Luis Eduardo Luna: Vegetalismo<br> <span class='sub-title'>Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie</span>

Luis Eduardo Luna
Vegetalismo
Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie

1. vyd. 2002, ISBN 80-86685-02-0, vázaná, 288 str.

doporučená cena: 348 Kč
naše cena
: 278
ušetříte: 70

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | O autorovi | Obsah knihy | 1. kapitola | 4. kapitola | 5. kapitola | 6. kapitola | 7. kapitola | Závěr

4. kapitola

Svět duchů

Duchovní svět vegetalistů se zdá být komplexním a heterogenním zrovna tak jako společnost, ve které žijí, s jejími různorodými kulturními tradicemi.

Kosmologie vegetalistů je ponořena do obecného, animistického, amazonského náboženského prostředí různých indiánských kmenů, které existovaly a stále existují na teritoriu Amazonie. Příroda je oduševnělá duchovními silami, které si při komunikaci s lidskými bytostmi osvojují teriomorfní a antropomorfní vlastnosti.

Většina obyvatelstva peruánské Amazonie žije v malých sídlech podél řek v bezprostředním kontaktu s přírodou. Dokonce i lidé žijící ve velkých městech, jako jsou právě Iquitos nebo Pucallpa, jsou dosud v neustálém spojení s venkovským životem. Mnoho lidí má své pralesní zahrady či menší zemědělské usedlosti (chacras) nedaleko od města nebo má příbuzné, kteří žijí na vesnici. Mnoho lidí střídá venkovský a městský způsob života či se teprve nedávno z vesnice do města přistěhovalo. Pouze velmi nepočetná vyšší střední a nejvyšší vrstva -- mnoho z těchto lidí do regionu přišlo z pobřeží nebo z oblasti sierry -- vede život, který je téměř plně odloučen od okolní přírody.

Stále je pevně zavedená víra v duchovní bytosti žijící v džungli, ve vodě a v mnohem menší míře i ve vzduchu. Tyto bytosti zasahují často i negativním způsobem do lidských životů. Lidé z Amazonie byli -- a stále jsou -- vystaveni mnohdy násilnému zavádění nových sociálních a ekonomických ustanovení, nových náboženských směrů a moderních technologií. Tyto změny měly s určitostí ohromný dopad na duchovní svět místních obyvatel, kteří s velkou poddajností do svého světonázoru zahrnovali množství nejrůznějších duchů nejrozmanitějšího vlivu a působení, což záviselo zejména na stupni asimilace.

Duchové si mohou osvojovat formu různých zvířat (často neobyčejných proporcí), indiánských či mestických šamanů, černochů, cizích spekulantů, kaučukových bossů, princezen ze západních pohádek, andělů s meči zdobenými křesťanskou symbolikou, důstojníků armády, známých lékařů apod. Dokonce také, jak můžeme vidět na obrazech Pabla Amaringa, zvláštních bytostí ze vzdálených planet a solárních systémů.

Jestliže člověk studuje kosmologii vegetalistů, pak je bez pochyby konfrontován se zdánlivě nespojitými prvky. Je to, jako se dívat na zbořený dům, jenž musel mít nezbytně jistý stupeň soudržnosti. Při četbě antropologické literatury jsem často záviděl svým kolegům pracujícím s indiánskými skupinami, neboť tyto elementy zde daleko lépe zapadají alespoň tak, jak mají.

Na tomto místě bych rád představil nejdůležitější duchovní bytosti, které jsou dnes obzvláště významné v kosmologii obyvatel této oblasti a které vegetalisté kontaktují v průběhu své iniciace a později v průběhu své praxe, během vizí a snů.

Chullachaki

Nejdůležitějším duchem džungle, známým téměř každému člověku v Amazonii, je Chullachaki. Bývá stále vděčným námětem mnoha příběhů, které se často vypravují bojácným, avšak humorným způsobem. Chullachaki je mužský duch, který je též znám pod několika jinými jmény: Yashingo, Sacharuna (z kečujského sacha = džungle a runa = osoba), Curupira, Shapingo, Shapshico nebo jednoduše Supay (v kečujštině ďábel). Don Emilio ho popisoval jako zlého ducha, který žije v džungli, často na místech, kde hojně roste strom s tenkými kořeny chullachaki-caspi (Tovomita sp., čeleď Guttiferae). Podle Césara Calva (1981: 37) si tento duch vybírá stromy lupuna. Valdizán a Maldonado (1922: 11--12) píší, že se má za to, že žije uprostřed ohromných zaplavovaných částí pralesa (renacale), kde dominuje rostlina renaco (Ficus sp.). Na těchto místech údajně spí v hamaku z aligátoří kůže, který je ke stromům připevněn lany vyrobenými z hadů. Říká se, že vlastní pralesní zahradu, na které pěstuje pouze malý strom sacha caymato (Deroia hirsuta, zkusmá identifikace), jehož plody jsou jeho oblíbenou potravou (srov. Reátegui, 1984: 65).

