Védské hymny

Védské hymny

3. rozšířené. vyd. 2000, ISBN 80-85905-62-0, vázaná, 206 str.

doporučená cena: 198 Kč
naše cena
: 158
ušetříte: 40

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | obsah | Oldřich Friš: Védské hymny | překlad sedmi hymnů | Dušan Zbavitel: Oldřich Friš - překladatel

překlad sedmi hymnů

      K VARUNOVI

Zazpívej, pěvče, vysokou, hlubokou píseň,
slavnému Varunovi milou, vladaři králů,
jenž zemi rozprostřel jak řezník kůži,
aby si slunce mělo kam sednout.

Na stromech rozepjal Varunah klenbu,
sílu v koně vložil, v krávy lahodnou šťávu,
do srdcí moudrost, ve vody blesky,
dal na nebe slunce a na hory sómah.

Měchy mraků obrací Varunah dolů
a vytřásá do vzduchu na nebe a zemi:
tak napájí vládce celého světa
vše živé jak déšť obilí polní.

Napájí půdu země i světlé nebe,
když přeje si Varunah mléko:
krávy mraků ihned pokryjí hory
a mocní rekové bouřek je dojí.

Též tento velký zázrak chci uvést
slavného Varuna, mocného boha:
slunce drží jak míru,
ve vzduchu stoje, měří jím zemi.

Ani tento veliký zázrak nejmoudřejšího
neodvažuje se nikdo rozluštit z moudrých:
že nikdy třpytivé řeky neplní moře,
ač v jediné nesčetné plynou.

Ať příbuznému neb příteli,
ať druhu neb dokonce bratru,
ať sousedu neb cizinci jsme ublížili,
odpusť nám, Varune, spáchaný hřích!

Když vědomě neb bez úmyslu, pane,
jsme selhali jak při hře podvodný hráč,
rozvaž, bože, veškerá pouta vin, ať netísní nás!
Kéž se těšíme tvé přízni, ó Varune!

      INDROVI

Přijď, Indre, se svými plavými koňmi,
milými, nádherné srsti!
Kéž nikdo tě nezdrží jak ptáčníci kořist.
Přejdi kolem nich jak bezvodou pláň!

Zničil Indrah soky, rozbil úkryt Valův,
dobyl hrady, uvolnil vody --
na voze stojí, koně své volá,
i pevné rozráží mocný.

Moudrost tvá jak hluboké moře,
nespočetná jak na louce krávy,
v tebe přišla jak v jezero vody,
jak stáda na pastvu pod dobrým strážcem.

Přines nám bohatství rychlé
jak úděl tomu, kdo právem jej žádá!
Setřes nám jmění, jež pomáhá z nouze,
jak hákem se stromu uzrálé plody.

Jsi, Indre, vlastním svým pánem, nejvyšším,
moudrosti plný a proslulý vlastními činy.
Přemocný bože, chválami zahrnutý,
dopřej nám vždy laskavě sluchu!

      VIŠNUOVI

Hlásat chci velké Višnuovy činy,
jenž změřil veškery pozemské říše,
podepřel pevně strmé sídlo bohů,
jen třikrát vykročiv, širokokroký.

V třech jeho krocích dlí tvorové všichni,
pro tento velký čin je slaven Višnuh,
který se usadil v divokých horách
jak strašný lev, jejž nezdrží nikdo.

Kéž oslavnou píseň mou slyší Višnuh,
širokokroký býk, na horách dlící,
jenž toto daleko prostřené sídlo
sám jediný prošel jen třemi kroky.

Sám řídí trojí svět s nebem a zemí
i všechny bytosti, jež se v nich rodí.
Jeho tři stopy vždy sladkostí kypí,
samy se od sebe plní a vlhnou.

Kéž přijdu v ono sídlo, bohu milé,
v nejvyšší stopě, kde pramení nektar,
kde zbožní všech radosti užívají,
širokokrokého družina pravá!

Kéž v sídla Indra a Višnua přijdem,
v domov hvězd -- hbitých krav mnohorohých,
kde jasně blýská se nejvyšší
stopa širokokrokého mocného býka.

      PÍSEŇ PŘI LlSOVÁNÍ SÓMU I

Zapějte, mužové, píseň:
sómová šťáva už teče
určená k obětem bohů.

K medové sladkosti tvé
kněží přidali mléko --
božskou šťávu toužící po tobě, bože.

Vytékej pro nás, ó králi,
ke blahu krav a lidu,
ke blahu koní a rostlin.

Zapějte píseň Sómovi,
hnědému rudému vládci,
který až k nebi se tyčí.

Kameny lisovanou šťávu
pročisťte sítem,
k sladkému přidejte sladkost!

S úctou se přibližte k bohu,
s kyselým mlékem jej smiste,
Indrovi podejte nápoj.

Vytékej, působný sóme,
záhubo soků, ke blahu stád,
touhu splňuje bohům.

Indrovi jsi, sóme, vyléván
k napojení, k opojení,
ty pane mysli, jenž mysl znáš!

Pročištěn dej nám, sóme,
hrdinskou sílu a jmění
s přítelem naším Indrem, ty Indu.

      PÍSEŇ PŘI LISOVÁNÍ SÓMU II

Rozdílné jsou cesty lidí,
přerozličné touhy máme:
kovář, lékař rádi vidí,
když se vůz neb noha zláme,
kněží, když se oběť dává!
Indrovi ať teče šťáva!

Suché roští kovář shání,
oheň, kovadlinu znící,
ptačí křídla k rozdmychání,
pak ať přijdou zákazníci,
kterým zlato v měšci hrává.
Indrovi ať teče šťáva!

