Luis Eduardo Luna: Vegetalismo<br> <span class='sub-title'>Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie</span>

Luis Eduardo Luna
Vegetalismo
Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie

1. vyd. 2002, ISBN 80-86685-02-0, vázaná, 288 str.

doporučená cena: 348 Kč
naše cena
: 278
ušetříte: 70

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | O autorovi | Obsah knihy | 1. kapitola | 4. kapitola | 5. kapitola | 6. kapitola | 7. kapitola | Závěr

1. kapitola

Ayahuasca a rostliny-učitelky

Všichni informátoři příležitostně nebo pravidelně používají ayahuasku za účelem diagnostikování a/nebo léčení nemocí, eventuálně k provádění jiných šamanských úkolů, jako je třeba komunikování s duchy rostlin, zvířat nebo lidských bytostí -- mrtvých i živých -- cestování do vzdálených míst, hledání ztracených předmětů, věštění atd. Tento nápoj, jehož užívání bylo pod různými jmény zaznamenáno na mnoha místech regionu (na orinockých pláních, v pacifických nížinách a amazonském deštném pralese), se zde vyrábí vařením pralesní liány z čeledi Malpighiaceae, Banisteriopsis caapi (Spruce ex Griseb.) Morton, a listů malého stromu Psychotria viridis Ruiz & Pavon (Rubiaceae - čeleď mořenovitých). Jako přísady se používají i jiné rostliny. Jak uvidíme, ty jsou samy o sobě výjimečně důležité v procesu šamanského učňovství.

Rostliny využívané při přípravě ayahuasky náleží ke skupině, kterou vegetalisté nazývají doctores, jelikož se věří, že mají ducha, od něhož se experti učí léčit a od kterého dostávají magický hlen a magické popěvky a melodie. Ty, jak uvidíme v páté kapitole, jsou základním nástrojem šamanských praktik vegetalistů. Mnoho z těchto rostlinných učitelů se používá jako přísady ayahuasky, neboť jejím prostřednictvím lze kontaktovat duchy těchto rostlin, a oni tak mohou projevovat své léčebné vlastnosti.

Ayahuasca: přehled

Pravděpodobně žádná psychotropní substance není tak etnograficky, botanicky a farmakologicky komplexně popsána jako právě ayahuasca, odvar vyrobený z dřevité liány rodu Banisteriopsis pocházející z čeledi Malpighiaceae, obvykle s přidáním jedné nebo více rostlinných přísad. Ayahuasca (z kečujského aya = mrtvá osoba, duch; waska = liána) hraje ústřední roli v náboženském a kulturním životě četných indiánských kmenů severozápadní Amazonie, plání v povodí Orinoka a pacifické nížiny Panamy, Kolumbie a Ekvádoru. V prvním dodatku jsem sestavil seznam dvaasedmdesáti etnických skupin patřících k dvaceti jazykovým rodinám, které užívají přípravky z liány rodu Banisteriopsis. Ayahuasca je známá pod mnoha nejrozmanitějšími názvy, například yajé či yagé, caapi, natem či Santo Daime (pojmenování používané u jednoho ze současných brazilských náboženských kultů). Ve druhém dodatku je obsažen abecední seznam čtyřiceti různých obecných názvů. Tyto dva seznamy nejsou vyčerpávající. Bohužel pouze svědčí o širokém rozšíření užívání psychotropních substancí založených na rostlinných druzích rodu Banisteriopsis.

Objevily se jisté zmatky s identitou čeledi Malpighiaceae, jejíž zástupci se k přípravě ayahuasky používají. Existují záznamy, že při přípravě nápoje se obecně používají tři druhy rodu Banisteriopsis, Banisteriopsis caapi, Banisteriopsis quitensis a Banisteriopsis inebrians, a to zřejmě podle oblasti jejich výskytu. Bronwen Gatesová ve své monografii o botanickém rodu Banisteriopsis (1982: 112--114) učinila závěr, že biologicky lze všechny tři varianty považovat za jeden druh, známý pod nejstarším názvem Banisteriopsis caapi (Spruce ex Griseb.) Morton. Podle Davise a Yosta (1983: 190--191) šamani kmene Waorani z východního Ekvádoru připravují nápoj z druhu Banisteriopsis muricata (Cav.) Cuatrecasas, který nazývají mii. To je první svědectví o použití právě tohoto druhu. B. Gatesová (1986) zkoumala v Peru kolekci rostlinných vzorků Banisteriopsis muricata a objevila, že někdy je v případě této rostliny citováno označení ayahuasca. Stejná autorka naznačuje, že rostlina Banisteriopsis muricata (synonymum Banisteriopsis argentea) je blízce příbuzná s Banisteriopsis caapi a může obsahovat, stejně jako tento druh, harmalové alkaloidy.

