Anton Grosz
Dopisy umírajícímu příteli.
Jak pomoci vašim blízkým s vědomým odchodem z tohoto světa

Předmluva Jeho Svatosti 14.dalajlamy

Smrt je proces, který postihne každého z nás. Nikdy nemáme jistotu, kdy přijde ani co bude následovat. Tajemství a nejistota související se smrtí vyvolávají ve většině lidí strach, a tak předstírají, že smrt neexistuje nebo se právě jim přinejmenším vyhne. Realistické přijetí smrti je však prospěšné, neboť přispívá k jasnějšímu vědomí hodnoty našich životů.

Kdybychom mohli dokázat, že smrt znamená stejný konec jako v případě, kdy dohoří svíčka, mohli bychom se jednoduše snažit o to, abychom si užívali, dokud můžeme. Lidé však odedávna mají za to, že po smrti existuje nějaká forma života. Sled životů bez počátku představuje základní učení buddhismu. Mistři meditace v tantrické tradici zkoumali proces smrti a dokonce z něj učinili způsob, jak dosáhnout osvícení. Jeden z mnoha tibetských spisů popisujících tento proces je Bardo Thödol neboli Vysvobození v bardu skrze naslouchání, jehož název se obvykle překládá jako Tibetská kniha mrtvých. Způsob, jakým popisuje, co se děje v okamžiku smrti, v poslední době do jisté míry potvrdily výpovědi lidí, kteří zemřeli a znovu byli přivedeni k životu. Smrt je tedy skutečnost, které nedokážeme zabránit, a po ní následuje další existence. Co s tím můžeme udělat? Pro většinu obyčejných lidí, kteří vedou zaneprázdněný život, je mnohem důležitější rozvinout šlechetné a laskavé srdce vůči ostatním. Dokážeme-li to a umíme-li se tím v životě řídit, budeme schopni zemřít pokojně a bez lítosti. Lidé, kteří mají příležitost a nezbytné podmínky, jako zkušeného učitele, se mohou věnovat praxi jógy a dosáhnout vyšších duchovních cílů.

Kniha Dopisy umírajícímu příteli od Antona Grosze je určena nám všem; její základní poselství zní, že všichni zemřeme. Měli bychom to mít na paměti a využít své životy co nejlépe.