Jádro transcendentální moudrosti. Bhagavatípradžňápáramitáhrdajasútra

 

Jádro transcendentální moudrosti

(Bhagavatípradžňápáramitáhrdajasútra)

 

Buď pozdravena vítězná transcendentální moudrost!

 

Tak jsem slyšel.1 Jednou dlel Vítězný2 ve společnosti velkého shromáždění mnichů a velkého shromáždění bódhisattvů3 na Supím vrchu v Rádžagrze.4 Vítězný se tehdy s vyrovnanou myslí oddával meditaci o veškerých jevech světa zvané 'Světlo hlubiny'.5 V té době Vznešený Avalókitéšvara,6 bódhisattva-mahásattva, cele pohroužený do tajuplného uskutečňování transcendentální moudrosti, plně pochopil, že i oněch pět bytostních složek7 je svou podstatou prázdných.

 

Tehdy z Buddhova podnětu ctihodný Šáriputra8 takto oslovil Vznešeného Avalókitéšvaru, bódhisattvu-mahásattvu: "Jestliže někteří synové nebo dcery z dobrého rodu touží po uskutečňování tajuplné transcendentální moudrosti, jak se tomu mají učit?"

 

Na ta slova Vznešený Avalókitéšvara, bódhisattva-mahásattva, ctihodnému synu Šáradvatíovu takto odpověděl: "Šáriputro, kdokoli ze synů či dcer z dobrého rodu touží po uskutečňování tajuplné praxe transcendentální moudrosti, musí o tom meditovat takto: musí opravdově nazřít, že oněch pět bytostních složek je už svou podstatou bezobsažných; že tvar je prázdnota a také že sama prázdnota je tvarem; že sama prázdnota není ničím jiným než tvarem, stejně jako tvar není ničím jiným než prázdnotou. A podobně je tomu s cítěním, vnímáním, představivostí a vědomím - všechno je bezobsažné. A tak, Šáriputro, všechny jevy jsou bezobsažné, bezpříznačné. Nemají vzniku ani zániku, nejsou nečisté ani neposkvrněné, ani jich neubývá, ani jich nepřibývá. Proto, Šáriputro, v prázdnotě není tvaru, ani cítění, ani vnímání, ani představování si, ani dokonalého poznání; není tam ani oka, ani ucha, ani nosu, ani jazyka, ani těla, ani ducha; ani tvaru, ani hlasu, ani vůně, ani chuti, ani hmatu, není tam jakéhokoli jevu. Od neexistence domény zraku, přes neexistenci domény myšlení [a tak dále] až po doménu myšlenkového poznání - není [prostě] nic. Od neexistence nevědomosti a odstranění nevědomosti [a tak dále] až po neexistenci stáří a smrti a zničení stáří a zničení smrti - není [prostě] nic. A právě tak není strasti ani příčin jejího vzniku a zániku, ani cesty [k tomu vedoucí]. Není dokonalého poznání; není dosaženého, ani nedosaženého. A proto, Šáriputro, poněvadž neexistuje dosažení, přidržují se bódhisattvové transcendentální moudrosti a setrvávajíce v ní nepoznají v duši temnotu ani hrůzu. Odmítajíce rozhodně vše klamné, dospívají nakonec k velkému 'vyjití ze strasti'.9 Také všichni buddhové pevně setrvávající ve třech epochách10 se díky transcendentální moudrosti probudili zřetelně a úplně k nejvyššímu a nejdokonalejšímu osvícení. A tak věz, že mantra11 transcendentální moudrosti jest mantrou velkého vědění, mantrou, nad kterou není, mantrou nemající sobě rovné, mantrou účinně utišující veškeré utrpení, [mantrou], která nelže a je pravdivá. Mantra transcendentální moudrosti zní: Tadjathá. Gaté, gaté, páragaté, párasangaté. Bódhi sváhá.12 Šáriputro! Takto se mají bódhisattvové-mahásattvové učit mystériu transcendentální moudrosti."

 

Poté Buddha vyšel ze své meditace a blahořečil Vznešenému Avalókitéšvarovi, bódhisattvovi-mahásattvovi, slovy: "Výborně! Znamenitě! Velmi správně! Synu z dobrého rodu, jest tomu přesně tak! Synu z dobrého rodu, jest tomu přesně tak! Nechť je tajuplná praxe transcendentální moudrosti prováděna tak, jak jsi vyložil, a tathágatové13 budou jásat!"

