Lin Wen-yüeh: Devět zastavení s čínskou básní

Lin Wen-yüeh
Devět zastavení s čínskou básní

1. vyd. 1999, ISBN 80-85905-68-X, brožovaná, 161 str.

doporučená cena: 139 Kč
naše cena
: 111
ušetříte: 28

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | o autorce | o knize | Období Šesti dynastií - doba a literatura | Zastavení první (Sie Ling-jün)

Období Šesti dynastií - doba a literatura

      Politický a společenský vývoj

      V dějinách čínské literatury se označení Šest dynastií (Liou čchao) užívá pro celé období mezi pádem dynastie Chan (220 n. l.) a nástupem dynastie Tchang (618-907). Je to doba, kdy Čína byla rozdělena na několik soupeřících států a v rychlém sledu se po krvavých převratech střídala jedna dynastie za druhou. Roku 317 sever Číny ovládli vládci nečínského původu a těžiště čínské kultury se přesunulo na jih, která zde, navzdory politické nestabilitě, procházela dynamickým vývojem.

      Intelektuální klima doby

      Rozpad Číny a efemérnost nově vznikajících dynastií přinesly dalekosáhlé důsledky pro život a myšlení vzdělané vrstvy, od nepaměti úzce spjaté s politickou mocí. Již od konce dynastie Chan dochází k diskreditaci konfuciánského učení a v politickém myšlení se začíná prosazovat pragmatismus, ve kterém se ztrácejí ohledy na vznešené ideály starověku. Konfuciánství i nadále zůstává oficiální ideologií čínských vládců, je oporou hierarchizovaného modelu společnosti, v němž je každému přisouzeno jeho pevné místo. Politická praxe však usvědčuje konfuciánství z pokrytectví a zbavuje je přitažlivosti pro nezávislé myslitele a básníky. Ti hledají novou inspiraci zejména v taoismu.

      Taoistická filozofie

      Období Šesti dynastií je dobou rozkvětu taoismu. V této době se mu říká süan-süe, učení o tom, co je "skryté", "tajuplné", což je jeden z přívlastků, který je principu tao přisouzen v knize Tao-te-ťing. Taoismus byl aktuální svým zájmem o člověka jako individuum, na rozdíl od konfuciánství, které se zajímalo o člověka v jeho společenských vazbách. Za Šesti dynastí jsou taoistickými mysliteli rozvíjeny zejména myšlenky "nezasahování" (wu wej) a "nezávislosti", "volnosti" (siao-jao). Taoisté neuznávají konvenční rozdíly, usilují o nalezení cesty ke svobodě a rovnosti (c'-jou pching-teng) a o splynutí člověka s vesmírem.

      Tyto myšlenky nalézáme strhujícím způsobem vyjádřeny zejména v díle starověkého filozofa Čuang-c'a (369?-286? př. n. l.), jehož spis se v době Šesti dynastií těšil mimořádné oblibě. V kapitole Čchi wu lun Čuang-c' relativizuje všechny věci světa a hovoří o splynutí člověka s "desetitisícem věcí" (wan wu), tj. s přirozeným světem, který jej obklopuje: "Na světě není nic větší než koneček chloupku podzimní srsti, zatímco hora Tchaj-šan je jen maličká. Nic nemá delší věk než chlapec, který zemřel v nedospělém věku, zatímco dlouhověký] Pcheng-cu je ten, který zemřel mlád. Nebe a země se rodí zároveň se mnou a deset tisíc věcí se mnou jedno jest." V kapitole Čchiou šuej Čuang-c' relativizuje rozdíly těmito slovy: "Z perspektivy principu tao neexistují rozdíly mezi vznešenými a nízkými věcmi (wu); z perspektivy věcí se každý považuje za vznešeného a ostatní považuje za nízké."

      Vzdělaní muži doby Šesti dynastií se s oblibou obírali myšlenkami taoistických knih, zasvěceně o nich diskutovali a rozebírali je do nejmenších podrobností. Těmto debatám o principech taoistického učení (süan-li), v nichž důležitou roli hrála schopnost vyjádřit se s elegantní stručností a nápaditou výstižností, se říká čching-tchan, "čisté rozpravy", tj. rozpravy nezasažené praktickými ohledy. Slovo čching v sobě spojuje více významů: průzračný, čistý, klidný, chladný, ušlechtilý a je také jedním z obvyklých atributů taoistického principu tao. Počátky rafinovaných taoistických debat sahají do doby panování císaře Ming-tiho dynastie Wej (240-248) a zůstaly populární až do konce jižní dynastie Čchi, tedy zhruba do konce 5. století. S nástupem dynastie Liang, jejíž vládcové se pokusili o restauraci konfuciánství, začínají upadat. Mezi nejznámější osobnosti, které pěstovaly tento druh ušlechtilé konverzace na filozofické náměty, patří tzv. Sedm mudrců z bambusového háje (Ču lin čchi sien). Jejich výroky stejně jako činy mnoha významných osobností doby Šesti dynastií jsou zaznamenány v knize Nová vyprávění ze světa (Š' šuo sin jü), proslulé sbírce historických anekdot, sestavené v 5. století z popudu jednoho z princů dynastie Sung.

      Literatura

      Navzdory rozvratu, nejistotě a všudypřítomné smrti (mnoho významných filozofů a básníků této doby zemřelo v mladém věku násilnou smrtí) je období Šesti dynastií obdobím velkého rozvoje literatury a literární teorie. V této době mimo jiné vzniká a zralé podoby nabývá pětislabičná báseň (wu jen) a všechny její klíčové tematické žánry: subjektivní reflexe v "písních mého nitra" (jung-chuaj), reflexe o běhu světa v "písních o historii" (jung-š'), variace na lidové písně, zpravidla s alegorickým podtextem (ni-ku), filozofická poezie vyjadřující základní myšlenky taoismu (süan-jen š'), "pijácká" reflexivní poezie, zpravidla opět s taoistickým podtextem (jin ťiou), básně s fantastickou tematikou "o putování za nesmrtelnými" (jou sien), poezie o životě na venkově, tzv. básně "polí a zahrad" (tchien jüan), přírodní lyrika (šan-šuej š'), básnická zátiší "o předmětech" (jung-wu š') a "palácová poezie" zaměřená především na popisy krásných žen (kung-tchi š'), stejné jako účelová příležitostná poezie (čchou-ta) a básnické hříčky skládané pro zábavu v literárních salónech (jou-si)...

Literatura období Šesti dynastií nezřídka stojí ve stínu literatury "velkých období" čínských dějin, předcházející dynastie Chan či následující dynastie Tchang. Je však třeba mít na paměti, že bez výdobytků tohoto "úpadkového" období by nikdy nemohla vzniknout velkolepá poezie tchangské doby. Obávám se, že hodnocení literárních historiků je v tomto ohledu podbarveno mimoliterárními ohledy. Zdráhají se přiznat, že doba "temna", kdy byly zapomenuty ušlechtilé hodnoty, na nichž je založena idea čínské státnosti, kdy zemi ničily neustálé války a část země byla dokonce v područí cizinců, byla zároveň dobou bezprecedentního intelektuálního kvasu, která dala vzniknout úchvatným uměleckým dílům. Na příkladu přírodní lyriky a dvorské poezie se pokusím s tímto předsudkem polemizovat a dokumentovat, jak pozoruhodná je poezie Šesti dynastií a jaký má historický význam.