Je rovněž zaznamenáno, že mezi rostlinné přísady k Banisteriopsis caapi patří i jiná malpighiová liána, dlouho identifikovaná jako Banisteriopsis rusbyana. Brownen Gatesová (1979) ukázala, že tato ayahuasková přísada, kterou používají Kofáni pod názvem ocó yagé (Naranjo, 1983: 184), Inganové a indiáni kmene Kamsá z údolí Sibundoy jako chagrupangu (Bristol, 1965: 211, 1966: 126--130), se dnes správně nazývá Diplopterys cabrerana (Cuatrecasas) Gates.

Richard Evans Schultes (1954) nám z brazilské Amazonie zanechal zprávu o užívání nového malpighiového rodu Tetrapteris -- Tetrapteris methystica -- při přípravě nápoje zvaného caapi (bez dalších přísad), který má údajně biodynamické účinky. Podle Andersona (srov. Gatesová, 1986) je nejlepší tuto rostlinu zahrnout pod široce variabilní druh Tetrapterys styloptera. Jiná malpighiová rostlina známá pod botanickým názvem Cabi paraensis (nyní Callaeum antifebrile) se v Brazílii používala při léčebných a věšteckých praktikách pod místním názvem cabi. Bronwen Gatesová (1986) připravila pečlivou taxonomickou srovnávací studii všech těchto rostlin, která je velmi užitečným nástrojem pro terénní antropology a etnobotaniky.

Banisteriopsis caapi obsahuje beta-karbolinové alkaloidy harmin, harmalin a tetrahydroharmin (Hochstein a Paradise, 1957; Deulofeu, 1967). O harmalinu bylo zjištěno, že je halucinogenní v orálních dávkách 4 mg/kg (Naranjo, 1967, 1973). Hashimoto a Kawanishi (1974, 1976) později z Banisteriopsis caapi izolovali dalších šest alkaloidů, ovšem v tak nízkých koncentracích (0,007--0,0001 %), že je nepravděpodobné, že by tyto složky nějak významně přispívaly k farmakologické aktivitě ayahuasky (McKenna a kol., 1984: 196).

Diplopterys cabrerana, rostlina, kterou používají jako přísadu domorodé skupiny v údolí Sibundoy, ekvádorští a kolumbijští Kofáni, peruánští Huambizové a využívá se i v jiných oblastech horní Amazonie, obsahuje N, N-dimethyltryptamin neboli DMT (Poisson, 1965, Pinkley, 1969a, Der Marderosian, Pinkley a Dobbins, 1968). Stejný alkaloid je přítomen v rostlině Psychotria viridis z čeledi Rubiaceae, která se používá jako přísada mezi Kofány, Kašináhuy (Cashinahua) a mnohými kmeny z východního Peru a z Brazílie (Der Marderosian a kol., 1970; Prance, 1970), členy náboženských společenství Colonia 5000 a UDV v brazilském Acre (Monteiro, 1983) a vegetalisty po celém Peru (Del Castillo, 1962; Ayala, 1978; Luna, 1984a, 1984b). Příbuzná Psychotria carthaginensis se údajně také používá jako přísada (srov. Ayala, 1978) a ukázalo se, že dokonce obsahuje větší množství DMT (Rivier a Lindgren, 1972: 121). Hlavním důvodem pro přidávání rostlin typu Diplopterys cabrerana nebo Psychotria viridis k nápoji z Banisteriopsis caapi je všude, kde se to provádí, zesílení a udržení vizí. Vegetalisté, s nimiž jsem měl možnost pracovat, tvrdí, že ayahuasca bez přidání rostliny zvané chacruna (lokální název pro Psychotria viridis) neúčinkuje. Ke stejným poznatkům došli Rivier a Lindgren (1972: 103) v oblasti podél toku řeky Purús, kde rostlinu používají Kulinové a jiné skupiny panoanské jazykové rodiny. Členové společenství Colonia 5000 říkají, že uasca (Banisteriopsis caapi) dává nápoji sílu (forca), zatímco chacrona (Psychotria viridis) poskytuje světlo (la luz).