 

Když byl Buddha takto promluvil, ctihodný syn Šáradvatíin, Vznešený Avalókitéšvara, bódhisattva-mahásattva, a všichni, kdo byli kolem, jakož i všechen svět dévů, lidí, asurů a gandharvů14 plesali a nadšeně velebili Buddhova slova.

 

Skončila mahájánová sútra zvaná Jádro transcendentální moudrosti.

 

Přeložili indický učenec Vimalamitra a překladatel mnich Rinčhende. Zrevidovali a upravili korektoři a překladatelé Gelo a Namkha.15

 

Napsáno a do elegantní podoby upraveno ve zdech [chrámu] Geďä Čhemaling, který se nachází v zázračně vzniklém chrámovém komplexu ve slavném Samjä.16

 

 

Vysvětlivky

 

1. Dikä daggi thöpa dü čigna..., dosl. "Tak jsem slyšel. Jednoho času...", stereotypní začátek buddhistických súter. V sanskrtu odpovídá frázi évam majá šrutam ékasmin samajé.

2. "Vítězný" (tib. Čomdändä, sans. Bhagavat), přeneseně Slavný, Božský, Velebný apod., nejčastější epitet Buddhy Šákjamuniho.

3. Bódhisattva (tib. čhangčhubsempa, dosl. "ten, jehož podstatou je procitnutí, resp. dokonalé poznání") je v mahájánském buddhismu dokonalá bytost, která se ze soucitu k živým tvorům dobrovolně vzdává možnosti stát se již v příští existenci buddhou, aby se mohla cele věnovat úloze pomocníka jiných na cestě k vysvobození. Pod bódhisattvou se v Tibetu nejčastěji rozumí Avalókitéšvara (viz pozn. 6). - K slovu bódhisattva se dále v textu přidává ještě slovo mahásattva (tib. sempa čhenpo, dosl. "velký duch").

4. Supí vrch (sans. Grdhrakúta, tib. Čhagö phungpö ri) jihovýchodně od starobylého královského sídla Rádžagrhy (tib. Gjalpö khab), dnešního Rádžgiru ve státě Bihár. Místo spjaté s pobytem a působením Buddhy Šákjamuniho. V Rádžagrze se po smrti Buddhy sešel první buddhistický koncil.

5. "Světlo hlubiny", též "Hluboký jas" (Zabmo nangwa), jistý druh meditace o "úplném výčtu jednotlivin" (čhökji namdang).

6. Avalókitéšvara (tib. Čänräzigwangčhug, dosl. "Mocný, zřící pronikavým zrakem"), čelné božstvo mahájánového buddhismu (bódhisattva), symbol nekonečného soucitu a milosrdenství. V Tibetu uctíván jako patron země. Zpravidla uváděn s přídomkem "Vznešený" (sans. Árja, tib. Phagpa).

7. Bytostní složkou (tib. phungpo, sans. skandha) se rozumějí ty prvky v člověku, které ve své totalitě vyznačují jeho individuální fyzickou a duchovní existenci. Jsou to: 1. vnější podoba či tvar (gzugs, rúpa), 2. cítění či pociťování (cchor-ba, védaná), 3. vnímání či vjem ('du-šes, sandžňá), 4. představivost či duševní tvořivost ('du-bjed, sanskára) a 5. vědomí či zkušenostní poznání (rnam-par šes-pa, zkráceně rnam-šes, vidžňána).

8. Šáriputra (Šáriin, resp. Šáríin či Sáriin syn), níže v textu zvaný též Šáradvatíin syn, jeden z hlavních Buddhových učedníků, proslavený učeností. Považován za Šákjamuniho "pravou ruku" a za tvůrce nauk abhidharmy, filozofických a psychologických aspektů Buddhova učení. Šáriputra zaujímá významné místo v řadě súter. - Slovem "ctihodný" zde překládáme tibetské cchedang dänpa, zkráceně cchedän, dosl. "mající [vysoký] věk".

9. "Vyjít ze strasti" (tib. ňangänlä däpa) je obrazně za "vstoupit do nirvány", tj. dosáhnout vysvobození.