Já jsem básník, táta léčí,
mlýn je prací naší mámy.
Různou cestou s různou péčí
jako pastýř za kravami
za jměním se každý dává!
Indrovi ať teče šťáva!

Tahoun žádá lehkou dřinu,
svůdce po úsměvech touží,
muži po ženině klínu,
žába po rozkošné louži.
Indrovi ať teče šťáva!
Indrovi ať teče šťáva!

      O STVOŘENÍ SVĚTA

      Tento filosoficky prohloubený hymnus je nejznámější z celého Rgvédu. Skladatel dospívá ve středních dvou strofách (3. a 4.) k tvrzení v Indii tak známému, že na začátku bylo toto vše voda. Nežli však dospěje k tomuto zjištění, snaží se (v 1. a v 2. strofě) zbavit všech mythologických představ a náboženských zvyklostí. Popírá, že něco bylo, i to, že nic nebylo, ba pochybuje o svém mínění, že základem byla voda. Zdá se, že toto slovo je mu označením chaosu. Jmenuje 'existující' slovem 'to', ale hned připojuje, že 'dýchalo bez dechu', že si nesmíme myslit tím existenci v našem slova smyslu. Tento zárodek vznikl vznícením, žárem. Takto překládáme indický filosofický výraz tapah. Slovo značí teplo, které vede k životu žár, který přetváří zlaté vejce vesmíru ve vesmír lidí a bohů; ale značí pak i vznícení a úsilí mysli, která chce, touží. Pod slovem touha (Kámah) si skladatel představuje smyslnou touhu -- i jinde nalézáme názor, že bůh tvůrce nebo vůbec princip tvůrčí se rozmnožuje sám sebou, když je zachvácen touhou se rozmnožit. Z toho, že touha je zvána výronem (semenem) mysli, vidíme, že existující bytost byla podle skladatele obdařena myslí, duchem. Vrchol básně je strofa 5. Básník vyslovil náznakově (1--4) mysterium tvoření. Jak si proces sám třeba představit? Nemůžeme jej pochopit jinak než působením, podnětem vyšší moci.

      Ale o stvoření samém nikdo neví a nepoví, ani bozi. Ti vznikli později -- vznikli spolu se stvořením. Jedině 'dozorce' v nejvyšším nebi to ví či neví? Ač zdánlivě vyznívá báseň pochybami, výsledkem není úplné 'nevíme' -- což není jasné, že byl svět stvořen?

Nebylo jsoucna ani nejsoucna tehdy,
nebylo vzdušného prostoru ani nebe nad ním.
Co se hýbalo? Kde? Kdo k ochraně bděl?
Byla to voda, hluboká, nesmírná?
Nebylo smrti, nesmrtelnosti v onen čas,
nebylo stopy po noci a dni.
Samo sebou jen "to" bez dechu dýchalo.
Mimo to nic nebylo jiného ...
Tma byla na počátku, pokrytá tmou,
v ní toto vše jako nerozlišená spousta vod.
Tam zárodek zahalen v prázdnotu hluchou -
to jediné povstalo moci tvůrčího vznícení.
V něm se nejdříve zrodila touha -
to byl první výron mysli.
V srdci hledajíce rozvážně moudří
v nejsoucnu nalezli odůvodnění jsoucna.
Napříč rozpjali k měření šňůru:
bylo vůbec něco dole, bylo něco nahoře?
Oplodňující moc byla a síly:
dole prasíla, nahoře podnět.
Kdo v pravdě ví, kdo může na světě říci,
odkud vše vzniklo, odkud se vše vytvářelo.
Bozi se zrodili později s tímto světem.
Kdo tedy ví, z čeho svět povstal.
Ten, jenž toto stvořil svou mocí,
ať sám vše vykonal nebo ne,
on, bdící nad světem v nejvyšším nebi,
jistě to ví -- nebo neví to ani on sám.

      ČAS

Pádí Čas, nestárnoucí, bujný oř.
Sedm má otěží, tisíc očí,
na jeho vůz stoupají moudří věštci,
jeho kola jsou veškery světy.

Se sedmi koly jede,
sedm má nábojů kolo,
nesmrtelnost jest jeho osa.
Všechny tvory zde objímaje v sobě
jede Čas, první z bohů.

Plná číš je postavena na něm.
V různých podobách ji vidíme:
jeť obrácena ke všem tvorům zde.
Časem ji nazývají v nejvyšším nebi.
Čas přivedl tvory,

Čas tvory obstoupil.
Jsa otcem, stal se jich synem.
Nad něj není větší moci.
Čas zplodil ono nebe,
zplodil i tuto zem.

Čas uvedl vše do pohybu,
jim se děje, co jest a bude.
Čas stvořil zem,
v Čase žhne slunce
v Čase vidí oko,
v Čase je vše, co ve světě vzniklo.
V Čase je mysl, v Čase je dech,
v Čase spočívá osobnost člověka.

Všichni tvorové tady
se radují z jeho příchodu.
V Čase je tvůrčí vznícení,
v Čase je, co nejvyšším zvem,
v Čase je Brahma,
Čas je pánem všeho:
Pán tvorů jest jeho syn.

Vesmír byl Časem uveden v pohyb,
jím vznikl, na něm spočívá.
Čas je Brahma,
jako Brahma nese Nejvyššího.
Čas stvořil tvory,
dříve stvořiv Pána tvorů...
Z času vznikl Kašjapah
sám ze sebe zrozený a tvůrčí síla.