Buddhovy rozpravy

Jak si počínala rodina, které zemřel syn Buddha: Jak si počínala rodina, které zemřel syn. Džátaka 354
Příběh z théravádových džátak v překladu Dušana Zbavitele (DharmaGaia 2007).
Rozprava o roztočení kola zákona Buddha: Rozprava o roztočení kola zákona. Dhamma čakka ppavattana sutta, S. LVI, 11
Anotace: První rozprava, kterou Buddha pronesl bezprostředně po svém probuzení. Vysvětluje v ní základní principy svého učení (dhamma), tj. Střední cestu a Čtyři vznešené pravdy. Z pálijského originálu (Samjuttanikája, Mahávagga, Saččasamjutta, 11) přeložil Miroslav Rozehnal. Publikováno v Buddhových rozpravách sv. 1 (1994).
Rozprava o ohni Buddha: Rozprava o ohni . Áditta parijája sutta, S. XXXV, 28
Výklad o metodě, jak dosáhnout ukončení strasti. Vše kolem nás „hoří“ plamenem chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, těchto „tří kořenů zla“. Jakmile si to Buddhův žák dobře uvědomí, začne se odvracet od těch věcí, na nichž se tento plamen může živit, tj. od šesti smyslů (mysl je chápána jako jeden ze smyslů), jejich příslušných předmětů, vědomí, které vznikne vnímáním daného předmětu, kontaktu mezi smyslem, předmětem a vědomím, a konečně pocitů, které v závislosti na celém tomto procesu vzniknou. Z pálijského originálu (Samjutta nikája, Salájatana samjutta, Sabbaka vagga, 28) přeložil Miroslav Rozehnal. Publikováno v Buddhových rozpravách sv. 1 (1994).
Jak žil Ráma, než usedl na trůn Buddha: Jak žil Ráma, než usedl na trůn. Džátaka 461
Tato džátaka zde dochovala nejstarší známou verzi příběhu, který byl později zpracován do podoby indického národního eposu Rámajána. Přeložil Dušan Zbavitel, publikováno v knize Džátaky. Příběhy z minulých životů Buddhy (DharmaGaia 2007).
Rozprava o znaku „ne-já“ Buddha Rozprava o znaku „ne-já“ . Anattá lakkhana sutta, S. XXII, 59
Zde Buddha podrobně rozpracoval další z podstatných bodů svého učení, tzv. tilakkhana, tj. tři charakteristiky existence. První z nich je aničča, nestálost, která nás upamatovává na pomíjivost všeho, co existuje. Druhá charakteristika je dukkha, strastnost, která vyplývá z nestálosti. Třetí je konečně anattá, „ne-já“, jež je následkem předchozích dvou. Jak říká Buddha, vše je pomíjivé, to, co je pomíjivé, je strastné a není o tom možno říct, že je to mé „já“. Z pálijského originálu (Samjutta nikája, Khandha vagga, Khandha samjutta, 59) přeložil Miroslav Rozehnal. Publikováno v Buddhových rozpravách sv. 1 (1994).