10. Třemi epochami (tib. dü sum) se rozumí minulost, přítomnost a budoucnost. Každá z nich má svého buddhu, hlásajícícho nauku. Když postupem doby tato nauka upadne, nadchází čas pro příchod dalšího buddhy. V přítomném věku (kalijuze) se takto vystřídá 1000 buddhů (my nyní prožíváme epochu Buddhy Šákjamuniho, který je čtvrtým v pořadí, po němž jako pátý nastoupí buddha Maitréja a dalších 995 po něm).

11. Mantra (tib. ngag) je magická formulka či invokace, jejíž síla spočívá v okultní moci specifických zvuků. Odříkávání manter je v tantrickém buddhismu přisuzován mimořádný účinek.

12. Sanskrtský text mantry by bylo možno volně přeložit asi takto: "Tak, jak [následuje:] Přecházel, přecházel, [až] přešel na druhý břeh, [až] se dostal na druhý břeh. Osvícení budiž sláva!" Pod pojmem "druhý břeh" se obrazně rozumí "protilehlý břeh sansárové existence" dosahovaný překročením imaginární "řeky", oddělující přítomnou existenci od té, kdy bytost stane na pevné půdě, na ostrově nirvány, bezpečná a zabezpečená v hojnosti pravého poznání, v nazření transcendentna.

13. Tathágata (tib. debžin šegpa, dosl. "tak /jako jeho předchůdcové/ odešedší") je běžný epitet a synonymum pro buddhy.

14. Dévové (lha), asurové (lhamajin) a lidé (mi) představují tři horní stavy sansárových existencí. Gandharvové (tib. diza, dosl. "jedlík vůně") jsou v indické mytologii božští pěvci či hudebníci sídlící v oblacích.

15. Vimalamitra je indický guru, kterého král Thisong Decän (754-797) pozval do Tibetu hlásat Buddhovo učení. Proslul jako překladatel buddhistických súter do tibetštiny. Rinčhende, Gelo a Namkha, překladatelé, resp. editoři tibetského textu Jádra transcendentální moudrosti (8.-9. stol.).

16. Samjä, lokalita východně od Lhasy při levém břehu řeky Cangpo se starobylým klášterním komplexem Čhökhor čhenpo, založeným z podnětu indických buddhistických věrozvěstů Šántarakšity a Padmasambhavy tibetským králem Thisong Decänem. Později klášter několikrát vyhořel a byl přestavován. Jedním z chrámů tohoto klášterního města byl také Geďä Čhemaling - "Písečný kontinent [třetího dhjánového nebe] Rozšíření ctnosti".

 

 

Poznámka překladatele

 

Sútra Jádro transcendentální moudrosti ukazuje jednu z cest, jak "dosáhnout druhého břehu poznání", čímž se obrazně rozumí absolutní pravda, nazývaná v textu bezpodstatností, bezpodstatou - šúnjatá. K obsahu tohoto pojmu lze dospět toliko cestou filozofické úvahy, přijetím zásady relativity všeho - všechno je relativní, nic není absolutní. Toto vysoce náročné, abstraktní myšlení je prostému člověku zpřístupněno tím, že je předvedeno v náboženském rouše - formou dialogu, vloženého do úst uctívaným buddhistickým postavám: Buddhovi, bódhisattvovi Avalókitéšvarovi a jednomu z Buddhových nejbližších učedníků, moudrému Šáriputrovi. Místem rozpravy je Supí vrch (Grdhrakúta) poblíž Rádžagrhy, památného buddhistického poutního místa (dnešní Rádžgir ve státě Bihár).

 

 Po formální stránce je text Jádra transcendentální moudrosti typickou ukázkou sútrového stylu: za dvojjazyčným sanskrtsko-tibetským titulem a vstupním pozdravením (odstavce 1-4) následuje stručné uvedení do situace (odstavec 5). Potom Buddhův učedník Šáriputra předloží svůj dotaz (odstavec 6), na který mu bódhisattva Avalókitéšvara dá odpověď (odstavec 7), kterou na závěr Buddha schválí a potvrdí (odstavec 8). Text končí radostným velebením slov Vítězného (odstavec 9) a uzavírají ho opakovaný název sútry a tradiční autorský a vydavatelský kolofon (odstavce 10-12).