Tato bytost má jedno nebo obě chodidla otočená nazpět a často se tvrdí, že to jsou nohy ovce, psa, jaguára nebo nějakého jiného zvířete (Chullachaki znamená v kečujštině též něco jako nestejná noha) (srov. Valdizán a Maldonado, 1922: 12; Kuczynski, 1947: xxii; Wagley, 1976: 225; Huamán Ramírez, 1985: 349). Může na sebe brát lidskou podobu (často to bývá blízký příbuzný člověka, kterého v danou chvíli potká). Jako zvíře dokáže svést bloudícího lovce z cesty (srov. Kuczynski, 1947: xxii; Calvo, 1981: 47; Regan, 1983: I: 90; Huamán Ramírez, 1985: 345--362). Když jdou lidé sami džunglí, někdy mohou slyšet, jak Chullachaki bouchá svou podivnou nohou o kmen stromu. Často vydává zvuk, který je varovným signálem, že jste vstoupili na jeho teritorium. Tato bytost má rovněž pod kontrolou meteorologické jevy. Jestliže člověk Chullachakiho nahlas urazí, během několika hodin se rozzuří bouře, která bezprostředně ohrožuje život tohoto drzého člověka. Někdy může člověk velmi onemocnět: začne se chvět, zvracet, má pěnu u úst a dostává křeče. Setkání s touto bytostí dokáže zapříčinit šílenství (srov. Valdizán a Maldonado, 1922: 11--12; Kuczynski, 1947: xxii). Podle dona Emilia je nejlepší ochranou před ním zpívání icaro del Flautero pishcu -- magické melodie inspirované zpěvem jistého ptáka, který si staví velká a krásná hnízda a lze ho spatřit v období dešťů.

Dodržováním příslušné diety je možné se stát Chullachakiho přítelem, což přináší štěstí zvláště lovcům. Ale zároveň tato bytost dokáže zranit každého, kdo loví příliš mnoho zvěře (sbírku svědectví týkajících se této bytosti najdeme u Regana, 1983: 189--197).

Calvo ve své novele o Manuelovi Córdoba-Ríosovi a jiných amazonských čarodějích (brujos) píše, že existují dva druhy bytostí zvaných Chullachaki: zlá, která má nohu jaguára nebo jelena, a dobrá, která téměř připomíná lidskou bytost a bývá "stvořena" mocnými šamany. Šamani, kteří nejsou schopni Chullachakiho stvořit, se pokoušejí zajmout a očarovat děti, aby jim pak sloužily. Tyto děti zapomínají na svou vlastní osobnost a stávají se bytostmi Chullachaki. Jestliže šaman dítě používá k provádění zla, noha dítěte se postupně deformuje, dokud se nepromění v nohu jaguára či jelena. I když se zakletý Chullachaki zjevuje jako zvíře, pravá noha má otisk stopy chlapce, ženy nebo muže -- to záleží na velikosti zvířete. Chullachaki vyhledává přátelství s člověkem, ale nejprve je třeba ho porazit v souboji. Poté tomuto člověku dá dobrou půdu, velkou rodinu a zajistí mu štěstí a moudrost. Bez použití ayahuasky lze napoprvé tuto bytost vidět jako malého chlapíka, který má obrovské červené boty, červené kalhoty, košili, šálu a klobouk, ale později na sebe může brát podobu jakéhokoliv zvířete (Calvo, 1981: 37--38).

Sachamama

Jiným zvířecím duchem, jenž je předmětem mnoha vyprávění, je Sachamama. Matka džungle (Sachamama) je prý padesát metrů dlouhý hroznýš boa, jenž zůstává na jednom místě po dobu mnoha let. Na jejím těle roste normálně vegetace, a tak může být často považována za padlý strom. Má se za to, že dokáže zhypnotizovat a pohltit jakékoliv zvíře i člověka, když se neočekávaně objeví před její hlavou (srov. Huamán Ramírez, 1985: 61--66). Podle Pabla Amaringa se Sachamama může vegetalistům zjevit prostřednictvím odpovídající magické melodie a může být následně použita jako obrana proti zlomyslným čarodějům (arkana). Vegetalista může Sachamamu vyvolat takovým způsobem, že se zčistajasna objeví mezi ním a nepřítelem. Když vegetalista útočí, stane se to, že jeho protivník spadne rovnou do její tlamy a je pohlcen. Aby se vegetalista naučil tímto způsobem Sachamamu používat, musí se zdržet konzumace soli a je nutné, aby po tři roky dodržoval přísnou dietu na izolovaném místě. Během této doby se naučí icaro tří kamenů: křemene, magnetovce a kamene zaříkání (piedra de encantar). Posledně jmenovaný nerost jsem bohužel nedokázal identifikovat.

Hypnotická síla bytosti Sachamama je údajně propojena s duhou. Tato síla pak přitahuje zvířata a lidi směrem k její tlamě, a tím se chrání před nebezpečím. Vegetalista ve fázi, kdy je již schopen ovládat ducha Sachamamy díky zmiňované magické melodii, získává určitou část její síly, která se mu zjevuje ve vizích a snech v podobě plamenů, jež vyšlehávají z vrcholu léčitelovy hlavy.

Pablo Amaringo říká, že icaro de la Sachamama se také používá při léčbě hadího uštknutí, jelikož Sachamama je Matka všech hadů. Během takovéto léčby za pomoci magické melodie nesmí nikdo vycházet z domu, neboť hadi jsou tímto icaro přitahováni a mohli by zaútočit. /.../