatou ducha různých rostlin-učitelek. Tato substance má zároveň materiální i nemateriální vlastnosti. Symbolizuje přenesení duchů každého stromu, se všemi teriomorfními a antropomorfními projevy a jejich veškerým věděním, do těla šamana. Dokonce jsem došel k závěru, že icaro je ještě dalším projevem yachay. Je zde použita stejná metafora: magické melodie (icaros), stejně jako yachay, vyrůstají uvnitř těla. Obojí se považuje za tajemnou manifestaci duchů.

Věřím, že tyto představy mohou vnést světlo do problematiky dichotomie dobrý versus zlý šaman, kterou se budu zabývat v následujícím oddíle.