Florinda Donnerová
Bytí ve snění.
Zavěcení do světa čarodějů

Tři krátké ukázky z knihy

Ukázky z knihy Bytí ve snění

      Můj první kontakt se světem čarodějů nebyl něčím, co bych si naplánovala nebo vyhledala. Byla to spíše náhodná událost. V červenci 1970 jsem se v severním Mexiku setkala se skupinou lidí, kteří se ukázali být striktními následovníky čarodějské tradice indiánů předkolumbovského Mexika.

      Toto první setkání na mne mělo dalekosáhlý podmanivý účinek. Uvedlo mě do jiného světa, který existuje současně s naším. Oddala jsem se tomuto světu a strávila v něm dvacet let svého života. Toto je záznam o tom, jak jsem se do tohoto světa zapojila a jak čarodějové, kterým jsem vděčila za svou přítomnost v něm, mé zapojení podněcovali a řídili. Nejvíce z nich vynikala žena jménem Florinda Matusová. Byla mým rádcem a průvodcem. Právě ona mi také dala jako dar lásky a síly jméno Florinda.

      Nenazývám je čaroději z vlastního popudu. Španělských výrazů brujo nebo bruja, tedy čaroděj nebo čarodějnice užívají k označení mužských nebo ženských praktiků oni sami. Neustále jsem poukazovala na negativní význam těchto slov. Čarodějové sami mě ale jednou provždy upokojili vysvětlením, že čarodějstvím je myšleno něco velmi abstraktního: rozvíjení schopnosti rozšiřovat hranice normálního vnímání. Jakmile k popisu jeho představitelů použijeme jakéhokoli výrazu s pozitivním nebo negativním vedlejším významem, abstraktní vlastnost čarodějství automaticky mizí.

      Rozšiřování hranic normálního vnímání je pojmem, pramenícím z čarodějova přesvědčení, že možnosti volby v našem životě jsou omezené, protože jsou definované společenským řádem. Čarodějové věří, že společenský řád pro nás sice vytváří určitý soubor možných voleb, ale na nás je to ostatní: tím, že přijmeme jen tyto volby, vytvoříme našim téměř neomezeným možnostem hranici. Říkají, že tato hranice se naštěstí týká pouze naší stránky společenské, tedy nikoli té druhé, prakticky nepřístupné, která nespočívá ve sféře obvyklého vědomí. Své úsilí tedy soustřeďují hlavně na odhalení této stránky. Dělají to rozbíjením slabého, nicméně pružného štítu lidských představ o tom, kdo jsme a čím jsme schopni být.

      Čarodějové svým životem potvrzují, že v našem světě každodenních událostí jsou lidé, kteří zkoumají neznámé studováním alternativních pohledů na realitu. Tvrdí, že ideálním důsledkem takového podnikání by měla být schopnost načerpat z našich zjištění energii nezbytnou k vlastní proměně a k odloučení se od naší definice reality. Prozrazují ale, že toto pronikání je naneštěstí v podstatě mentálním úsilím. Nové myšlenky, nové ideje nás téměř nikdy nezmění.

      V čarodějském světě jsem se přesvědčila o tom, že čarodějům se daří dovršit pozoruhodný úkol zničení dohody, která definuje realitu, aniž se přitom musí stáhnout ze světa, nebo aniž se v průběhu tohoto procesu zraní.

---

      "Svět čarodějů nabízí něco velmi zvláštního. Říká se tomu svoboda. Nikdo ti ale nezaručí, že se ti podaří ji dosáhnout. Ostatně, ani že se to podaří komukoli z nás," pronesl Isidoro Baltazar.
      Zamyšleně jsem přikývla a zeptala se, co mám udělat, abych ho přesvědčila o tom, že jsem už do světa čarodějů opravdu vstoupila.
      "Nemusíš mě o tom přesvědčovat. Musíš přesvědčit ducha. Musíš za sebou zavřít dveře."
      "Jaké dveře?"
      "Ty, které stále ještě necháváš otevřené. Dveře, které ti umožní uniknout, když se ti něco nebude líbit nebo se nesplní tvá očekávání."
      "Snažíš se mi říci, že bych ho opustila?"
      Pohlédl na mne se záhadným výrazem ve tváři, pak pokrčil rameny a zamumlal: "To je mezi tebou a duchem."

---

      "Jak ženy ztratily své přímé spojení s poznáním? zeptala jsem se.
      "Ony ho neztratily," opravila mě Esperanza. "Ženy přímé spojení s duchem stále mají. Jen zapomněly, jak ho používat, nebo spíše napodobily postavení mužů, kteří ho vůbec nemají. Muži tisíce let bojovali za to, aby ženy na toto spojení zapomněly..."

      Byla jsem velmi zmatená.

      "Čarodějové také tvrdí," vysvětila, "že muži nemohou mít výhradní právo na rozum. Jeví se to tak, protože oblast ve které používají svůj rozum, je oblastí, ve které převažuje mužskost. Použijme tedy rozum v oblasti, ve které převažuje ženskost. Ženskou polovinu rozumu," řekla.
      "Co je ženská polovina rozumu?"
      "Mnoho věcí. Jednou z nich je rozhodně snění." Tázavě mě pozorovala, ale já jsem nevěděla, co říci.
      Její hluboký smích mě překvapil. "Já vím, co očekáváš od čarodějů. Chceš rituály, zaříkávání. Zvláštní tajemné uctívání... Chceš pohanství. Nějaký romantický pohled na to, co čarodějové dělají...
      Ke skoku do neznáma," pokračovala, "potřebuješ odvahu a rozum. Jen s nimi budeš schopná vysvětlit sama sobě i ostatním poklady, které můžeš najít." Naklonila se ke mně, jako kdyby mi něco chtěla svěřit. "Musíš působit na svou magickou stránku," prohlásila.
      "A to je co?"
      "Lůno. Lůno je základní ženský orgán. Právě lůno ženám dává mimořádnou výhodu, mimořádnou sílu k usměrnění jejich energie..."