Védské hymny

Védské hymny

3. rozšířené. vyd. 2000, ISBN 80-85905-62-0, vázaná, 206 str.

doporučená cena: 198 Kč
naše cena
: 158
ušetříte: 40

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | obsah | Oldřich Friš: Védské hymny | překlad sedmi hymnů | Dušan Zbavitel: Oldřich Friš - překladatel

Dušan Zbavitel: Oldřich Friš - překladatel

Indolog prof. Dr. Oldřich Friš (7. 5. 1903 -- 14. 1. 1955) to neměl v životě lehké. Ačkoli získal tu nejlepší odbornou průpravu -- mezi jeho učiteli byli vedle českých velikánů moderní indologie a srovnávacího jazykozpytu Josefa Zubatého a Vincence Lesného i profesor německé univerzity v Praze Moriz Winternitz a berlínské kapacity Lüders, Glasenapp a Nobel -- a nemohl se ještě dlouho po dokončení studií ani zdaleka plně věnovat svému oboru. Jak bylo v meziválečném období zvykem, musel si vydělávat na živobytí jako středoškolský učitel češtiny a latiny -- mimo jiné až ve vzdáleném Prešově -- a když se konečně dočkal místa na pražském gymnáziu a mohl se začít připravovat na habilitaci, přišla nacistická okupace a zavření českých vysokých škol. A tak získal docenturu teprve v roce 1948 a profesuru až po smrti akademika Lesného o pět let později. Ale za další dva roky už nebyl mezi živými.

Nechceme tu hodnotit jeho rozsahem nevelkou, ale pozoruhodně vyzrálou vědeckou práci, v níž vynikají především literárněhistorické a textově kritické studie; jsou citovány ve světové odborné literatuře, což je nejvyšším kritériem jejich hodnoty. V souvislosti s novým vydáním jeho Védských hymnů chceme raději vyzvednout Frišův ojedinělý přínos k našim českým překladům ze staroindického písemnictví.

Je skutečně ojedinělý jak svým rozsahem, tak vysokou úrovní. Nedlouho po skončení druhé světové války se začaly na na našem knižním trhu objevovat jedna po druhé jeho knížky básnických přetlumočení vrcholných děl staroindické poezie - v záslužné Škeříkově edici Duše Východu výbor z prákrtské milostné lyriky Sattasaí a z nejstarších dokladů náboženské literatury staré Indie zde přetištěné Védské hymny, jinde pak antologie Láska a odříkání, sestavená z ukázek sanskrtské, prákrtské i buddhistické pálijské lyriky, a hned dvě díla největšího tvůrce indického starověku Kálidásy Oblak poslem lásky (Méghadúta) a Šest ročních období (Rtusanhára). V jediném případě si přizval k překladatelské práci básníka -- svého celoživotního přítele a mistra českého verše Františka Hrubína, s nímž vydal jako bibliofilii ojediněle krásný převod Bilhanovy sbírky Padesát strof o tajné lásce (Čaurísuratapaňčášiká) pod názvem Dnes ještě. K nim pak přibyly už po Frišově smrti tři další knížky vydané z jeho pozůstalosti - antologie stróf Amarua Bhartrhariho, zkrácená verze sanskrtské Rámájany, a jediný Frišův prozaický převod, Sómadévovy Démonovy povídky (Vétálapaňčavinšati) z Oceánu příběhu.

Ve svých básnických překladech indické kávjové poezie kladl Oldřich Friš vždy v plném souladu s originálem hlavní důraz na formu vyjádření. Klasická indická kávja používá jako základního vazebného prostředku přísně dodržovaných metrických schémat, jež jsou ovšem v převodu do jiného jazyka nenapodobitelná, a své hlavní úsilí zaměřuje k vyvolání citové odezvy ve čtenáři či posluchači. Friš volil v duchu svých velkých předchůdců na tomto poli, mezi nimiž nechybí ani jména takových velikánů, jakými byli Hanka, Purkyně nebo Vrchlický, místo metrické vazby rým, obvyklý v naší poezii, a snažil se především citlivým a pečlivým výběrem českých ekvivalentů přetlumočit překrásné a neotřelé metafory a příměry, v jejichž vytváření indická poezie tak vyniká, aby i v českých verzích dosáhl maximálního citového účinku na čtenáře.

V jiné situaci byl ovšem při překládání ukázek ze sbírek védských náboženských písní. Principy jejich tvorby byly samozřejmě odlišné od pozdější kávjové poezie. Jejich primární funkce byla jiná -- i při nezanedbatelném estetickém náboji měly sloužit především v oslavě početných védských bohů a získávání jejich přízně promyšlenými obrazy jejich velikosti a božské nádhery. Připomenout je pak třeba jazykovou obtížnost originálu a ne vždy jednoznačný a zcela jasný význam jednotlivých veršů. Zde bylo zapotřebí především náročného studia nesčetných příspěvků k védské filologii a variant výkladů moderních indických i světových interpretů. A právě po této stránce jsou Frišovy převody důkazem jeho vysoké erudice i schopnosti vcítit se do mentality a záměrů pradávných tvůrců těchto vzácných dokladů duchovního a kulturního vývoje lidstva.

V češtině dosud úplný překlad dvou nejdůležitějších védských sbírek Rgvédy a Atharvavédy, z nichž Friš čerpal, nemáme a stěží se ho kdy dočkáme. Tím důležitější je tento první Frišův výbor, nabízející co nejvěrnější představu o podobě staroindického originálu. Proto je třeba jeho nové vydání uvítat jako významný vydavatelský čin.

Dušan Zbavitel