Chemickou analýzu rostlin Banisteriopsis caapi a Psychotria viridis a nápoje připraveného z těchto rostlin v regionu Purús prováděli Rivier a Lindgren (1972). Výsledky ukázaly přítomnost harminu, harmalinu, tetrahydroharminu a DMT. Podobný výzkum prováděli Dennis McKenna, G. N. Towers a F. Abbott (1984) s osmi vzorky ayahuasky, kterou připravili vegetalisté z Iquitos, Pucallpy a Tarapota, a opět se ukázalo zastoupení stejných alkaloidů jako v prvním případě, ale pořadí důležitosti bylo jiné. Tito badatelé objevili ve složení nápojů vyrobených různými ayahuasquery drobné odchylky. Ukázalo se, že DMT není orálně aktivní v dávkách přesahujících 1000 mg, pravděpodobně kvůli deaminaci monoaminooxidázou (MAO, srov. McKenna a Towers, 1984: 351). Chemické analýzy ayahuasky ukazují, že množství beta-karbolinů přítomné v běžné dávce ayahuasky je velmi nízké na to, aby vykazovalo nějakou halucinogenní aktivitu. Na druhou stranu se potvrdilo, že ayahuasca je vysoce efektivní inhibitor MAO in vitro. Stupeň inhibice se přímo vztahuje ke koncentraci beta-karbolinů. Tyto experimenty tak zřejmě odhalily mechanismus, který je za aktivitu ayahuasky zodpovědný: beta-karboliny ochraňují DMT před deaminací MAO a umožňují tak DMT být orálně aktivní (McKenna, Towers a Abbot, 1984: 195). Nicméně fakt, že existují četné zprávy o užívání Banisteriopsis caapi bez jakýchkoliv přísad, tento obraz značně komplikuje.

Farmakologický zájem o ayahuasku není omezen pouze na její účinek na centrální nervovou soustavu. V dalším odstavci uvidíme, že mezi některými indiánskými kmeny se ayahuasca považuje za lék. Alkaloid harmin, který je v rostlině Banisteriopsis caapi přítomen v největších koncentracích, vzbuzoval ve 20. letech pozornost hned několika německých lékařů. V historickém přehledu etnofarmakologie opojných substancí se jeho autor Bo Holmstedt (1979: 3--32) věnoval Beringerovým experimentům, při kterých se ukázalo, že působení harminu není omezeno na extrapyramidový systém (ležící nebo vznikající mimo pyramidové dráhy; pozn. překl.). Autor si též všímal Beringerova, Lewinova a Schusterova (1929) a Halpernova použití harminu při léčení pacientů trpících postencefalitickým parkinsonismem.

Rodríguez a Calvin (1982) vypozorovali, že tropické rostliny užívané jihoamerickými domorodci produkují ohromnou řadu isochinolinových a tryptaminům příbuzných alkaloidů, které nejsou jen halucinogeny, ale jsou i mocnými dávícími prostředky se širokou škálou dalších biologických účinků, včetně antimikrobiotických a protihlístových. Autoři přicházejí s hypotézou, že psychoaktivní indolové a isochinolinové alkaloidy jsou účinnými antagonisty neurotransmitérů nervosvalového systému hlístů a tlumí prvokové parazity. Rostliny obsahující právě tyto alkaloidy domorodí rostlinní lékaři vybírali pro jejich léčivou hodnotu. Protihlístový účinek harminu a harmalinu na parazitické červy byl vskutku pozorován. Různé harmanové deriváty jsou taktéž účinné proti některým prvokům (trypanosomy, améby) (Pletscher a kol. 1960). Tyto poznatky jsou ve shodě s emetickými a purgativními vlastnostmi ayahuasky, která se kromě jiného používá k pročištění organismu od všech "nečistot". Také jsem slyšel, jak vegetalisté říkají, že ayahuasca je efektivní prostředek proti malárii, bahenní zimnici (paludismo).

Ayahuasca přitahuje pozornost etnologů, etnobotaniků, antropologů, farmakologů, neurofyziologů, psychologů, umělců a cestovatelů. Stále však existuje mnoho nerozřešených problémů, jak z hlediska sociálních, tak i přírodních věd. Navzdory faktu, že bibliografie, jež se nějak vztahuje k ayahuasce, čítá na dvě stě položek (srov. Luna, 1986), monografických studií zatím existuje bohužel jen velmi málo.